také ,ne" u slovesa určitého: Aniž na to jsem
nemyslil. Jg. Aniž nemohu k tomu přivoliti.
Ros. Svobody zachovej, aniž komu jí nedávej
Jel. — Pozn. Tuto poslední věta (a podobné
jiné) má Mkl. S. 184. za latinismus: liber-
tatem tuere neve ulli da eam m. svobodu
zachovej a nikomu ji nedávej. Učiť Mkl., že,
má-li se k větě záporné věta. záporná při-
dati, to slovcem ,ni' se čini. Nepracuje, ani
přede. Nevidí ho, aniž ho zná. Vz Ni. Pakli
ku kladné větě záporná připojiti se má, činí
se to slovci: ,a ne' tedy: Svobody zachovej,
a nikomu jí nedávej. Ale toto pravidlo prý
se nezachovává. — ,Ani' se klade: 1 .Když
se k větě tvrdící záporná věta připojí. Zde
jest ,ani' silnější než : ,a ne' (m. něhož vlastně
stojí. Vz předcházející). Poslouchej otce svého
aniž pohrdej matkou svou, když se sestará.
2. Když se dvě nebo více vět záporných v jedno
spojí. I zde jest .ani´ silnější než ,a ne'. Ne-
žádáme ani stříbra, ani zlata od Saule, aniž
stojíme o čí bezživotí. Br. Nejí, ani nepije
(nejí, aniž pije). - 3. Jest moci stupňovací;
jím se mocně něco popírá, lat. ne-quidem.
Mnozí k tomu ani srdce neměli. Kom. Ne-
zůstalo ani jednoho z nich. Ani Napoleon
se o to nepokusil (tím méně jiný). Kos. —
4. Jest moci odůvodňovací. I jdětež na všecko
neštěstí, ani se víc dívati na to nechci (=
neb nechci se více na to dívati). — 5. Opa-
kuje se před každým členem, když na tom
jest, aby se s jednostejnou mocí vytkly, aby
se výrok od Dvou n. více předmětův n.
podmětův s jednostejnou mocí oddělil. Rho-
dus není velmi hojný ani od vína, ani od
obilí. Jemu ani nepřibývá, ani neubývá. —
Zk. Vz Ne. — 6. Někdy se klade i ve vý-
znamu ani. I (m. ani) já tam nepůjdu. I já
(ani já) jsem z nosu nevypadl. Prov. V tu
dobu nekvetou ještě růže i (ani) pryskyřnik.
Netoliko sami sebú, ale i (ani) cizími křesťan-
ská čeleď nemá se posmievati. Št. kn. šest.
117. Z chlapského radu nikoli i (ani) jednoho
v česť (v čestný úřad) nevoli. Alx. 1097.
Aby sě v tom domu i (ani) ot hromu ijed-
nej škody nestalo. Kat. 3371. Tam i (ani)
jeden chud nenie, ani slep, ani belhav. Št.
Nechtěj i (ani) vrahu tej škody. Výb. Bě-
žela mezi, kvasany (hodovníky) i (ani) zvána
nejsúc. Št. Avšak i (ani) člověka na něm
(hradě) nebieše. Dal. Vzvazují na lid břemena
a sami i (ani) prstem dotknúti sě nechtie
toho. Št. N. 305. Nezacpávej i nyní ucha
svého. Br. I tolik tuto pominouti nemohu.
Har. I při nejlepší vůli toho nedokážeš. Us.
— Vz 1 (ku konci). — 7. Místo: a nikdo,
a žádný, a nikterý, a nijaký, a nikdy, a nic
atd. praví se: ani kdo, ani který, ani jaký,
ani kdy, ani co atd. A skopci tomu žádná
šelma odolati nemohla, aniž kdo co mohl
vytrhnouti z moci jeho. Br. — 8. Ani — ani,
neque-neque, ovre-ovre. Ani vidí, ani slyší.
Šf. Kdež ani kazanie bývá, ani nešpora. Šf.
o věc. obec. — Ani ne — ani. Ani jisti ne-
budou, ani piti. Ani ne ani ne. Ani
nevidím, ani neslyším. Jemuž ani nepřibývá,
ani neubývá. — Ne — ani. Nemohl jsem jísti
ani píti. 1)., Kom. — Ne — ani ne. Nebrali
peněz, ani neopravovali domů. Br. — Vz víc
příkladův v Zk. Skl. 330.—334. a Aniž by.

-ání, -ani. Obyčejně pravíme, že dvou-
slabičné: ,spaní, psaní' mají krátké a; než
píšeme vždy : přání (z přijání). Všimneme-li
si však přídavných z příčestí utvořených
(šlapán — šlapaný), přisvědčíme, že naši před-
kové vyslovovali a krátce, proto také máš:
kázaní, snídaní. Na Mor. posud tak se vy-
slovuje. (Brt.). Někteří různí: snídáni, psání
(das Frühstücken, das Schreiben) a snídani,
psaní (Frühstück, Brief). Pk. Ostatně o uží-
vání jich vz Abstrakta.

Anien, ena, či Anio, ona či Anien-us, a,
m., řeka v Italii, nyní Teverone.

Ani jaký, m. a nijaký, vz Ani, 7.

A nijaký. Místo toho klade se často: ani
jaký. Vz předcházející slovo.

Ani kdo, m. a nikdo, vz Ani, 7.

A nikdo. Místo toho klade se často ani
kdo. Vz slovo předcházející.

Ani kdy, m., a nikdy. V z Ani, 7.

A nikdy. Vz slovo předcházející.

Ani který, m. nikterý. Vz Ani, 7.

A nic. Místo toho klade se často: ani co.
Yz Ani, 7.

Animas fidelium, lat., duše věřících (zpěv
církevní). Rk.

Animato, it. z lat., silně a živě. Hd.

Anís, u, m.; anyz, anýz, vz Anýz.

Anísový. — Anísoviště, ě, n. — Aní-
sovka, y, f., kořalka anísová. —Anísovník,
u. m.

Aniž. Zdá se býti složeno 1. z a (starého
= ale); 2. ni = ani, ne; 3. příklonného ž.
Byl tu, aniž jsme ho viděli = ale neviděli
jsme ho. Ht. Ostatně stran užíváni ho vz Ani.

Aniž by. Chybují, kteří píší: Jestliže pe-
níze přijmu, aniž bych jich užil, bude ve-
liký poklad marně v rukou mých. Zeď se
sesula, aniž by to byli zpozorovali. — Věty
tyto nepochybně utvořeny jsou zhola dle
něm. vazby: ohne dass es Jemand bemerkt
hätte. — Jg. neuvádí na spojky aniž by —
ve smyslu něm. ohne dass — ani jediného
dokladu. Aniž by jest jen tehdy na místě,
má-li věta, v níž stojí, platnosť podmínečného
závětí, na př.: Pročež, čehož se oněm ne-
dovoluje, aniž by se při nich trpělo, toho
těmto plná svoboda. Kom. Zde dodej: kdyby
se v to chtěli dáti. (Vz ještě 2 příklady v Mtc.
1873., 171. z Šf. a Purkyně). Věty nahoře
postavené tedy se prostě spojí: Jestliže pe-
níze přijmu a jich neužiji, bude etc. Zeď se
sesula, aniž to zpozorovali (a nezpozorovali
to). Vz Ohne Dass. Mš.

Aniž co, m. a nic, vz Nic.

Anjel, vz Anděl.

Anka, y, f. = Anna.

Ankommen. Was auf mich ankommt. Uči-
ním, což na mně jest. Let. Troj. Na tomť
jest, s kterými lidmi obcuješ. Mudr. V boji
všecko na štěstí jest. Jel. Chudým a nuzným,
byť pak bylo i do té sukně a ostatního
kousku pokrmu, podle možnosti udělujte.
Br. — Mk.

Ankona, vz Ancona

Ankus, vz Ancus.

Ankyr-a, y, f., mě. v Galatii.

Ann-a, y, f. Vok. sg. Anno, ale v obec.
mluvě často: Anna. Anna, pojď sem. Vz A.
— Vz Anča, Andulka. — Annin (dům). Sv.