Blány a) syrovátečné, pohrudnice, pobři-
šnice; b) slizné; c) šlachovité. B. bubín-
ková, uspávací, pokostnice, podlebnice, bílá-,
cévnatá, demoursová (rohovka), rohová,
Duhová, síťová n. nervová, zárodková, S. N.,
žilnatá (cévnatá), Nz., břišní, kyšková (das
Gekröse), prsní, hrudní, podžeberní, kloubní,
panenská (hymen), srdečná, tvrdá, pavuči-
nová ; na očích: bílá (bělmo), rohová, žil-
natá, duhová, (hroznová), sítná n. sítková,
(sítnice), pavučinová, nervová; — zorničná.
Jg. — B., kůže. Aby dal Kačce blány krá-
líkové za půldruhé kopy gr. Záp. měst. 1449.
— B., choroba oka: Lékaři blanku s očí
shánějí. Jg. Má blanku na očích (nevidí n.
nechce viděti). L. — Blanka = pergamen ku
psaní. Rkk. Nenie pérce, nenie Blanky. Rkk.
66. — B. ve dřevě ( pod korou, Span, Splint).
V. Blánu odsekati. Šp. — B., měkký kožich. V.

Blana, y, f., velké pastviště. Boč. Ge-
meindeweide.

Blanář, e, m., drvoštěp; místy: kožešník.
Háj. — B., Pergamentmacher.

Blánatec, tce, m., Hautfarn.

Blaněný, lépe než bláněný. Vz -ěný.
Häutchenartig.

Blání, n. = trávník. Gl. Pře o blání, past-
visko a lúku. 1504. (Zastr.) Rasen.

Blaník, a, m. Hora v již. Čech. Jest
v Blaníku (= dřímá). (Vz stran přísloví:
Spaní). Č. Der Berg Blanik.

Blaniti, ím, 3. pl. - ní, blaň, il, ěn, ění; bla-
nívati = planiti, holzen. — co: les. Ros.

Blanitý. B. list, häutig. Rostl.

Blanka, vz Blána. — 2. Chrpa. Ros.

Blanket, u, m., z fr. blanquet = bílý,
prázdný papír; plnomocenství s vlastnoručním
podpisem. Rk. — B. na směnku (nevypl-
něná směnka).

Blankovatý, häutig.

Blankyt, u, m., modrá barva, modrost'.
Das Blau, die blaue Farbe. O původu vz Mz.
113. B. neBeský. — Blankytový. B. dráha =
nebe. Chmel. - Blankytná Barva, Blankytová.

Blanný = z blan, Haut-, Fell-. B. kožich.
Lex. vet.

Blánovatý, blánovitý, mnoho blan mající.
Häutig.

Blánovina, y, f. Hautgewebe.

Blánovitý, hautartig.

Blansko, a, n., zámek v již. Čech. Blan-
kenstein.

Blanský. B. lesy. Jg.

Blauš, z fr. blanche. Karta B. = Bez pa-
náka, Bez figury, platí za 10 ok.

Blanžet, u, m., (z fr. blanchette), Mieder-
stecken.

Blasfemie = rouhání se Bohu. Rk.

Blasirovaný = ztupělý, netečný, přesy-
cený. Rk.

Blaták, a, m., druh sluk. Us. Kothschnepfe.

Blatina, y, f., blativá krajina. Sumpf-
gegend.

Blatenské jezero, chybně m.: blatné.

Blatiště, ě, n., blatité místo. Us. Morast.

Blátiti, il, cen, ení = blátem kaliti. Ros.

Blatitosť, blativosť, blatnatosť, blatnosť,
blatnovitosť, i, f. Kothigkeit.

Blátivý, blatitý, blatnitý, blatnatý (Kom.),
blatovitý, blatovatý, kothig. Je blativo. Us.

Blativý čas na boty ras. Vz Hospodářský.
Šp., Lb.

Blatná, é, f., mě. v Čechách, Blatna. -
Blatenský.

Blatník, u, m. = sůl Blátem znečištěná,
Vys.; široký zákolník, Kothdeckel. Us. —
B, a, m., pták; ryba, bahník, Thunfisch;
hmyz. D.

1. Blatný. Blatné jezero, také: Blatno, a,
n., Blatoň, ě, m., jezero v Uhřích, Plattensee.
Chybně: jezero blatenské. — B., metař
ulic. 1580. Gl.

2. Blatný, blaten, tna, tno. B. město, cesta,
země, voda, důl, zřídlo, (plný bláta, blativý,
kothig.), Kron. mozk.; rostlina (v blátě ro-
stoucí), L.; b. rod (se země pošlý). Jel. _ν

Bláto, a, n. (na Mor. a Slov. blato); v Čech.
instr. sg. blátem, ne: blatem. Pl. blata. B.,
Koth. Strany pak blat, kteráž sme v té
ulici strouhávaly. Svěd. 1569. V pl. Blata
z pravidla = bařiny. Vz. Gl. 8. Marschen.
Jako svině v blátě se váleti. V. Dělá se b.
I). Dnes je b. Šm. Prší, Bude b. Us. Skočiti
z bláta do louže. Jg. V blátě zkálený. V.

B. nebláto, já předce půjdu. Us. Každý rád,
když z bláta vyleze. Us., Č. Z bláta do louže
se dostati, přijíti. D. Šipati se, váleti se
v blátě. D. Nechati někoho v blátě (v bryndě).
Vz Neštěstí. Č., D. Z bláta se dobývati. Vz
Nesnáze. Č. Rovně, co by do bláta uvrhl,
vhodil. (Vz Nedbalý, Nevšímavý. Dáš-li co
nevděčnému; nevděčnému marně dobře či-
niti. Vz Nevděčný). Č., Lb. Pomohl mu (si)
z bláta do louže (do kaluže. Mt. S. Vz
Prodělání). Č. V témž blátě vězíš (Vz Ne-
štěstí.). Č., V. Bláto líbí se svini. (O hříšnících).

C. Co z bláta se dobývá (o těžké práci). Ros.
Chtě se louže varovati, upadl do bláta. D.
Nenavážíš z bláta čisté vody. Č. Na blátě
stavěný dům (na špatných základech). Us.
Na blátě sekeru ostřiti. L. B. na poli zlato.
Šp. Nic co proto, přijde léto, vyschne bláto.
Č Nic co proto, vyschne bláto, bude léto.
Vz Neštěstí. Lb. Začal na zlatě, skončil na
blátě. Km. Nič to za to, že je blato, príde
vetor, vyfúka to. Na Slov. Nepřilévej louže
k blátu (vz Pomluva). Č., Lb. Vytrhl z bláta
na sucho (z nebezpečenství vyvázl). Lb. Vz
Louže. — Vz Bahno.

Blatošlap, a, m., Pflastertreter, Zlob.;
pěší voják.

Blatouch, u, m., caltha, rostl. B. bahní
(koňské kopyto, boleočko, žluťák, máslenka,
žlutá tolita, měsíček, bukáč), plazivý, ko-
pytníkový, úzkolupenný, dvojkvětý, vějíř-
natý, splývavý. Rostl. Dotter-, Mosblume.

Blavanka, y, f., blavá barva, Berliner-
blau. Rk.

Blaze, dobře, šťastně, wohl, glückselig.

D. — komu koho, čeho: Blaze nám toho
pána. Kom. — Chč. 379. — komu: Blaze
nám, že . . . Puchm., D. B. tomu, kdo nic
nemá, nestará se, kam co schová; směle
lehne, směle vstane, žádný mu nic neukradne.
Us. — Kat. 131., Št., Bl. — komu při čem:
Mně není při tom b. Zlob. — komu
kde: B. rybám ve vodě. D. Blaze v Praze,
kdo má peníze. Us.

Blázen, zna, m., blázének, blázínek, blázní-
ček = kdo nemá rozumu, nemoudrý, nerozumný,