η.

Já jsem neviděl, aby kdo zlosť vymlouval.
Kom. Nevěděl, aby byla panna. Lom. —
Solf., Háj., Har., Brn. — ß) Po kladných
slovesech radu, rozkaz, prosbu a p. zname-
najících. Prosili, aby nás do Vídně dovézti
dal. Vrat. Ponukl ji, aby prosila otce svého
za pole. Br. Vz Žádati, Nutiti, Napomenouti,
Postarati se, Dovoliti, Poručiti. — Aby =
který bij; lat. qui, něm. dass. Α kde by se
tolik lodí dostalo, aby (které by) tak veliké
byly. Har. — 3. S vedlejším ponětím a sice
a) ve větách výsledčných, spojuje účinek
s příčinou, důvod s následkem: že, žeby; lat.
ut, něm. dass. Nemůže tak tajná věc býti,
aby vyjevena nebyla. D. — V., Br. — b) Značí
účel, úmysl; lat. quo, ut, něm. damit, auf
dass, um. Abyste z této knihy učení nabý-
vali. V. Nejsem živ, abych jedl, ale jím,
abych živ byl. Us. — Br.,Kom. — c) Označuje
výminku = kdyby, -li; něm. wenn, wofern.
Aby tu byl, ten by se podíval. Jg. Abych
já se toho dopustil, co by tu křiku bylo. T. —
Br., Solf. — d) Ve větách připouštěcích , budiž
že, třeba, dejme že, byť i; něm. wenn auch.
Aby bohatým byl, moudrý není. Jg. — e)
Slouží k vyjádření vnitrního pohnutí mysli
a sice a) žádosti, zaklínání atd., kéžby; lat.
utinam, o si; něm. dass. Aby tě kat spral.
Jg. — ß) Rozkazu. Aby se nehnul. Jg. Že-
nich aby přišel. Us. — γ) Úžasu. Aby se
pán Bůh smiloval Us. — d) Odpírání s ú-
směškem. Abych nevěděl! Jg. — e) Výstrahy.
Aby nás jen nikdo neposlouchal! Us. —
4. S jinými částicemi: ne aby, tak aby, tak
aby ne, proto aby, proto aby ne, aby ale,
aby aspoň, aby jen, aby pak, aby tak atd.—
Jg. — Vz A (ve větách; ku konci). — Pozn.
Aby po časoslovech slušeti, náležeti, bázně,
strachu, nebezpečenství, zdržovaní, zbraňo-
vání, dohrožování, zapovídání, činění, půso-
beni, chtění, rozkazování, žádosti, úmyslu,
snahy, puzeni, po výrazech: o málo chybí,
jisté, zřejmé, potřebné, užitečné jest a po
jistých substantivech. Vz Věra podstatná
spojková.

Aby, gt. Ab ("4fJai), pl., f., bývalé mě.
ve Fokidě. — Aban, a, m.— Abský.

Abyd-us, a, m., bývalé město v malé Asii
při Hellespontu.

Abychom, vz Aby.

Aby jsme, vz Aby.

Aby jste, vz Aby.

Abys, vz Aby.

Abysme, vz Aby.

Abyste, vz Aby.

Acc—, slov takto se počínajících, která by
se zde nenašla, hledej pod Ak.

Accelerando, vždy rychleji.

Accentus, vz Přízvuk.

Acci-us, a, m.,(Atti-us, a), římský básník,
nar. r. 584. po z. R.

Acc-o, ona, m., kníže gallské.

Acest-a, y, f., mě. v Sicílii, dříve Egesta,
potom Segesta.

Acest-es, a, m., král v Sicílii.

-ací, vz -ci.

-ácí, přípona jmen přídavných: Domácí. D.

-ácný, přípona jmen přídavných: bojácný
(od bojati se). D.

-áct. Číslovky v -áct ukončené přibírají

v nominativu a v akkusativu e: jedenáct —
jedenácte.

Acta, akta, akt, n., pl., úřední spisy. Do
akt zapsati něco. Ńt. Ad acta něco položiti
(lat.) = jako odbyté bez povšimnutí. — Acta
sanctorum = skutky svatých. Rk.

Acti-um, a, n.; mys a mě. v Akarnanii.
Actijský.

Activum (genus, lat.) = rod činný.

Actum ut supra. Psává se na konci
protokolův atd. a znamená: stalo se, jak
svrchu (na začátku) psáno, téhož dne, u pří-
tomnosti týchž osob atd.

Acu rem tetigisti (lat.) = jehlou jsi bodl,
uhodl jsi. Rk.

Acutus (accentus, lat.), ostrý (přízvuk).

-áč. Přípona jmen podstatných rodu muž.:
okáč, boháč, kropáč, pekáč, bradáč, břicháč,
vousáč, hlaváč, hubáč, koláč, roháč, ucháč.
Vz Mkl. B. 328., 333. — Vz Č (-áč).

Ač, spojka. Klade se 1) ve větách pod-
miňovacích, z pravidla s indikativem; něm.
wenn, falls, wofern, wenn auch, wenn etwa;
lat. si, siquidem. Zastyďte se mužie takých
řečí, ač sě hrdinami zváti chcete. Rkk.
53. Ten kámen pomáhá i také z vězenie
(vězení), ač dotknouti móž závor a zámkóv.
(Sbírka medic. spisů 15. stol.). Nachovajíc,
ač mi se zdáti bude, půjčím, komuž mi libo
bude. Ctib. Ač Ježíše Hledáte, jáf jsem. Ne-
dajmy kniežeciemu plemeni vzníti, ač sami
chcem mocni býti. Dal. Ktož jest v Boleslavi
býval, ač chtěl, ten stolec vídal. Dal. —
Nyní se v té příčině zaostruje přičinením
li: Bůh ti odpustí, ač nebudeš-li více hřešiti.
— 2) Ve větách připouštěcích, klade se oby-
čejně, když se něco skutečného připouští;
nechť, třeba; něm. obgleich, obschon; lat.
quamquam, etsi. V hlavní větě jsou spojky :
ale, avšak, alevšak, však proto atd. Rozkoš
ač každému věku škodí, však nejvíce mla-
dému. Mudr. — Ve smyslu tomto sesílaje se
spojka tato přičiněním: koli, koliv, kolivěk.
Ačkoliv tam stál, však nic neslyšel. — Jg.,
Kom., Háj., V., Lom. Vz Konditional, VIII.,
1. — 3) Na začátku hlavní věty rovná se
smyslem slovu: ,však'; něm. indessen, jedoch,
doch; lat. quamquam. Ač jací jsou někdy
byli, mně po tom nic není. Ač co mně
do toho? Jg. Ač jest kde, by sě tak zna-
menitě osvětil kto, v manželství jsa, že by
cierkev světila den jeho? Št. —Br. — Zk.
4) S jinými částicemi: ač — li, ač — ale,
ač — však, ač — jestli, ač však ovšem,
ačbych, ačkoli, ačkoliv, ačkolivěk, ačť, ačtě,
ačťkoli. Jg. — 5) Ač u přechodníku, vz
Přechodník. — Pozn. 0 ač s konjunktivem vz
Konditional, VI., 3.

Ačač. Napomínatel v Musejníku (1843.)
myslí, že jest nepotřebné a že postačuje: ač.
Ale jest_vsloženo jako: užuž, quamquam a
nevadí. Šm.

Ačě, zastr. = ač.

-áček, přípona jmen podstatných: panáček,
synáček, miláček, sekáček. Jg., D.

Ačež = ačže. Ačež co dobrého činíš, pro
věčnú čiň odplatu. O 7 vstup. (Č.).

-áčka, přípona jmen podstat, rodu žen.:
klapačka, klouzačka. Pk.

Ačkoli, ačli, vz Ač.