Aërostatický lis — nástroj k procezování
látek pomocí vzduchu. Rk.

Aeschin-es, a, m., vlastní jméno strřee.

Aeschyl-us, a, m., slav. skladatel tragoedii
v Athénách.

Aesculapi-us, a, m., bůh lékařství.

Aeson, a, m. — Aesonovič = Iásón.

Aesop-us, a, m., řec. skladatel bajek.

Aesthetický, z řec, krasovědecký.— Ae-
sthetika, y, f., krasověda, nauka o kraso-
citu. Rk.

Aethiopi-a, e, f., země ve vých. Africe.
Aethiop-s, a, m., obyvat. Aethiopie.

Aetn-a, y, f., sopka v Sicílii.

Aetoli-a, e,f. — Aetolský, lští; -lan; -lanka.

Afar-eus, ea, m., centaur.

Aferes-is, e, f., z řec, sesutí, sesouváni,
ssuvka, Rk.

Affaire (fr., afér), y, f., Us., záležitosť,
událosť, šarvátka. Rk.

Affekce, e, f., z lat., dojem, vášeň;
nemoc, zachvácení nemoci. — Ąffekt, u, m.
= dojem, vášeň. — Affektace, e, f. = snažení-
se po něčem; přetvařování-se, pitvoření. —
Affektovati = přetvařovati se, Rk., affektiren.

Affirmace, e, f., z lat., potvrzující odpověď
na otázku. Rk.
Affix, u, m., z lat., přívěšek, přípojek.

Afghanistan, a, m., země v Asii mezi
Persií a Indií. Rk.

Aforism-us, u, m., z řec, krátká, jadrná
věta; výměšek (Kom.). — Aforistický =
stručný. Rk. —

Afrani-us, a, m., řím. básník; legat.
Afrik-a, y, t — Afričan, a, m., pl. -né;
vz -an. — Afričanka, y, f. — Ne: Afrikán,
Afrikánka, — Africký (m. afričský, vz čs;
ne: afrikánský) k Africe se vztahující. Africké
podnebí, plody, řeky atd. Vz -ský. Afrika I.
severní: a) země turecké; a) Aegypt (Egypt)
a Nubie s Kordofanem a Senárem, ß) Tri-
polsko, y) Tunissko; b) Alžerie; c) Maroko; d)
Sahara; e) Habeš n. Abyssinie; — II. střední:
Senegambie, Guinea, Sudan, rovníková ne-
známá Afrika, východní, střední Afrika. —
Domácí državy: Ašanti, Dahome, Liberia.
Siera Leone atd. Sudan: a) západní (Bam-
bara, Housa, Bornu), b) střední, c) východní. —
III. jižní: a) západní pobřeží n. Dolní Guinea;

b) Kapsko, a) vlastní Kapsko, ß) Port Natal;

c) východní pobřeží; d) vnitřní časť jižní
Afriky. Kafrové bydlí blíže východního,
Hotentoti blíže západního břehu jižní Afriky.
Vz mimo to: Ostrov, Poloostrov, Řeka,
Jezero, Vysočina, Nížina, Moře. TI. O Africe
vz S. N. a o Africe jižní S. N. IV., str. 412.

Afrodit-a, y, f., bohyně lásky a krásy.

Agamemnon, a, m.; král mykenský.

Aganipp-a, y, f.; studánka v Boeotii.

Agarik, u, m., z lat. agaricus, dřínová
houba. Wus.

Agát, achát, u, m., z řec. «/«r/;-·, vz
Mz. 95. A. černý. V.

Agata, y, f. Svatá A. bývá na sníh bohata,
Č.; Er. P. 47.

Agathokl-es, ea n. a, m.

Agenda, y, f., z lat. agendus, a, um.,
kniha pořádku a modliteb kostelních, Jg.,
kniha círk. obřadův.

Agen-or, ora, m. — Agenorovič = 1) Kad-
mus; 2) Perseus.

Agent, a, m., z lat. agens, jednatel. —
Agentura. Jg.

-ages. Staroklassická jména v -ages ukon-
čená jak se skloňují? vz -ades.

Agesila-os, a, m., král špartský.

Aggregace, e, f., z lat. nahrnutí, sku-
peni. Rk.

Aggregat, u, m., z lat., náhrn, skupenina.

Aggregovaní důstojníci: na čas někte-
rému pluku přidělení. Rk.

Aggressivní, z lat., napadavý, nabíhavý,
útok činící. Rk.

Agio, a, n., z ital., čti ažio; nadávek,
co se nad cenu mince přiráží; v mluvě
obecné: láže. Jg.

Agi-s, da, m.

Agitace, e, f., z lat., hýbání lidem, bouření
lidu. Agitace volební. Us.

Agitator, a, m.; hybatel, buditel lidu. Rk.

Aglaur-os, y, f., dcera Kekropova,

Agnat, a, m., z lat. agnatus, příbuzný
po meči (po otci). Rk.

Agnes: Agneta, Agnezka, Aneška, Anežka,
Anyžka. Gl. Vz Anežka.

Agnus, lat., beránek. — Agnus Dei,
beránek boží. Rk.

Aguusek, sku, m., ražený peníz. Na Slov.

Agonali-a, i, pl., n., dle , Gymnasium';
hry v Římě.

Agram, Záhřeb v Charvatsku.

Agressivní, vz Aggressivní.

Agrest, u, m., z lat. agresta, jahody ne-
dozralé, zvi. vinné; také šťáva z nezralých
hroznů. Byl. — A. = angrešt.

Agricol-a, y, m., tchán Tacitův.

Agrigent-um, a, n., mě. v Sicílii, také:
Akraga-s, nta, m.; nyní Girgenti. — Agri-
genťan, a m. — Agrigentský.

Agrikultura, y, f., lat., rolnictví, vzdě-
láváni rolí. Rk.

Agripp-a, y, m. — Agrippin-a, y, f. —
Agrippinina osada — Ubii v Gallii, nyní
Kolín nad Rýnem.

Agštein, akštein, akštýn (jantar), u, m.,
V.; něm. Agstein. Vz. Mz. 95., Jg. — Agštei-
nová deska.

Ah! Ah, co mi povídáš! L.

Aha, mor. a slov. = ano. Jg. — Aha!
(mezislovce). Br.

Ach. Přirozený výraz všelikého hnutí
mysli, zvláště bolesti, radosti, podivení, poli-
tování. Ach běda! S pády: 1) s nominativem:
Ach já bídný Člověk! Jg. — 2) S genit. Ach
mého hoře! Kom. Ach mne smutného. Háj.
— D. — 3), S dativem: Ach dni mému,
nastojtež zemi té. L. — 4) S vokat. Ach
dcero má! Br. Ach ty róže! Rkk. — Jg. —

Ach, vz Aachen, Achenský.

-ach, koncovka 1. os. zastar. imperfta:
znach, milovach, znamenach. Jg.

-ách. Koncovka lokalu pl. jmen podstat,
rodu žen. ukončených v -a: ryba — rybách.
V lok. pl. u jmen podstatných prvého muž.
(vzor. Páv a Strom) a prvého stře., sklonění
(vzor. Slovo) zmáhá se za novějšího času
z mluvy obecné koncovka -ách m. -ích,
ech: rouchách, potokách, uchách, bedrách,
dluhách. Jir. Tato koncovka -ách připouštivá