Předchozí (37)  Strana:38  Další (39) |
|
|||
88
|
|||
|
|||
Auvergne, Alverni-a, e, Arverni-a, e, f. Šf.
-av. Přípona jmen přídavných: laskav,
ava, avo. Jg. Jména měst v -av jsou fem. a skloňují se podlé: Kosť: Čáslav, i, f. Vz Čáslav. — 2. av z u, vz U v av a Tvo- ření slov. -áv. Přípona jmen podstatných: rukáv. D.
-ava. Přípona jmen podstatných a při-
davných: Dobrava, Svatava, Vltava, Sázava, Jir., kolčava, pěnkava, laskava, Jg., D., Mkl. B. 222. Dálava = Dálka, mrákava (černý mrak). Brt. Avancement, fr. (avansman), postoupení,
povýšení v hodnosti. Rk. Avant, fr. (avan), Napřed, zpředu; en a.,
ku předu. Rk. Avantgarde, fr., přední voj. Rk.
Avarové; znepokojovali roku 558.—802.
Slovany. Avde = zde. Na Slov.
Ave, lat., zdráv buď. A. Maria, zdrávas
Maria. Rk. Avenion, a, m., Avignon, a, m., město ve
Francii. Aventure, fr. (avantýr), dobrodružství. Rk.
Avernus lacus, lat., avernské jezero v Ital.
Avisovati, z fr. aviser -= oznámiti, navě-
sti dáti. Jg. Avisiren, melden, anzeigen. Avšak, však, ale však, jest něm. jedoch,
lat. verum tarmen, a stojí na začátku věty, ne teprv za prvním, jiným slovem. Lat. sed, řec. άλλα = ale, vz Ale; autem, vero, řec. ďé = pak, vz Ale. Š. a Ž., Os. — ,Avšak' při- pouští platnosť první věty, při tom však i plat- nosť druhé věty stvrzuje. Ti rohové byli vy- socí, avšak jeden vyšší než druhý. Br. — Zk. Vz: Věta připouštivá, odporovací; Než. -avý, á, é n. -ivý, á, é. Přípony jmen
přídavných, před nimiž se dlouhá kmenová samohláska někdy krátivá: hravý, laskavý, pečlivý. 1. Taková adjektiva odvozují se nej- více od časoslov a naznačují náklonnost k tomu, co v časoslově obsaženo jest: sto- navý (od stonati; ten, kdo snadno onemocní), žebravý, skákavý. Odvozují se od kmene infi- nitivu; místo -ati klade se -avý a místo-íti, -iti, -ěti klade se -ivý: hráti — hravý, chtíti — chtivý,y mámiti — márnivý, nedužeti —nedu- živý. Č. — 2. Někdy se 1 předkládá: urážeti — urážívý — urážlivý; stydlivý, bouřlivý,
pichlavý. — 3. Některá se tvoří od času minulého: trpěl — trpělivý, snášelivý, mlče- livý, zdrželivý. Také vkládají n: trpěnlivý, snášenlivý, mlčenlivý, zdrženlivý. — 4. Ně- která se od jmen podstatných odvozují : po- věrek — pověrčivý, zahálka — zahálčivý, pamět — pamětlivý, péče — pečlivý; kreví— krvavý, pěna — pěnavý, slza — slzavý, tma — tmavý. Mkl. B , 221. — 5. Děje-li se od-
vod od jména přídavného, znamená se umen- šení vlastnosti: bělavý, modravý, Č., červe- navý. Mkl. B. 221. Axiom-a, ata, n., řec, zásada samozřejmá,
uznaná pravda. Rk. Axiom. 1. Ay = ý, vyskytuje se poprvé koncem
14. stol.: svatay, bayti. Ještě Konáč, Hájek z Libočan a Hájek z Hájku psali ay, ačkoliv již B. Optat (1533.) ey píše. Jir. Vz Ý. A. 2. Ay, vz Aj.
|
Aza, aze, zastr. = a zda, zdali. St. skl.
Azbuka, y, f., slovanská n. kyrillská Abe-
ceda. Též slabikář. Jg. Azda, zastr. = aspoň; zdaliž, což (Jir.). —
Na Slov. = snad. A. si ho viděl. Us. Azovský. A. kozák, moře, loďstvo. A-
zovisch. Azurit, u, m., Kupferlazur, obsahuje ty-
též látky, které má malachit, ale v jiném poměru. Vz Malachit. Bř. Až. I. Příslovce, něm. bis. 1. O místě.
Znamená místo, kde hnutí nějaké se končí n. končiti má a klade se s předložkami: do, k, na, po, pod, u, v, za, přes atd. Přišel až k městu. Us. Až pο krk ve vodě stál. Jg. Déšť nás až po kůži promočil. Všecku Asii až do Indie si podmanil. V. Vojsko přitáhlo až dvě míle od Athen. V. Až k vrchu. Rkk. Až po třetí vrch. Rkk. — 2. O čase. Znamená čas, kdež se jednání n. stav nějaký končí, též s předložkami: do, k, o, přes atd. Až do smrti. D. Až do poledne spáti. D. Až dotud. V. Přijdu až na druhý den. Ml. Až na sv. Až (vz Nikdy). Lb. Až do tohoto dne; až do té chvíle, hodiny. V. Až pod polední slunce. Rkk. Až na další rozkaz. Us. — Jg. II. Spojka. Složena z a že — až když,
quoad, donec, bis, omezuje děj hlavní tím, že k době ukazuje, až do které děj hlavní trvá. Pojí se a) s indikativem. Nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou. Br. Do církve ho připustiti nechtěl, až prve mezi jinými pokání činil. V. Kupec trži, až strží. Kom. — Mkl. S. 80. — b) S kondi- tionalem, bis. Buďte jim poddáni, až bych zprávu dal císaři. Flaš. Vař, ažby změkl. Byl. — V., D. — Zk. — Vz Konditional, V.; Věta časová. — ,Až' ve větách účinkových (vz Věta účinková) = tak že. Jí se staví účinek hlavní věty za cil a vrch, až kam hlavní děj dospěl. Zk. Ulekl se, až oněměl. Háj. Zas tam prší, až tma, Lže, až se mu od huby práší. T. Lekl jsem se, až se třesu. D. — Až jest také moci ukazovací a stojí v hlavních větách ukazujíc na vztažné spojky: když, než, dříve než, prve než ve smyslu: k té době právě. Dříve než jsme byli, až (= už, schon) o nás péči měl. Jg. Než se vypravili, až (= už) Němci vsi zapálili. Háj. — (Zk.) Ale dříve, nežli Oniáš do Syrie přijel, až (už) král Seleukus umřel. Plác. Než se po- čalo jedno konati, až se jiné počalo s druhé strany kaziti. Dekr. jedno, bratr. 1617. Pan vladař byl na hradě pražském, a až (už) na tom bylo, že do Vratislavě jeti měl. Břez. Rožm. 163. (Č.). — Až, nevyznamenavá-li tolik co: „tak že", a nemá-li se k skutečné minulosti ukázati, pravidelně s časem budoucím se pojí. Až budeš psáti, budu čísti. Neopravuj, až vyslyšíš. Opilec slibuje, ale polepší se, až se překuje. Loutenik hráti nezačne, až dudy umlknou. — Až s časem přítomným klade se jen ve všeobecných vý- rocích z přezvědu činěných, kdež pak hlavní věta obyčejně jest záporná. Zlému, až jest, nevěříme. Podobně se to má i s „než" a v záporných větách s „dokud, pokud". Týn, 208. Vz Až i. A žádný. Místo toho klade se: ani kdo. |
||
|
|||
Předchozí (37)  Strana:38  Další (39) |