Předchozí (27)  Strana:28  Další (29) |
|
|||
28
|
|||
|
|||
také ,ne" u slovesa určitého: Aniž na to jsem
nemyslil. Jg. Aniž nemohu k tomu přivoliti. Ros. Svobody zachovej, aniž komu jí nedávej Jel. — Pozn. Tuto poslední věta (a podobné jiné) má Mkl. S. 184. za latinismus: liber- tatem tuere neve ulli da eam m. svobodu zachovej a nikomu ji nedávej. Učiť Mkl., že, má-li se k větě záporné věta. záporná při- dati, to slovcem ,ni' se čini. Nepracuje, ani přede. Nevidí ho, aniž ho zná. Vz Ni. Pakli ku kladné větě záporná připojiti se má, činí se to slovci: ,a ne' tedy: Svobody zachovej, a nikomu jí nedávej. Ale toto pravidlo prý se nezachovává. — ,Ani' se klade: 1 .Když se k větě tvrdící záporná věta připojí. Zde jest ,ani' silnější než : ,a ne' (m. něhož vlastně stojí. Vz předcházející). Poslouchej otce svého aniž pohrdej matkou svou, když se sestará. 2. Když se dvě nebo více vět záporných v jedno spojí. I zde jest .ani´ silnější než ,a ne'. Ne- žádáme ani stříbra, ani zlata od Saule, aniž stojíme o čí bezživotí. Br. Nejí, ani nepije (nejí, aniž pije). - 3. Jest moci stupňovací; jím se mocně něco popírá, lat. ne-quidem. Mnozí k tomu ani srdce neměli. Kom. Ne- zůstalo ani jednoho z nich. Ani Napoleon se o to nepokusil (tím méně jiný). Kos. — 4. Jest moci odůvodňovací. I jdětež na všecko neštěstí, ani se víc dívati na to nechci (= neb nechci se více na to dívati). — 5. Opa- kuje se před každým členem, když na tom jest, aby se s jednostejnou mocí vytkly, aby se výrok od Dvou n. více předmětův n. podmětův s jednostejnou mocí oddělil. Rho- dus není velmi hojný ani od vína, ani od obilí. Jemu ani nepřibývá, ani neubývá. — Zk. Vz Ne. — 6. Někdy se klade i ve vý- znamu ani. I (m. ani) já tam nepůjdu. I já (ani já) jsem z nosu nevypadl. Prov. V tu dobu nekvetou ještě růže i (ani) pryskyřnik. Netoliko sami sebú, ale i (ani) cizími křesťan- ská čeleď nemá se posmievati. Št. kn. šest. 117. Z chlapského radu nikoli i (ani) jednoho v česť (v čestný úřad) nevoli. Alx. 1097. Aby sě v tom domu i (ani) ot hromu ijed- nej škody nestalo. Kat. 3371. Tam i (ani) jeden chud nenie, ani slep, ani belhav. Št. Nechtěj i (ani) vrahu tej škody. Výb. Bě- žela mezi, kvasany (hodovníky) i (ani) zvána nejsúc. Št. Avšak i (ani) člověka na něm (hradě) nebieše. Dal. Vzvazují na lid břemena a sami i (ani) prstem dotknúti sě nechtie toho. Št. N. 305. Nezacpávej i nyní ucha svého. Br. I tolik tuto pominouti nemohu. Har. I při nejlepší vůli toho nedokážeš. Us. — Vz 1 (ku konci). — 7. Místo: a nikdo, a žádný, a nikterý, a nijaký, a nikdy, a nic atd. praví se: ani kdo, ani který, ani jaký, ani kdy, ani co atd. A skopci tomu žádná šelma odolati nemohla, aniž kdo co mohl vytrhnouti z moci jeho. Br. — 8. Ani — ani, neque-neque, ovre-ovre. Ani vidí, ani slyší. Šf. Kdež ani kazanie bývá, ani nešpora. Šf. o věc. obec. — Ani ne — ani. Ani jisti ne- budou, ani piti. Ani ne ani ne. Ani nevidím, ani neslyším. Jemuž ani nepřibývá, ani neubývá. — Ne — ani. Nemohl jsem jísti ani píti. 1)., Kom. — Ne — ani ne. Nebrali peněz, ani neopravovali domů. Br. — Vz víc příkladův v Zk. Skl. 330.—334. a Aniž by. |
-ání, -ani. Obyčejně pravíme, že dvou-
slabičné: ,spaní, psaní' mají krátké a; než píšeme vždy : přání (z přijání). Všimneme-li si však přídavných z příčestí utvořených (šlapán — šlapaný), přisvědčíme, že naši před- kové vyslovovali a krátce, proto také máš: kázaní, snídaní. Na Mor. posud tak se vy- slovuje. (Brt.). Někteří různí: snídáni, psání (das Frühstücken, das Schreiben) a snídani, psaní (Frühstück, Brief). Pk. Ostatně o uží- vání jich vz Abstrakta. Anien, ena, či Anio, ona či Anien-us, a,
m., řeka v Italii, nyní Teverone. Ani jaký, m. a nijaký, vz Ani, 7.
A nijaký. Místo toho klade se často: ani
jaký. Vz předcházející slovo. Ani kdo, m. a nikdo, vz Ani, 7.
A nikdo. Místo toho klade se často ani
kdo. Vz slovo předcházející. Ani kdy, m., a nikdy. V z Ani, 7.
A nikdy. Vz slovo předcházející.
Ani který, m. nikterý. Vz Ani, 7.
A nic. Místo toho klade se často: ani co.
Yz Ani, 7. Animas fidelium, lat., duše věřících (zpěv
církevní). Rk. Animato, it. z lat., silně a živě. Hd.
Anís, u, m.; anyz, anýz, vz Anýz.
Anísový. — Anísoviště, ě, n. — Aní-
sovka, y, f., kořalka anísová. —Anísovník, u. m. Aniž. Zdá se býti složeno 1. z a (starého
= ale); 2. ni = ani, ne; 3. příklonného ž. Byl tu, aniž jsme ho viděli = ale neviděli jsme ho. Ht. Ostatně stran užíváni ho vz Ani. Aniž by. Chybují, kteří píší: Jestliže pe-
níze přijmu, aniž bych jich užil, bude ve- liký poklad marně v rukou mých. Zeď se sesula, aniž by to byli zpozorovali. — Věty tyto nepochybně utvořeny jsou zhola dle něm. vazby: ohne dass es Jemand bemerkt hätte. — Jg. neuvádí na spojky aniž by — ve smyslu něm. ohne dass — ani jediného dokladu. Aniž by jest jen tehdy na místě, má-li věta, v níž stojí, platnosť podmínečného závětí, na př.: Pročež, čehož se oněm ne- dovoluje, aniž by se při nich trpělo, toho těmto plná svoboda. Kom. Zde dodej: kdyby se v to chtěli dáti. (Vz ještě 2 příklady v Mtc. 1873., 171. z Šf. a Purkyně). Věty nahoře postavené tedy se prostě spojí: Jestliže pe- níze přijmu a jich neužiji, bude etc. Zeď se sesula, aniž to zpozorovali (a nezpozorovali to). Vz Ohne Dass. Mš. Aniž co, m. a nic, vz Nic.
Anjel, vz Anděl.
Anka, y, f. = Anna.
Ankommen. Was auf mich ankommt. Uči-
ním, což na mně jest. Let. Troj. Na tomť jest, s kterými lidmi obcuješ. Mudr. V boji všecko na štěstí jest. Jel. Chudým a nuzným, byť pak bylo i do té sukně a ostatního kousku pokrmu, podle možnosti udělujte. Br. — Mk. Ankona, vz Ancona
Ankus, vz Ancus.
Ankyr-a, y, f., mě. v Galatii.
Ann-a, y, f. Vok. sg. Anno, ale v obec.
mluvě často: Anna. Anna, pojď sem. Vz A. — Vz Anča, Andulka. — Annin (dům). Sv. |
||
|
|||
Předchozí (27)  Strana:28  Další (29) |