Blabonil, a, m. = žváč. Plauderer. Us.

Blaboniti, il, ěn, ění = žváti. — co. Us.

Blabota, y, m. = žváč. Us.

Blabotati = bleptati, žváti. Koll.

Blabuně, e, f. = bublina; šešulinka. Us.

Blačka, y, f., špatná polívka z mouky.
Us. na Mor.

Blafal, blafoun, a, m., kdo mnoho a) jí,
Vielfrass; B) žvástá, Plauderer. Us.

Blafati, hltavě jísti, gierig essen, schlabern
2. žváti, unnütz plaudern. Neblafej pořád.

Blafna, y, m. a f., žrout; žváč. Vz Blafal.

Blafoun, vz Blafal.

Blah, vz Blahý. — 2. Blah, a, m., blázen,
ein Narr. Jg.

Bláha, y, m., vz stran skloňování: De-
spota. B., hlupec. Potkal se s němým Bláhou.
Vz Mlčeni, Hloupý. Č., LB. — B., y, f. =
blaženosť. Ani mne moci, leč Bláhy přibylo.
Kat. 1828. Glück, Glückseligkeit.

Blahaju (zastaralé) = benedico, blaho-
řečím. Šb.

Blahati.- komu (žehnati): pannám. Št.,
hospodinu (Dobrořečiti). Výb. I. Kristus ne
nečistému srdci Blahá. Št. — čím = selig
sein, blažen býti. Věztež to, že tiem bla-
haji. Kat. 393. — si co: Bláhá si to = líbí
se mu to. Rk.

Blaho. 1. adv. = dobře, právě, šťastně,
gut, wohl, recht, glücklich. Jg.; komp. bla-
žeji. B. tobě. Jg. Není ti b. Us. Blaho jim
= sláva jim. Šm. — 2. Blaho, a, n., Heil,
Wohl, Wohlfahrt. O b. lidí se starati, pečo-
vati. Us. Na B. = na zdar! Šm. B. obce,
obecné, nejvyšší; pro b. vlasti něco vyko-
nati. Nt. Tam b. kvete. Jg. — Nyní ve slože-
ných slovech často „blaho" se užívá, kde
dříve „ dobro" se užívalo: Dobroslav —
Blahoslav. Jg.

Blahobyt, u, m., Wohlstand. Β. něčí pod-
porovati; b. míti; v b-u býti. Nt. Stran pří-
sloví viz: Břicho, Barbora, Tisíc, Zazobaný,
Cvok, Vole, Topinka, Polívka, Pečeně, Hody,
Knedlík, Peří, Zábsti, Kůže, Trdlo, Bůh,
Huj, Čert, Hrdlo, Koza, Lačný, Ledvina,
Mléko, Noha, Nebe, Obrok, Rákosí, Růže,
Ryba, Poduška, Šiška, Vrabec.

Blahocit, u, m. Č. Seliges Gefühl.

Blahočiniti (vz Činiti), wohlthun. —
komu. Us. — kdy: Lék v chorobě blaho-
činí. Krok.

Blahočinnosť, i, f., Wohlthätigkeit.

Blahočinný, wohlthätig.

Blahodárce, e, blahoděj, e, m. Wohl-
thäter.

Blahodárnosť, i, f., dobročinnosť, pro-
spěšnosť, Wohlthätigkeit; vděčnost', Dank-
barkeit.

Blahodárný, dobročinný, štědrý, pro-
spěšný, užitečný. — Blahodárně působiti.

Blahoděj, vz BlahoDárce.

Blahoděj ný, wohlthuenD.

Blahodíti, ději, děj, dějí, děl, dění n.
díní, wohlthun. — čemu, komu: Vlasti blaho-
dějte. Kamar.

Blahoraditi, il, děn, dění n. zen, zení
(vz Raditi). — komu. Č.

Blahořečiti komu. Us. Vz Blahoslaviti.

Blahorodí, n., urozenosť. Mat. verb.
Wohlgeboren. Titul rytířův: Jeho vznešené

b., vysoce blahorodý pán, urozený pán.
,Blahorodý, blahorodí' sešlo od šlechticův
také na nešlechtické vzdělance a vážené ob-
čany. Vz Titul. B., titul úředníkův vyšších
a nižších. Vz Excellenci. Šr.

Blahosklonný, wohlgeneigt.

Blahosláva, y, f., dobrá sláva. Hil.

Blahoslavenství, -stvo, a, n., velebení,
chvála, slavení; 2. žehnání, svěcení; 3. štěstí,
blahosť. Všecko b. na libosti těla zakládati.
V. — 4. Věčné utěšení, spasení. V., Br.

Blahoslavený; -ven, a, o = chválený,
slavený. — 2. Blažený. B-na někoho učiniti;
b-ným býti. V. Bl. panna Maria, V. Je b-ný
(vz Opilec). Lb.

Blahoslavitel, e, m., spasitel. V.

Blahoslaviti, ím, 3 pl. -ví, slav, slavě
(íc), il, en, ení; blahoslavívati = dobrořečiti,
chváliti, veleBiti, lobpreisen, erheben, glück-
lich preisen; žehnati, segnen; blaženým či-
niti, beglücken, glücklich machen (V., Háj.).
— koho: Boha. Jg., Kom., L. — komu:
Bohu, L., svým dětem (žehnati). L. — koho
čím: kyjem (zbíti ho). L. — koho na co:
na biskupství (světiti). — se v čem: Blaho-
slaví se v dařích božích. Hus.

Blahost', i, blahota, y, f. V Dědiny vrá-
tivše se byvše (byvší) blahost'. Rkk. (= štěstí,
Glückseligkeit).

Blahota, y, f., blahost Č.

Bláhovec, vce, m., bloud. Us. Narr.,
Närrchen.

Blahověst, a, m., od blahý (blagb) Bonus
a věsť (věstb) a toto z koř. věd (věděti) a pří-
pony ť ( tb ), a d před t přešlo v s. Schl.
Ein angenehmer Bote, Evangelist. Jg. — B.,
i, f., dobrá věsť, eine gute Botschaft.

Blahověstiti (vz Věstiti) = frohe Kund-
schaft bringen, dobrou zprávu přinášeti. Šm.

Blahovíček, čka, m., blahovík, a, blá-
hový, Närrchen.

Blahovolí, n., dobrá vůle. Mat. verb.

Bláhový, 1. = blahý, šťastný; 2. dobrák
(guter Mann, Närrchen). B., co myslíte ? Blá-
hová, co bys tam Dělala? Us. Ten bláhový!
Us. Já b.!

Blahozvučí, n., blahozvuk, Wohlklang.
Mat. verb.

Blahozvučnosť, i, f. B. řeči. Wohlklang.

Blahozvučný, B. řeč, Us., hraní, Č.

Blahozvuk, u, m. Wohllaut.

Blahý (blah, a, o), komp. blažší; 1.dobrý,
pravý. Br. Není blaho stříbro ani zlato, ale
blaho jest, co komu milo. Pk. — 2. Blaho-
slavený, blažený, šťastný. Před smrtí nikdo
blahý. Jg — čím: láskou. Šm. — 3. Laskavý
(mild, gnädig). L.

Blachotina, y, f., moučná polívka. Novot.
Schlechte Mehlsuppe.

Bláchy, pl., železné obruče. Na Slov.

Blama, y, f., pol., skvrna, Fleck. Jg.

Blamaty, fleckig, skvrnitý. Jg.

Blamáž, e, f., z fr. Blamage, poskvrnění
pověsti, ostuda, Rk.

Blamiren sich, blamovati se = uvésti
se ve zlou pověst', Rk., ostudu si učiniti. Yz
Blamáž.

Blána, blanka, blanečka, v, f., mázdra,
die Haut, das Häutchen, zartes Fellchen.
O krácení á v a vz A (ve skloňování). -