-ad. Přípona jmen podstatných: strnad.
D.; Mkl., B. 208.

-ada. Přípona subst., hromada. Mkl. B. 208.

Ada, azda = a snad. Na Slov.

Adagio = zdlouhavě; adagiosissimo =
velmi zdlouhavě, Hd.

Adam, a, Adámek, mka, Adámeček, čka
m., na Slov. Adamček; jméno prvního
člověka. — Zákon sv. Adama = stav man-
želský. — Starý A. = staré hříchy. Starého
Adama složiti. Kom. — Od Adama = od
stvoření světa. Od Adama něco počínati =
od počátku. — Na sv. Adama = nikdy.
Lepší Tomáš (to máš) nežli Adam (a dám).
Jg. Mysl ho_ táhne do řehole sv. Adama,
vz Ženitba. Č. —

Adamant, u, m., Br., nyní obyčejně dia-
mant, z řec. άό'άμας, vlastně nepřemožitelný.
Mz. 95.

Adama -s, nta, m.; jméno vlastní. -A.,
ntu, m. = Adamant.

Adamité, ův, m. (Adamníci, Háj.), naháči;
sekta náboženská; v Čech. objevila se
r. 1420. Vz víc v GI. 1. Adamiten.

Adamův. Adamovo jablko. Vz Jablko.
A. pád, Us,. prut (pyje).' Wolk.

Adaptace, e., f., z. lat., přispůsobeni. —
Adaptovati, přispůsobiti, upraviti. Rk.

Addice, e, f., addicí; sčítání.

Adela, Adléta, Adelheyta, V., Adelka,
Adelička y, f. Vz Adla.

Adelsberg, vlastně: Adlersberg, Postojna
(=orel). Kv.

-ades. Staroklassická jména v -ades, -ages,
-dates ukončená skloňuji se, odvrhne-li se -es:
Astyag-es, a; Mithridat-es. a; Alcibiad-es, a, ni.

Adhese, e, f., z lat., přívislosť, lipavosť, Rk.

Adjektivum, a, n., Vz Přídavné jméno.

Adjunkt, a, m., z lat., příruční, pomocný
úředník. Rk.

Adjustovací úřad, úřad nad měrami a
váhami.

Adjustovati = urovnati, zříditi upra-
viti. Rk.

Adjutant, a, m., der Adjutant, příruční
důstojník.

Adjutantství, n., Die Adjutantenstelle.

Adjut-um, a, n., lat., pomoc, příspěvek
(na penězích). Rk.

Adla, Adléta, Adlička, y, f. = Adelheid.
Gl. 2. Vz Adela.

-adlo. Přípona jmen podstastných: zrcadlo,
prostěradlo. D.

Admet-us, a, m.; král mološský.

Administrace, e, f., z lat., správa, obsta-
rávání.

Administrator, a, m., správce, V.; zá-
stupce řádného duchovního pastýře. Rk. —
Administrativní = ku správě náležitý. Rk.

Admirál, a, m., z arab., velitel loďstva. V.

Admiralita, y, f., nejvyšší rada nad ná-
mořnictvem. Admiralitaet.

Admirálský. A. loď. Admirál-.

Adnotata, lat., poznámky.
Adnotovati, z lat., poznamenati, zaznam.
-ado, přípona subst., hovado. Mkl., B. 211.

Adon, a, m., miláček Venušin. Také:

Adon-is, a či Adonid-a, m.; vz Adon.

Adopce, e, f., z lat., zvolení něčeho;

přijetí dítěte za své. — Adoptovati někoho

za vlastního přijati.

Adran-a, y, f., řeka Eder v Německu.

Adrast-us, a, m., král argivský.

Adressa, y, f., z fr. adresse, nápis na
listu; připis. A. blahopřejná, děkovaci,důvěry,
korunní n. sněmovní. Š. N. — Adressant,
a, m., odesylatel listu. — Adressát, a, mi.
=nadepsaný, příjemce listu. — Adressovati,
nápisem opatřiti.

Adri-a, e, f., Hadria, mě. v Etrurii. Dalo
jméno moři: Hadria (Adria), moře hadrijské
či jaderské, siné; benátské moře. V.

Aduatikové, kův, m.; kmen gallský.

Advent, u, m., z lat., příchod (Páně),
Jg., Kom., předvánoci, církevní příprava
k památce Páně před vánocemi. Rk.

Adventní čas, kázaní, neděle, píseň.

Adverbi-um, a, n.; vz Příslovka. —
Adverbialní věta, vz Věta příslovečná.

Adversář, e, ni., z lat., adversaria. Das
Konceptbuch. Gl.

Advokat, a, m., z lat., přítel právní, druhdy
také: při starších českých soudech řečník,
prokurátor, orátor, poručník, der Advokat;
vz Pr. 1869., str. 633. a násl. — Α., poznal-li
by při patrně zlou a nespravedlivou býti,
žádným způsobem k sobě jí přijímati nemá.
A. buď jako oheň pronikavý, v soudech roz-
umný, v průvodech statečný, v radách zřetelný,
v právich sběhlý, v řeči zmužilý, v skutcích
udatný a na srdci upřímný. — A. vždy
raději pravdu zastane, aniž se vice na svou
nějakou prozřetelnost', chytrost' neb výmluv-
nost' nežli na poctivosť a platnosť ohlédati
bude. — A. upřímnosti a ne podvodu a lstné
chytrosti při hádání užívej. Advokát nehleď
toho, což pravého jest, vyprázdniti, ani řečí
svou odpornou zlehčovati. A. v hádání ne-
bývej urputný, anobrž dej místo pravdě. —
A. přílišné obšírnosti v řeči se varuj, nebo
řeči ne z obširnosti a přílišné dlouhosti,
ale z dobroty a podstaty se soudívají. —
A. mimo potřebu zbytečně nemluv, aniž
koho se dotýkej a k hněvu nepopuzuj. Potud
sluší advokátu v řeči krátkosti užívati, aby
se k tomu nic zatemnělého nepřimísilo,
aneb co potřebného nevypustilo. — A. při
sobě svěřenou sprostně, patrně, upřímně, avšak
rozšafně a rozumně obhajuj. — A. při ve-
dení průvodův náležitého způsobu užívej a
chytrými lapačkami nezahrávej, ukazuje tím
toliko chytrost' vtipu svého. A. k soudům
uctivost' zachovej. A. pře úmyslně neodkladej.
A. stranám smlouvati se nebraň. A. tomu,
od kohož při vedl, nesvědě. A. obmešká-li
koho nestáním svým, sám z toho práv bude.
A. obmešká-li koho v čem, o to k němu
hledíno bude. — Žádný a. nemůže o své
ujmě poručníka dělati (= při jinému svěřiti),
neb jeho pře není. — Všecky tyto věty
z Pr. — Strany při právě mohou bez řečníka
mluviti. Kdoby své pře spravedlivě nemohl
vymluviti, tomu řečník přidán býti má.
Kdožby jsa pohnán n. někoho požena, potřeby
své vésti neumel, tomu soud osobu hodnou
k mluvení a potřeb vedení dáti má. Řečník
chudému má od práva dán býti. Advokáti
chudým sirotkům aneb jiným, kdož k nouzi
a chudobě přišli, zdarma sloužiti mají. Oby-