theologie, dějiny, společnosť, studium, úvod,
zeměpis. S. N. BiBlisch.

Bibliograf, a, m., z řec, knihopisec, pře-
pisovač kněh. Bibliograph. Rk. — Biblio-
grafie, knihopis, popis knih. Rk.

Bibliotheka, y, f., z řec, knihovna. —
B-ky shromažďovali. V. B-ku vzdělati. Br.
B-ku někde chovati, V., míti. Kom. Bibliothek.

Bibliotheční, Bibliothek-.

Bibliothekář, e, m., Der Bibliothekar.

Bibliothekářství, n., Das Bibliothekariat.

Bibrakt-e, a, n., mě. Aeduův v Gallii.

Bicí, ne: bící, vz -cí, -í.B. stroj, hoDiny,
D., orloj, V., b. větry = zápalné, Vys., ko-
lečko, D., palice. Reš. Schlag-.

Bič, e, bičík, u, bičíček, čku, m., Die
Geissei, Peitsche, Schwepe. B. od bi (o bí-ti).
Spodní časť biče (bičiště): násada; hořejší:
zmrsk, zámrsk. Šp. B. kožený n. řemenný
(žila), Reš., z provázků (provázkový). Jg.
Bičem někoho mrskati. V., dráti, Koc; bi-
čem praskati, Háj., třáskati, Jg., na Mor.
též: Bičem rochati. Brt. Bičem šupati. Šp.
Bič z provázků si udělati. Br. Bičem někoho
trestati. Koc B. uzlovatý. Lom. Švih Bičíku.
Tkadl. Praskání Bičův. Br. Co By bičem
mrštil (Cf. Jako po šňůře). Mus. Silnice bě-
žela rovně, co by bičem mrštil. Ml, Č. Bič
sluší na koně, ohlav na osla a prut na hřbet
nemoudrých. Prov. Vzals koně, vezmi i bič.
Holý jako bič. Z písku bič kroutiti. Nebude
z hov . . bič. Starý forman (vozka) Rád slyší,
kdy kdo bičem třáská. Jg. PRáská jako bič
z bláta, Sk. Je, jakoby ji bičem přešlehl,
přeťal (= štíhlá. Vz Tělo). Č. Umí to, jakoby
bičem mrskal (šlehal. Vz Pilný). Lb. —
Z biče = z Rukávu, z kopyta, jakoby peří
dral, jako otčenáš, hbitě, hned, flugs. Od-
povídá jako z biče (jakoby bičem mrskal,
(praskal). Jak z biče (z biča) umí něco na-
zpaměť říkati. Na Mor. — Bič = trest, Mra.
Vojna jest b. boží. L. Attila sloul bičem a
metlou boží. Har. Dáti b. na sebe (metlu,
zbraň proti sobě). Jg. — B. jazyka = utr-
hačnosť, pomluva, Od biče jazyka skryt budeš.
Br. — Vz Zábičí.

Bičák, u, m. = zavěrák (nůž). Einleg-
messer. Na Slov.

Bičík, vz Bič.

Bičisko, a, n. = velký bič; na Slov.:
bičiště. Bern.

Bičiště, ě, n. V obec mluvě gt. Bičištěte
a pl. bičišťata. Držadlo u biče; u žíly: ži-
liště. Jg. Dolejší díl: násada, hořejší zmrsk.

Bičovadlo, a, m., die Geissei.

Bičovati, čuji, čuj, čuje (íc), al, án, ání;
bičovávati, geissein, peitschen. V. — koho
čím: bičem. Jg. — koho (s kým bez čeho):
Bez rozvahy. Koho Bůh miluje, tohoť tresce
a bičuje. Prov.

Bičové, ého, n. Peitschengeld. Pastýři za-
placeno i s bičovým 72. zl. Gl.

Bičový, od biče pocházející, Geissel-.
Kat. 2369. B. rány, Us., Čtení Nikod.

Bída, y, f., dříve: běda. Bída = Elend,
bídy — Drangsale. B. = strasť, nouze, proti-
venství, neštěstí, psota, svízel, chudoba. B.
z hladu. To je b. s tim člověkem. Jg. Bídu
klepati, L., trpěti, tříti, zkoušeti, Us., na ně-
koho vydati. Br. V bídách býti. V. Do bídy

sobě pomoci. Kom. Strasť a Bída. V. Bí-
dami ztrápenu Býti. V. V bídu někoho při-
vésti, uvésti, uvrci. V. V bídu upadnouti.
V. V bídě postavený. V. Bídy zkoušeti a
zažiti. Vrat. Mnohé bídě poddánu, podro-
benu býti. V. Bídou hynouti. D. V bídě
vězeti. D. Bída bídu stíhá. Vz Neštěstí.
Jg., Lb. Horší strach než sama bída.
Koll. Bída bídu rodí. Bs. Bída bídu plodí.
Č. Bída bídě ruku podává. Č. B. učí ro-
zumu. Č. Nemoc a bída zatajiť se nedá. Č.
B. se s bídou potkává. Č. Ospem se bídy
hrnou. Č. Bída (psota) bídu honí (stíhá);
Nouze bídu honí. Č. Dokud žil děd, ne-
bývalo běd. Pk. Bieda ho moří a psota
trápi; Biedu trie, hlady mrie; Bieda člověka
sjieda; Jedna bieda človeku nič neurobí,
ak jich len viac neprijde; Bieda nad biedy
je u nás; Biedu z pleca na plece prekladá;
Bude svadba, za den, za dva— a bieda na
veky. Mt. S. Vz stran přísloví: Mřínek,
Hruška, Jablko, Živý, Pískle, Pes, Vlk, Nahý
a hlavně: Chudoba, Žebrota.

Bídáceti se, na Mor. bidačiti se = bíditi
se, sich plagen.

Bídácký, elend. B. peníz. Rk.

Bídáctvo, a, n. = bída, Noth, Elend; 2.
chudina, die Armen, Armuth. L.

Bídák, a, m.; bídačka, y, f. Elender.

Bidelec, lce, m., Stange. B.u bran, uhra-
bice, ukosy, u pily ve mlýně. Jg., Šp.

Bidélko, vz Bidlo.

Bidelný stroj. Techn. Stangen-.

Bíděnec, nce, m., bídník. Elender.

Bíditi se. Vz Běditi se.

Bidlák, vz Vidlák.

Bidlo, bidélko, bidýlko, a, n., bidelce,
e, n. = hůl, tyč, Stange. — B. plavecké,
rybářské, slepičí, studničné, čihařské, u tenat,
(Segel-, Fischer-, Hahnenbaum, Schöpf-, der
Kloben, Garnstange), V., na vážkách, Jg.,
u řeřábu, (tažní) u vývěvy, u pily mlýnské,
u soustružníka, Sedl., u řebřin (Wagbaum,
die Ruthe am Brunnen, d. Stempel-, Lenk-,
die Wippe, der Leiterbaum). D. Jest veliký
jako b. Us. Shledáte se u kožešníka na bidle
(v hrobě, na šibenici). Vz. Podobný. Prôv.
Prádlo k sušení na bidla věšeti. Jg.

Bídně, komp. bídněji, = strastně, psotně,
nuzně, elend, armselig, jämmerlich. B. živu
býti. V. B. se oháněti = nouzi tříti. D.

Bídněti, im, 3 pl. -ějí, ěl, ění = bídným
se státi, elend werden. — čím: cizí vinou.

Bídnice, e, f. = bídná, eine Elende. —
B. = bída, das Elend. Vinice bídnice. Prov.

Bídník, a, m., ein Elender. V. — Bí-
dnosť, i, f., bída, Elendigkeit. Nad b-stí na-
říkati. Kom.

Bídný (bíden, dna, dno), bídničký, bí-
dňoučký = bídácký, strastný, nebohý; špatný,
elend, jämmerlich, armselig. V. — B. stav,
D., peníz, Rk., človek. B. básník, strava
(špatná). Us. Biden jest a truchliv. Jel. B.
nemá žádného přítele. Ros. I ve Vídni lidé
bídní. Lb. I ve Viedni ludia biedni. Mt. S.
Nad bidným se smilovati. Kom. Jsem v očích
světa bídný. Kom. — z čeho: Bídným býti
z cizí bídy (útrpnosť míti). V. — na čem:
na těle. Jg.