moudrost Β. jest radosť bláznů. B-stvím
pojatí sami se zmařujeme. V. — B. = po-
šetilost', bláznivosť, nesmyslnosť, ztřeštěnosť,
Narrheit, Tollheit, Thorheit. B. provozovati,
Reš., nechati. V. Marnosť a b. jako šidlo
v pytli zatajiti se nemůže. Prov. — Jg.

Bláznový = bláznivý, pošetilý, närrisch,
thöricht, wahnsinnig. B. věc, Jel., Dnové
(masopust), milosť, smělosť, V., hody, Br.,
svět. — V botanice. B. lilek, Tollkraut. —
B. červ, Tollwurm (žilka pod jazykem). Tabl.
lid. - Jg.

Blažej, e, m., Blažek, žka, m., Blasius.
Jest Blažkovi za čepici dlužen ( = blázní.
Vz Blázen; Opilec). Sych., Lb., Č.

Blažena, y, f., Beatrix. V.

Blaženě, selig. Us.

Blaženec, nce, m. = blahoslavenec. Ráj.
Ein Glückseliger.

Blaženosť, i, f. Seligkeit, Glückseligkeit.
Veškeré snahy lidské k blaženosti se nesou.
Ml. — Blaženství, n., blahoslavenství. Ráj,
Č., Jg.

Blažený, (blažen, a, o), selig, glücklich.
Blaženým býti. V. V nebi b. jsi. B. bude
na zemi. Br. B. život záleží z činů dobrých.
Lb. — čím: láskou.

Blažitel, e, m., pl., -lé. Beglücker.

Blažiti, ím, 3. pl. -ží, blaž, že (íc), il, en,
ení; blažívati = za blahoslaveného hlásiti,
selig preisen; šťastným činiti, Beglücken,
glücklich machen. — koho: Br. — koho
kde: Takový lid duch svatý v písme
blaží. Pís. Br. — se s kým: Gníd. — se,
koho čím: Dary a přízní, Gníd., láskou.
Rád Blažím se proměnou. Č.

Blaživý, Beseligend. Rk.

Blažnosť = blaženosť. Výb. I., Št.

Blažný = blažený, na Mor.

Blb, a, m., hňup, troup. V., Kom. Tölpel.

Blbec, bce, m. = blb.

Blběti, ím, ěl, ení = blbým se stávati,
Blöde werden. — čím.

Blblati, na Slov. a Mor. = breptati; —
blblavec vce, m.; — blblavosť, i, f. (Bre-
ptavosť); — blblavý, stammelnd, stotternd.
Bern.

Blbost', i, f. a) hlouposť; B) tuposť; c)
úplná B. — Je-li od narození, sluje: idio-
tism-us, u, jehož nejvyšší stupeň jest kre-
tinism-us, u,m. U starých lidí zdětnělosť. S. N.
Blödigkeit, Einfalt, Dummheit, Stumpfheit.

Blbotač, e, m., kdo blbotá. Stotterer.
Na Slov.

Blbotati, tám a blboci, ceš; al, án, ání;
blbotávati = klokotati, sprudeln. — kde,
v čem: Voda v potoce blkotá. Us. V řeči
(koktati). Jg. — o čem: Bern.

Blbský, tölpisch.

Blbství, n., Blödsinn. Rk.

Blbý = hloupý, tupý; bláznivý, blöd.

Blčeti, el, ení = hořeti, pláti. Plamen
blčí. Kr.

Blebtati, vz Bleptati.

Blečeti (na Slov.) = bečeti. Ovce blečí,
Koll., blökt.

Bledavý, blässlich. Rk.

Bledě v tom býti. Šra. Pochodil b. Us.
To tvé potěšení vypadá bledě, lépe: malá
jest tvá útěcha. Km.

Blediti, il, ěn, ění = bledě činiti, Us.,
blass machen. — Bleděti, blass werden.

Bledna, y, f., borax. B. čištěná, nečistá,
pálená. Kh.

Blednice, e, f., blednička, y, f., bledosť,
bledá nemoc. Bleichsucht. Jg.

Blednouti, dnu, bledna (ouc), nul n. dl,
utí, blass, bleich werden. — abs. Světlo bledne.
Šat bledne. Zbledl jako šat, jako roucho. Ros.

— čím: závistí. V.

Bledosť, i, f. Blässe. B. zdraví mdlé uka-
zuje. Kom. — B., blednice, bledá nemoc. D. —

Bledouš, e, m., bledé tváři. Us.

Bledule, e, f. Schneeblume. Presl.

Bledý (bled, a, o), komp. bledší n. ble-
dejší, blass, bleich. Bledá nemoc (blednice).
Bledý jako tvaroh (Us.), jako smrť, (D.),
jako stěna (Pk.), Us. Vz Červený. B. pivo,
líce, umrlec, tvář, měsíček, barva. Jg. Bledým
býti (nemocným). V. — čím: nemocí, — za
příčinou nemoci. — od čeho : od leknuti. Us.
Že jsem byl od toho celý bledý. Er. P. 375. —

Blecha, bleška, y, f. Der Floh. B. skáče,
štípe, po těle leze, šimrá, zlobí, krev ssaje
atd. B. šimravá, vnikavá (americká), hovadí
(klíšť), psí. Jg. Blechy někomu hledati. D.
Blechu nehtem zabiti; blechu honiti, utopiti,
chytati; vychytej mu blechy. Dříve pytel
blech uhlídá, nežli jedné ženské. Č., Us. Jde
mi z tebe strach, co by mne blecha ukousla.
(Vz Nepatrný). Lb., Jg. Pes psu blechy vy-
bírá (když si dva pochlebují.) Ros. Pustil mu
blechu do ucha (do kožucha. Mt. S. Vz
Trampoty). Č. Napitá b. méně štípe. Č. Má
on b-y po penízi (vz Pyšný). — Vz Hmyz.

Blecháč, e, m., blechanda, y, m. a f.;
blechavec, vce, m. = kdo mnoho blech
má; 2. Flöhkraut. — Blechatý, blechavý
= kdo blechy má. Flohbeutel.

Blejnicí, Blejnivé sklo, Blendglas.

Blejniti, il, ěn, ění, blenden; b. se =
třpytěti se. — Blejnivé sklo, Blendglas. Rk.

Blejno, a, n., Blende. Blejna jsou ne-
rosty vidu nedokonale kovového n. nekovo-
vého, mají silný lesk, Barvy pestré a vryp
barevný. Jsou málo tvrdé. 1. B zinkové n.
peřestek (Zinkb.) štípatelný, černý n. hnědý,
zelenavý, žlutavý, červenavý. Obsahuje 67%
zinku a 33% síry; 2. stříbrné n. rudek: a)
jasnorudek, červený, průsvitavý, lesku dé-
mantového ; b) temnorudek, hnědě červený,
slabě průsvitavý. Obsahují stříbro a síru,
mimo to má onen arsen, tento antimon. Stříbra
obsahuje 59 - 65%; 3. rumělka, Zinnober,
nahnědle červená n. šarlatová, lesklá. Ob-
sahuje 86% rtuti a 14% síry. Bř.

Bleistift, něm., olůvko, nyní lépe: tužka
(od: tuha), poněvadž nyní více tuhy než
olůvka užíváme.

Blek, u, m., blečení. Koll. D. Blöken.
B. štěněcí, liščí, das Belfern. Ros.

Blekati, kám a ci, ceš; al, áni; bleknoutí,
nu, kni, kna (ouc), knul n. kl, blek (ši), utí
= blöken, meckern; vřeštěti, schreien. —
Aby neblekali po žebrotách nestydatě. Žid.
po kom, po čem: Jehně po ovci bleká.

— kde: Ovce v ovčinci, na pastvě bleká.
Blekot, blek, u, m., od be—četi, l jest

vsuto. Šf. B. = blekání, Gebelfer; plískání,