Geplärr. — Blekot, a. m. = kdo bleká,
žvástal. Výb. I. Belferer.

Blekotati, kotám, koci, ceš; blektati,
blektám, blekci. B. = skoliti, Belfern. Liška
blekoce, blekotá (skolí, štěká), pes vyje

a, blekce. Kom. — B. = klokotati, bullern,
kollern. — abs. Láhev nedolitá blekoce. —
kde: Plamen v peci blekoce. L. — B. —
zajíkati se, lallen, stotteRn. Jazyk blekoce.
L. — B. = blebtati, neopatrně mluviti,
schwätzen. — co bez čeho: Bez ustání
něco Blekoce. L. — co o kom: Jel.

Blekotnosť, i, f., žvavosť. Plauderhaflig-
keit. V.

Blekotný = žvavý, klevetavý, plauder-
haft, geschwätzig, schwatzhaft. Jg. B. dítě,
žena, muž, panna, jazyk. Jg., Jel., Kom.

Blén, vz Blín.

Blencák, u, m., = jazyk. Us.

Blénivka, v, f. (plíseň). Schimmerkopf.
Rostl.

Blenouti = blýsknouti. — komu čeho:
Ten mi toho blenul! (= ten mi toho uštědřil,
málo.) Kb.

Blenovati = žváti. — o čem. Byl.

Blentář, e, m., žváč, Schwätzer. Br.,
Kom.

Blentovati, blencovati, Plk., Us., blen-
žovati, Aqu. =. bleptati.

Blepta, y, bleptač, e, m., bleptal, a, m.
Schwätzer.

Bleptati, bleptám a blepci, tal, ání;
bleptnu, blepnu, bleptni, bleptna (ouc), tnul
a tl, blept (ši), utí; bleptávati, blebtávati =
nedobře vyslovovati; žváti (schwätzen, plau-
dern). — s kým: Pt.— o čem, co: Rk.

Bleptavosť, i, f., das Lallen; Plauder-
haftigkeit. — Bleptavý, blebtavý, kdo
bleptá, Jel.-, 2. žvavý. — Bleptna, y, f.,
klepna, pleskna. D. Schwätzerin, Wasch-
maul.

Blesk (zastr. blsk), u, m. — B. = jasnosť,
světlosť, záře, lesk, Glanz, Schimmer. B. slu-
neční, slunce, hvězd a jiných věcí. V. Blesk
oči je zarazil. Br. Plno blska, Rkk. Když
měsíc blesk tratí (zatmění měsíce). V. B. od
sebe dáti. V. B. Drahého kamení. Troj. B.
zlata mnohého oslní (oslepí). Ml. — B. = vý-
tečnosť, krása, vorzügliche Eigenschaft,
Glanz. B. výmluvnosti, Jel., ctnosti. Us.
V Blesku svém se ukázati. Bern. — B. s po-
nětím marnosti, lichoty, Schein, Prunk.
Pod zevnitřním bleskem se kryjící šalba.
Kom. — B. z oblaku vynikající, Blitz,
Wetterstrahl. Sejdou-li se mračna elektrická,
vyšlehne z nich jiskra, jež bleskem slove;
uhodí-li blesk do země, říkáme, že hrom
udeřil. Pt. Bleskem potření dubové. Ráj.
Blsky ráz na ráz bijú. Rkk. Jak blesk hroma
po nebi, tako blesk mečev. Rkk. 37. Jako

b. s nebe vrhli se na nepřítele. Ml. Živé
blesky, alle Wetter! Šm. Blesky boží! Zmi-
zeli jako blesk. Vz Zmizení. Č. Bleskem
raněn býti. Us. — Pozn. ,Blesk udeřil'
špatně prý m. hrom udeřil' nebo m. pou-
hého ,uhodilo'. Němci prý říkají: der Blitz
hat eingeschlagen; tedy prý v Němcích bije
,blesk', v Čechách pak ,hrom'. Ale můžeme
i ,blesk udeřil' říkati, poněvadž i tehdáž,
když ,hrom udeřil´ říkáme, vlastně přece jen

,blesk' na mysli máme, hrom za blesk be-
rouce; vz Hrom (ve smyslu ,blesk'). Srovnej
také předcházející příklady.

Blesknatý, blesknavý = blýskavý. Jel.. Vš.

Bleskniechu, zastr., blýskali, — y, — a.
Kat.

Blesknouti, vz Blýskati.

Bleskorychlý, blitzschnell.

Bleskosvod, u, m. Rk. Blitzableiter.

Bleskot, u, m. B. kordu, nebe (Ros.). Vz
Blskot. B. ohně, L., mečův, Rkk., slunečný.
L. Glanz, Schimmer, Flitter.

Bleskový, Blitz-.

Bleskt = bleskot. Kat. 1000.

Bleskutý, Blýskavý. Lex. vet. (Č).

Blésti, bledu, dl, den, dení = bleptati,
tlachati. Ani plačíc, ni se smějíc, jednož
bledete prokysle. Kat. 2146. — čím: Ne-
bleď řečí svou. Tkad. — z čeho: ze sna.
Šm. — co: Co bledeš? Výb. I.

Blešák, a, m., blecha (samec). Der Floh. Us.

Bleší, od blechy, Floh-. B. noha, hlava.

Blešina, y, f., smrad po blechách. Floh-
gestank.

Blešinec, nce, m., trus bleší. Ta košile
je samý b. Us. — 2. = Blešník.

Blešník, u, m., rostlina, blešné (koření,
bylina), chmelík, Flöhkraut; všivec, Lause-
kraut.

Bleštěnec, nce, m., kámen, topas.

Bleti, bleji, el, ení = blekati. Mat. verb.

Blcha, zastr. = blecha.

Blída, v, f., zbraň, metací stroj. Výb. I.
1081.

Blik, u, m., slul bochník v hutní peci
na testech (mísách z hlíny a popele na kotli
sehnaného). Am.

Blíkač, e, m., kdo blíká, der Schieler.

Blíkati, kám a bliči, kal, ání (z něm.
blicken, Mz. 114.), schielen, blinzeln. Oči jmají
a blíkati nemohú. Kat. 2103. — čím: očima,
Kom., ohněm (házeti). Jg. Mnohý zrakem
sotva bliká. Jir., dh. — k čemu: K cizím
chybám ostrovidovy oči máme, ale k svým
blikáme. Jg. — se kudy: po lese (blou-
diti). Šm.

Blíkava, y,f., záplava na obloze, D. Schein.

Blíkavec, vce, m. Blinzauge. Rk.

Blíkavosť, i., f., blíkání, Das Schielen,
Blinzeln.

Blikavý, Blinzauge. Oči blikavé. Štele.
Blýkavátě závisť: dalekých věcí nemůž vi-
děti. Jel. — Br.

Blikeš, kše, m., blíkavý, Blinzler.

Blikoun, a, m. = blikeš.

Bliktry, ův, pl., m., něm. Blendwerk. To
jsou samé b. Us.

Blín, u, m., rostl. B. červený, obecný,
bílý, bledý, síťkovaný, zlatý, syrský. Jg.
Bilsen-, Tollkraut.

Blina, y, f., blivanina, vyblitý neřád. Das
Ausgespieene. Th.

Blinkati. Dítě blinká ( = blije), když se
příliš napilo. — B., cinkati. Na Mor.

Blínový. Vz Blín. B. olej, květ, list. Byl.
Bilsenkraut-.

Blít, u, m., Erdbeerspinat. Rostl.

Blíti, bliji, 3. pl. bliji, blij, blije (ic), blil,
ití; blívati, blívávati = dáviti se; od sebe
dávati, speien. Stran časování vz Biti: Chce