Brt. — Mkl. S. 388. má vazby s předložkami
k, za, za germanismy; ale akkun. s před-
ložkou za jest dohry a dodatečně doložen:
ovšem můžeme za něj často instr. klásti;
vz předcházející, Za. — Pozn. 3,. Když
předmět i podmětem věty jest, klade se pří-
sudek závislý do akkusativu nebo do nomina-
tivu (z pravidla) nebo do instrumentalu. Vi-
dím se přemožen, přemožena, přemoženým.
Sami se spravedlivý (spravedliví, Br.) činíte
před Bohem. Ben. Chtěl se jim mil učiniti. Τοv.
Ve všem uzřel se přemožen. Pass. Svat se
činí; Že ne nazí, ale odieni se ukázali; Avšak
než by se ukázal křiv. Št. o věc. obec. 235.;
5.; 164. Vopokaž sa muž, beweise dich als
Mann; vón vudova so chory, er giebt sich
als krank; náš lud menuje so Serbjo, unser
Volk nennt sich Serben. Seiler's Gram. der
Sorben-wendischen Sprache. Budissin. 1830.

— Mkl. S. 388. — Zk. Skl., 46. — 93.

— 7. Akkusativ řídí předložky: mimo,
mezi, na, nad, o, ob, po, pod, před, přes,
pro, s, skrze, v, za. Vz tyto předložky. — 8.
Akkus. stojí také u částic na, ná, pl., nate,
náte, která zajisté z některého zájmena
vznikla. Na kus chleba. Na svou čepici.
Vz Mkl. S. 383. — 9. Po slovesech uzna-
menání, čití, projevování může i u nás
akkus. cum intinitivo státi aneb s pře-
chodníkem. P. Prusík Fr. má vazbu akkus.
cum inft. v Listech filologických, II, 227.
za napodobení latiny neb řečtiny, pročež
prý se jí stříci máme, jen u sloves viděti
(zříti) a slyšeti oblíbila prý si čeština před-
mětnou větu infinitivnou, na př. vidím otce
psáti, slyším matku mluviti. — Ale Mkl. S. 872.
praví, žé jest snad napodobením latiny a
řečtiny (wohl in Folge des Einflusses der
lat. und griech. Sprache) a uvádí za příklady:
Všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé
býti poznávám. Br. Znamenal sebe býti ne-
mocného . Háj. Oznamovali jemu někoho
býti v černé sukni. Háj. Pomsty žádostivého
ho býti znal.Ht., II, 266. —Brt. Instrumental
str. 7. učí: Jako s infinitivem časoslova
býti přísudok pravidelně, v instrumentale
spůsoby nominalné se pojí, tak užívá se
též vazby v akkusativě s infinitivem: Císařovna
křesťankou se býti vyznala. Har. II, 80.
Hlásal se býti krevním přítelelm Kom. Lab.
63. Pravil jej býti písařem. Žer. Záp. II,
155. Kunrad arcibiskup pod obojím se býti
prohlásil. Prot. 36. Kým mne praví býti
lidé? Sš. Ev. Mk. 36. Královna viděla sa
býť přemoženou. Pov. 396. Vybrali 9 mužův,
které hodnými býti úřadu kněžského soudili.
Prot. 57. Vz Brt. o Infinitivě v Km. 1874.
a 75. — Zk. Skl. 656. nemá jí za špatnou
ničeho proti ní nenamítaje. Poznal-li by při
patrně zlou býti (advokat), přijímati jí nemá.
Pr. Člověk Boha na nebi býti poznává. Br.
Znám se býti člověkem. Mudr. Uzřel své
roucho na trůnu visoucí. Cf. Listy filologické
II, 310. Ostatně vz Praviti a Infinitiv (kde
o této vazbě víc jest pověděno). — 10. Po
latinskú stojí akkus. m. dativu ve výroku
u infinitivu, slovesa býti, a sloves podobného
významu. Zastižena býti nepřipravena veliká
škoda jest. Kom. — Mkl. S. 141.; Zk. Skl.
656. 11. Tvar akkusativní klade se

o nominativě v obecné mluvě hlavně vý-
chodních Čech a, západní Moravy. Tu stojejí
vojáky m. stoji vojáci. Šb., Brt, Naopak
zase se tam říká: Viděl jsem vojáci m. vojáky.
Také v Praze se říká: Budeme si hráti na
vojáci m. hráti na vojáky.

Akrobat, a, m., provazolezec. Rk.

Akrokerauni-a, nií, pl., n. Dle Gymna-
sium. Pohoří v Epiru.

Akropol-is, e, f., opevněná vyšší část'
města, Vyšehrad. Rk.

Aksamit, u, m., z řec έξάμιτος — šesti-
drátový, šestinitni. V. Lat. exametum. A.
hladký, ozdobený, lehký, těžký, nestříhaný,
květovaný, planý (polohedvabný). Jg. Aksa-
mit: droguetový, dvojitý, lisovaný, řezaný,
stříhaný, špatný, utrechtský, žebrácký. Kh.
Der Sammet. V axamitu choditi. Jg. — Ak-
samitka, y, f., věc z aksamitu dělaná
(stužka, čepice). Us. — Aksamitový. A.
barva. Us. Sammet-.

Akšara čhanda n. varnavritta, vz Mk. Ml.
324; Zk. Ml. II, 203; Sš. 26.

Akt, u, m. lat., čin, skutek; časť hry
v divadle, jednání, dějství; posunek těla.

Akta, vzActa. V. Die Akten.

Aktaeon, a, m., Dianou v jelena proměněn.

Akt-e, y, f.; starší jméno Attiky.

Akteur (aktér), a, m., fr., divadelní herec. —
Akteurka, y, f. Rk.

Aktium, vz Actium.

Aktiva a passiva, lat., jmění a dluhy. Rk.

Aktivní, lat., činný; a. obchod, když se
více vyváží než přiváží. A. služba = sku-
tečná. Rk.

Aktuar, a, m., úředník k zapisováni do
protokolu.

Aktum, vz Actum.

Akustika, y, f., z řec, nauka o hlaholu,
sluchozpyt, Rk., zvukosloví. — Akustický =
zvukový. Nz.

Akušér, a, m., z fr., pomocník při po-
rodu. Rk.

Akutní (lat.) choroby, náhlé a horké. Rk.

Akvamarín, u, m. vz Smaragd.

Akvil-o (Aquilo), -ona, m., z lat., půlnoční
vítr. Nordwind.

Akvisice, e, f., z lat. acquisitio; nabytí,
získání něčeho. Rk.

Aký, ako (zastr.), na Slov. = Jaký, jako.

-al. Přípona jmen podstatných muž. rodu:
stýskal. Jg.- -al z l, viz l v al. — V Kr-
konoších v činném příčestí m. el: slyšal
(m. slyšel), držal, sedal, věďal, klečal,
pršalo. Šb. Vz A.

-ál. Přípona jmen podstatných rodu muž.,
znamenává něco velikého, silného: močál,
nosál, Jg., D., nohál, rohál. Na Mor. Brt.

-ala. Přípona jmen podstatných rodu žen.:
píšťala, kvičala, žížala, cvrčala. Jg., D., Mkl.
B. 107. Vz Tvoření slov.

Alabaster, alabastr, stru, m., z řec, úběl,
sádrovec celistvý; jemnozrná odrůda sá-
drovce, bílá jako padlý snili (Bř.). Bílý jako
alabastr. Jg. — Alabastrový. A. nádoba,.
Kom., lom, tělo (bílé).

Alafanc, halafanc, e, m., starší formy:
alefanc, alifanc, z něm. Alfanc, fallacia,
nequitia, nugae, cavillatio, podvod, ničemnost';
vzatek, dar podkupný. Mz. 96. Darův a ala-