Anna, chladno z rána; Sv. Jakub seče, sv.
Anna peče. Hrš. Sv. Anna žito žala. Er. P. 85.

Annalista, y, m., z lat., letopisec. Jg.
Annalist.

Annal-y, ův, pl., m., lat., letopisy. Annalen,
Jahrbücher.

Annektovati, lat., připojiti, annektiren.
— si něco čím: sobě zemi válkou. — co
pro koho bez čeho: bez něčí vůle.

Annenská ulice, šp. m. Anenská.

Anui-us, a, m., Říman.

Annominatio. Vz Zk. Ml. II., 173.; Mk.
Ml. 295.; S. N.: z lat., hra v slovích, když
k vyjádření rozdílných pojmův a věci slov
jednostejných aneb podobných užíváme. Zk.

Annonce (fr. annons), e, f., ohlášení. Rk.

Annotace, e, f., z lat., poznamenání. Rk.

Annotata, tat, pl., n., lat., poznámky. Rk.

Annuita, y, f., roční splátek. Rk.

Aunullovati něco, zničiti, odvolati, Rk.,
zrušiti, annulliren.

Ano. Klade se, když na otázky odpovída-
jíce přisvědčujeme, ja, ja wohl, freilieh. Byls
tam? Ano. (V obecné mluvě říká se: ja (na
Mor.), jo, ju.).Spojením: „ano i, ano a, ano
také i, anobrž, anobrž i" užívá se, když se
věc mocnější neb pozoru hodnější vytýká.
Hlavu mu, ano také i bradu do čista sholil.
Ani těm, kteříž jsou z toho národu, nesluší
do svatyně vcházeti, anobrž ani všechněm kně-
žím. — 2. Ano (an) se užívá také bez
ohledu na rod a počet, hlavně ve větách ča-
sových, příčinných a připouštěcích. Král Jan,
ano ho zima nutí, k Praze se obrátil. Když
uzříte, ano se tyto věci ději. D. — Viz více
v článku: An (ana, ano).

Anobrž, vz Ano. -— Ano i, vz Ano.

Anomala, pl., n., z řec, nepravidelné
části řeči. Rk.

Anomali-e, e, f., z řec, nepravidelnosť,
Anomalie, Unregelmässigkeit. A. výstředná
(excentrická), střední, pravá. N.

Anomalní, nepravidelný, unregelmässig,
anomal, irregulär.

Anonym, a, m., z řec, bezejmenný. —
Anonymní. Anonym, namenlos.

Anorganický, z řec, neústrojný. Rk. An-
organisch.

Ano také, vz Ano.

Anrichten. .Velikou škodu učiniti. Mk.

Ansicht. Dle mého zdání; jak za to
mám. Mk.

Anstand nehmen: ostýchati se, beze
všeho. Takoví beze všeho, kde v němčině
to n. ono slovo stojí, všude i v češtině
holý překlad jeho kladou. Mk.

Anstoss nehmen, pohoršení bráti z čeho.
To ti bude k pohoršení. Mk.

Antagonism-us, u, m., z řec, protivni-
ctví. Rk.

Antecedenci-e, i, f., pl., z lat., předchá-
zející události. Rk.

Antediluvianický, z lat., předpotopní. Rk.
Antediluvianisch.

Antemn-a, y, n. Antemny, gt. Antemen,
f., pl., mě. v stř. Italii.

Antenor, a, m., trojský rek.

Anteokupace, e, f., z lat. vz Prolepse,
a: Zk. Ml. II., 184; Mk. Ml. 307. Když mlu-

vicí sám to, co by kdo jiný namítal, vysloví
a vysloviv odráží; soběnamitání. Zk.

Anthemu-s, nta, m., mě. v staré Make-
donii.

Anthologie, e, f., z řec, květobraní,
výbor z něčeho (ze spisův).

Antibacchi-us, a, m., stopa:-- oházíme.

Anticipace, e, f., z lat., vz Zk. Ml. II.
152; S. N.; Mk. Ml. 297. Předjímání, když
se podmět aneb předmět z věty vedlejší do
věty hlavní předbirá. Rozprávěli jsme o domu,
že, jej bude stavěti ni. rozpr. jsme, že dům
bude stavěti. Zk.

Anticipando, z lat., vzetím napřed, před-
bermo. Rk.

Antický, z lat., starožitný, duchu staro-
žitnosti přiměřený. Rk. Antik.

Antidot, u, m., z řec, protijed. Rk.
Gegenmittel, Gegengift.

Antifonie, e, f., protizpěv, střídavý zpěv,
předzpěv. Rk.

Antigen-a, y, f., dci Oedipova.

Antigon-us, a, m., král macedonský.

Antika, y, f., dřevnosť, starobylý sloh
v uměni. Rk. Die Antiko.

Antikatolický, protikatolický. Antika-
tholisch.

Antikl-es, -ea n. a, m., athénský vůdce.

Antiklimax, maku, m., vid, když se od
slova mocnějšího k slabšímu přechází, vz
Mk. Ml. 294.; Zk. Ml. II., 172.

Antikrist, a, m., protivník Kristův. V.

Antikva, y, f., latinské písmo rovné. Rk.

Antikvár, a, antikvář, e, m., starožitník,
obchodník se starožitnostmi, se starými
knihami. Antiquar. Rk.

Antiliban-us, a, m. Pohoří ve Foenicii.

Antiloch-us, a, m., syn Nestorův.

Antimetabol-e, y, f. vz Zk. Ml. II. 179;
Mk. Ml. 304. Opáčnosť s představením, když
se dvě myšlénky, jež od sebe rozdílné jsou,
tak ustrojí, aby druhá z první představením
slov vycházela. V boji o pokoji, v pokoji
o boji přemýšlel. Zk.

Antimon, u, m., kov barvy skoro stříbrné.
Vys. A. bílý jako cín, na povrchu šedě
naběhlý, velmi křehký, vz Kov. Bř. A. čistý,
hrubý, preparovaný. Kh. — Antimonový.
A. popel, sklo, játra, kysličník, sůl. Nz.

Antino-us, a, m.

Antiochi-a, e, f. — Antiošský. V Syrii.

Antioch-us, a, m., král syrský.

Antipater, tra, m., král macedon.

Antipathie, e, f., z řec, nelibost', nechuť. Rk.

Autiph . . . vz Antif. . . .

Antipol-is, e, f., mě. v Gallii.

Antispast-us, u, m., stopa: o------o

Antisthen-es, ea n. a, m., řec filosof.

Antistrofa, y, f., z řec, protisloha. Rk.

Antithes-is, e, f., z řec, protiřčení. Vz
Mus. 1844. str. 434. a násl.

Antithet-on, a, n., z řec, vz Zk. MI. II.
179; Mk. MI. 303. Protiklad, když se roz-
dílné aneb odporné stránky věci jedna proti
druhé staví, aby poměr jich jasněji na jevo
vystoupil. Dobři muži o radách svých ne
z skončení, kteréž následovalo, ale z upřím-
ného úmyslu souzeni býti mají. Koc. (Zk.).

Anti-um, a, n., mě. v Latiu. — Antijský.

Antonelli, gt. Antonelliho, m.