(u Čechů dříve i: řecký, dolejší). S. N. —
Bělehradský. Us. — Bělehraďan a, m.

Bělený, -en, a, ο = Bílý. Na Slov.

Bělestvúcí, bělostvúcí. B. říza. L. S.

Běleti, ím, 3. pl. běleji, el, ení = počínám
bílým býti, weiss werden. V. — Den Bělel

= svítalo. Us. — se. = bílým býti. — se
čím. Vlas starostí se mi bělí. Jg. B. se
oděvem. Č. Sněhem se bělá (louka). Er. Ρ.
196. — Jel., L. — se od čeho: Vrch oD
sněhu se bělí. Jg. — se kde, kdy. Sníh
v dolině, na polích se běli. Onen vrch přes
celý rok (po celý rok) od sněhu se bělí. Jg.

Belgové, žili v severní Gallii. — Belgický-.

— Belgie, e, f., severně od Francie.

Belhač, e, m. DeR Hinker.
Belhati, na Mor. = kulhati.
Belhavý = chromý, kulhavý, St., hinkenD.
Bělice, e, bělička, y, f., ryba, úkleje,

úklejka, plodice, Weissfisch. B. zamodralá,
jezerní. D. Běličky vody zajíčky, jahůdky
lesa lahůdky. — B. = bělavé hrušky. — B.
= Blässhuhn. V. — B. v botanice, vrba bílá,
Pottweide. — B. = bílá země. — B. = bě-
lidlo, die Bleiche. D. — B., druh třešní,
ranná, zeitige Weisskirsche. Us.

Bělič, e, m. B. plátna. Bleicher. — B.,
valchář. Plk. — B., štětka. Us. na Mor.

Běličí. V. — B. štětka. Us. Tünchpinsel.

Bělíčký = bílý. — Běličky, f., pl., bě-
lidlo. — Vz Bělice.

Bělidlo, a, n., die Bleiche. B. rychlé. Sp.
B. na plátno, na vosk. 1). Dáti přízi do bě-
lidla. Us. Utekla čertu z bělidla (o černé,
špinavé ženské). Vz Tělo. C, Lb. — 2. B.,
čím se co bílí. Bleichmittel. Mýti se bělidlem.
Ben. V. — 3. Bílé líčidlo. Schminke.

Belík, u, m., vz Kbel. — Bělík, a, m.,
pták, Weissarsch.

Bělina, y, f., mastná, bílá zem. Us.

Bělisko, a, n. = bělidlo. Koll.

Běliti, ím, 3. pl. běli, běle (íc), il, en, ení;
bělivati, weissen. Obyčejně: bíliti, vz toto.

— co : zuby, Ras., dřevo = kůru osekati;
kovy = přepouštěním bilé činiti. Vys. —
co kde. Vosk na slunci. Jg.

Bělitký, běloučký. B. nožica, Rkk.

Bělizna, y, f., bilá kožešina. Klat. — 2.
Bilá země. Novot, — 3. Bilé prádlo. D. —
B., rostlina, pella. Jg.

Bělkový, Eierweiss. — B. mok (v oku).
Krok.

Bellerof-on, gt. -onta, m., syn Glauka,
krále korinthského, usmrtil potvoru Chi-
maeru. Vj.

Bellon-a, y, f., řím. bohyně války.

Bellovakové, národ v belgické Gallii.

Bělmo, a, m. B. na dřevě = blána, běl,
Splint. — B. v oku, das Weisse im Auge.
Zřítelnice oka v bělmu sedící. Kom. — B. na
oku (bilá n. šerá blanka, ciňk na oku), Staar.
Oko bělmem se potahuje. Jg. Míti b. na oku.
Us. B. šlo s očí. Br. B. s oka sříznouti,
vzíti, sníti. D. Voda proti bělmu. Čern. B.
s očí sloupiti. Lk. — B. někomu dělati = na-
lhati, slibovati, šiditi, Vorspiegeln. Jg.,
Lb. B. na oko (předstírání, těšínská jablka).
Jg. Maji bělmo pýchy. Boč. Dělá jim b. na
oko. Ď. I to bělmo rád by mu z oka vzal.

(Vz Kleveta). Č. Spadlo mu b. s oči = ko-
nečně přece poznává, vytržen jest z bludu.

Bělmový. B. koření. Star-.

Bělný = bílý, Hus. Vezmi 3 míry mouky
bělné; Ať jsou z mouky bělné koláčové ne-
kvašení. Br. — 2. Snadný k bílení. B. plátno,
Us., leicht zu bleichen.

Bělo. Něco na bělo barviti. Us. Na bělo
někomu něco říci (zum Scheine sagen). Sm.

Běloba, y, f. (bílá barva krycí), Weiss-
bleierz, obsahuje kyselinu uhličitou a ky-
sličník olovnatý. Vz Těživec. Bř. B. kremžská
(kremežská. Nz.), zinková, barytová, S. N.,
anglická n. břidličnatá, benátská, cínová,
čistá, hamburská, holandská, janovská, k ná-
těru spodnimu, lupková, olejná, perlová,
pražská, tyrolská, půdová, vizmutová, v oleji
utřená, zinková. Kh.

Bělobárna, y, f. Bleiweissfabrik.

Bělobna, y, f., továrna na bělobu.

Bělohlávek, vka, m., pták. Weisskopf
(orel).

Bělo-hlavý, D.; -houbek, bka, m., Weiss-
maul; -hrdlý.

Bělohrad, vz Bělehrad.

Běloch, a, m., bílý člověk. Ostatně vz
Bělouš.

Bělo-květý, Rostl.; -lící, -nohý, Jg.; -no-
ska, pták; -oký, V.; -ramenný; -rouchý;
-řit, i, -řitka, y, f., řit, a, m., pták (na Slov.
jiřice); -ruký. Jg.

Bělosť, i, f. Sněžná b. Die Weisse. Nt.
B. sněhová, Troj., b. nehtů, V., dřeva pod
kůrou (blána), Splint, V., b. v oku (bělmo).

Bělostkvoucí, bíle se stkvějící. Br., Kom.

Bělostkvělý. Ch. — Bělota, y, f., bě-
lost'. St. skl.

Bělotok, u, m., bílý tok, neduh. D. Mutter -
fluss.

Běloučký, bělounký = bílý. B. ruce mi-
lují cizí namáháni. Km.

Bělouš, e, m. (kůň), Schimmel. Někteří
chtějí raději: bron (Šb.), brun n. brůna. Ale
slovo „brůna" nenalézáme v tomto významu
jen v : Sv. Martin přijel na brůně (napadl
sníh). Že však tohoto slova dříve více užívali,
viděti z toho, že máme vlastni jméno Bruna.

— A Bron máme jen v Mat. verb. Tedy
může zajisté i bělouš státi. Šm. (Š. a Ž.)
O „Bron" vz Bron.

Bělovačka, y, f., vz Vino.

Bělovlasý, weisshaarig.

Bělozubý, D., weisszähnig.

Bělpuch, u, m., bielpuch (zastaralé) =
pergamen. Das Pergamen. Snad ze střněm.
buoch-vël, ags. boc-fel. Mz. 110. Daj Čechóm
bělpucha a černidla do vóle. Dal.

Bělúcí, běloučký, bílý. Kat. 1096., 2329.

Bel-us, a, m., řeka ve Foenicii; 2. modla
indická; 3. král a praotec několika národův
východních.

Belvedér, u, m., z it. belvedere = pěkný
rozhled. V Praze: Letná, Leteň, S. N., nyní:
Sady korunního prince Rudolfa.

Bělý = bílý.

Belzebub, a, m., z hebr., bůh Filistinských.

Benátky, tek, pl., f. Vz Čechy (stran
skloňování). V Benátkách. Ros. Venedig.-
Benátky, vystouplá voda na způsob jezera.

— B., dům nevěstek. — B., mě. v Čech.,