Auvergne, Alverni-a, e, Arverni-a, e, f. Šf.

-av. Přípona jmen přídavných: laskav,
ava, avo. Jg. Jména měst v -av jsou fem. a
skloňují se podlé: Kosť: Čáslav, i, f. Vz
Čáslav. — 2. av z u, vz U v av a Tvo-
ření slov.

-áv. Přípona jmen podstatných: rukáv. D.

-ava. Přípona jmen podstatných a při-
davných: Dobrava, Svatava, Vltava, Sázava,
Jir., kolčava, pěnkava, laskava, Jg., D., Mkl.
B. 222. Dálava = Dálka, mrákava (černý
mrak). Brt.

Avancement, fr. (avansman), postoupení,
povýšení v hodnosti. Rk.

Avant, fr. (avan), Napřed, zpředu; en a.,
ku předu. Rk.

Avantgarde, fr., přední voj. Rk.

Avarové; znepokojovali roku 558.—802.
Slovany.

Avde = zde. Na Slov.

Ave, lat., zdráv buď. A. Maria, zdrávas
Maria. Rk.

Avenion, a, m., Avignon, a, m., město ve
Francii.

Aventure, fr. (avantýr), dobrodružství. Rk.

Avernus lacus, lat., avernské jezero v Ital.

Avisovati, z fr. aviser -= oznámiti, navě-
sti dáti. Jg. Avisiren, melden, anzeigen.

Avšak, však, ale však, jest něm. jedoch,
lat. verum tarmen, a stojí na začátku věty,
ne teprv za prvním, jiným slovem. Lat. sed,
řec. άλλα = ale, vz Ale; autem, vero, řec. ďé
= pak, vz Ale. Š. a Ž., Os. — ,Avšak' při-
pouští platnosť první věty, při tom však i plat-
nosť druhé věty stvrzuje. Ti rohové byli vy-
socí, avšak jeden vyšší než druhý. Br. —
Zk. Vz: Věta připouštivá, odporovací; Než.

-avý, á, é n. -ivý, á, é. Přípony jmen
přídavných, před nimiž se dlouhá kmenová
samohláska někdy krátivá: hravý, laskavý,
pečlivý. 1. Taková adjektiva odvozují se nej-
více od časoslov a naznačují náklonnost
k tomu, co v časoslově obsaženo jest: sto-
navý (od stonati; ten, kdo snadno onemocní),
žebravý, skákavý. Odvozují se od kmene infi-
nitivu; místo -ati klade se -avý a místo-íti,
-iti, -ěti klade se -ivý: hráti — hravý, chtíti —
chtivý,_y mámiti — márnivý, nedužeti —nedu-
živý. Č. — 2. Někdy se 1 předkládá: urážeti

— urážívý — urážlivý; stydlivý, bouřlivý,
pichlavý. — 3. Některá se tvoří od času
minulého: trpěl — trpělivý, snášelivý, mlče-
livý, zdrželivý. Také vkládají n: trpěnlivý,
snášenlivý, mlčenlivý, zdrženlivý. — 4. Ně-
která se od jmen podstatných odvozují : po-
věrek — pověrčivý, zahálka — zahálčivý,
pamět — pamětlivý, péče — pečlivý; kreví—
krvavý, pěna — pěnavý, slza — slzavý, tma

— tmavý. Mkl. B , 221. — 5. Děje-li se od-
vod od jména přídavného, znamená se umen-
šení vlastnosti: bělavý, modravý, Č., červe-
navý. Mkl. B. 221.

Axiom-a, ata, n., řec, zásada samozřejmá,
uznaná pravda. Rk. Axiom.

1. Ay = ý, vyskytuje se poprvé koncem
14. stol.: svatay, bayti. Ještě Konáč, Hájek
z Libočan a Hájek z Hájku psali ay, ačkoliv
již B. Optat (1533.) ey píše. Jir. Vz Ý. A.

2. Ay, vz Aj.

Aza, aze, zastr. = a zda, zdali. St. skl.

Azbuka, y, f., slovanská n. kyrillská Abe-
ceda. Též slabikář. Jg.

Azda, zastr. = aspoň; zdaliž, což (Jir.). —
Na Slov. = snad. A. si ho viděl. Us.

Azovský. A. kozák, moře, loďstvo. A-
zovisch.

Azurit, u, m., Kupferlazur, obsahuje ty-
též látky, které má malachit, ale v jiném
poměru. Vz Malachit. Bř.

Až. I. Příslovce, něm. bis. 1. O místě.
Znamená místo, kde hnutí nějaké se končí
n. končiti má a klade se s předložkami:
do, k, na, po, pod, u, v, za, přes atd. Přišel
až k městu. Us. Až pο krk ve vodě stál.
Jg. Déšť nás až po kůži promočil. Všecku
Asii až do Indie si podmanil. V. Vojsko
přitáhlo až dvě míle od Athen. V. Až k vrchu.
Rkk. Až po třetí vrch. Rkk. — 2. O čase.
Znamená čas, kdež se jednání n. stav nějaký
končí, též s předložkami: do, k, o, přes
atd. Až do smrti. D. Až do poledne spáti.
D. Až dotud. V. Přijdu až na druhý den.
Ml. Až na sv. Až (vz Nikdy). Lb. Až do
tohoto dne; až do té chvíle, hodiny. V.
Až pod polední slunce. Rkk. Až na další
rozkaz. Us. — Jg.

II. Spojka. Složena z a že — až když,
quoad, donec, bis, omezuje děj hlavní tím,
že k době ukazuje, až do které děj hlavní
trvá. Pojí se a) s indikativem. Nepomine
pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.
Br. Do církve ho připustiti nechtěl, až prve
mezi jinými pokání činil. V. Kupec trži, až
strží. Kom. — Mkl. S. 80. — b) S kondi-
tionalem, bis. Buďte jim poddáni, až bych
zprávu dal císaři. Flaš. Vař, ažby změkl.
Byl. — V., D. — Zk. — Vz Konditional,
V.; Věta časová. — ,Až' ve větách účinkových
(vz Věta účinková) = tak že. Jí se staví
účinek hlavní věty za cil a vrch, až kam
hlavní děj dospěl. Zk. Ulekl se, až oněměl.
Háj. Zas tam prší, až tma, Lže, až se mu
od huby práší. T. Lekl jsem se, až se třesu.
D. — Až jest také moci ukazovací a stojí
v hlavních větách ukazujíc na vztažné spojky:
když, než, dříve než, prve než ve smyslu:
k té době právě. Dříve než jsme byli, až
(= už, schon) o nás péči měl. Jg. Než se
vypravili, až (= už) Němci vsi zapálili. Háj. —
(Zk.) Ale dříve, nežli Oniáš do Syrie přijel, až
(už) král Seleukus umřel. Plác. Než se po-
čalo jedno konati, až se jiné počalo s druhé
strany kaziti. Dekr. jedno, bratr. 1617. Pan
vladař byl na hradě pražském, a až (už) na
tom bylo, že do Vratislavě jeti měl. Břez.
Rožm. 163. (Č.). — Až, nevyznamenavá-li
tolik co: „tak že", a nemá-li se k skutečné
minulosti ukázati, pravidelně s časem
budoucím se pojí. Až budeš psáti, budu
čísti. Neopravuj, až vyslyšíš. Opilec slibuje,
ale polepší se, až se překuje. Loutenik hráti
nezačne, až dudy umlknou. — Až s časem
přítomným klade se jen ve všeobecných vý-
rocích z přezvědu činěných, kdež pak hlavní
věta obyčejně jest záporná. Zlému, až jest,
nevěříme. Podobně se to má i s „než" a
v záporných větách s „dokud, pokud". Týn,
208. Vz Až i.
A žádný. Místo toho klade se: ani kdo.