meč, kůže, výmluvnosť", kamení, štěstí. Jel.,
V., D., Štele.

Blysknouti, vz Blýskati.

Blyskot, u, m. = bleskot.

Blyskota,y, f., blýskání, V., Br.; 2. lesk. Ráj.

Blyskotati, bleskotati, tám č. blyskoci =
blýskati. — čím. L. — se v čem, kde. Mus.

Blyštěti, blištěti, zastr. blštěti. Vz Blý-
skati. Blyštím, 3. pl. -ští, ště (íc), ěl, ění; bly-
štívati = jasně svítiti, stkvíti se, třpytěti se,
glänzen, schimmern, flinkern - se = blyštěti,
třpytěti se. Blyštělo se jako oheň. Br. — čím.
Hvězdy vlastním světlem blyští. L. Hladem
sotva již očima blyštěly. Vrat. 129. — se
nad koho. Nad jiné se b. D. se od
čeho. Vše od zlata (zlatem) se blyštělo.
Us. - se kde. Slze na lících se blyštěly.
Troj. Ohně v táboře se blyštěly. Jg. Kříž
před jeho očima se blyštěl. Pan. — se komu
z čeho, odkud. A ta vaše falešnost' vám
se blyští z očí. Er. P. (61., 224. — se čím.
Sině zlatem se blyštela. Cap.

Blyštný, Blyskající se, Us., schimmernd.

Bn. Z této skupeniny souhlásek vysouvá
se b: hynúti (hynouti) m. hybnúti, vz Vy-
souvání souhlásek. Kt.

Bo, zastaralé = neboť, protože. V češtině
jenom v „nebo" se udrželo. U Slováků a Sle-
zanů se ho posud často užívá: Neběž, bo tě
dohoním. Jg.

Bob, u, bobek, bku, m. B. = lat. faba,
něm. Bolme, ledvinkový n. turecký hrách,
v ob. mluvě také fisole, fizole, fasole. B. obecný
koňský n. sviňský, nízký, červený, zelený,
dlouhý, vlaský, aegyptský či vodní, vlčí, vi-
kový, kamenný (tyčná vika). Jg., planý,
bílý, holandský, salátový, strakatý, knížecí,
muškátový, perlový, sv. Ignáce, tonkový.
Kh. Ani bobu nedal bych za něho. (Vz Ne-
potřebný). Č. Vz Krpěti. — B. = strom,
vz Vavřín, Bobek. — B. = brambor. Us.
v Krkonoš. — Boby = jádra kourův,
Hoden Der Hähne. Us. — B. koňský = po-
dlouhlý, černý důlek s nažlutlým kroužkem
na koruně zubů koňských až do 6 roků,
jádro, registro (podlé nich poznávají stáří
koní). Jg.

Bobák, a, m., na Slov. = chrobák, Mur-
melthier.

Bobál, u, m., brambor. Rostl.

Bobčiti, drobně (zle) psáti, kritzeln.
Na Slov.

Bobek, bku, bob, u, m. = strom, vz Va-
vřín. Věnec z bobků. Byl. — B., jahůdka,
Beere. Bobky břekové (břekyně), jeřabinové;
b. hlavně peckovice ovoce bobkového, Lor-
Beere. Ros. — B. = vše malé, okrouhlé,
podlouhlé. — B. kozí, ovčí, jelení, zaječí,
myší (= lejno). Matěji, Matěji, zač ty (kozí)
Bobky platějí? Us. Srdce jako b.(o bázlivých).
Nestojí zab. (za nic). Ros., Č. Má řečí, co
kozí řiť bobků. D. Jest ho co b., a jak se
staví! (je maličký). Us. Jako zaječí bobky,
ani nesmrdí ani nevoní (vz Nepotřebný)
Č. — Na bobku seděti, dřepěti; na bobečku
čapěti, seděti, D., niederhocken, kauern. Na
bobečku sedávala. Er. P. 268. Zajíc sedí
na bobku, na bobečku (pánkuje, panáčkuje).
Šp. Na bobek! něm. Warte auf! Šm. — B.,

laskavě o dítěti. To je zlatý bobek. Us. —
Bobky = nároky. Jád.

Bobiště, boboviště, ě, n. V. Bohnenbeet,
B-feld.

Bobkolistý. B. slíva. Rostl.

Bobkovati, u psů, něm. aufwarten. Šm.
Vz Bobek.

Bobkoví, n., 1. bobkový háj, Lorbeerhain.
Vrat. — 2. B = bobkové dřevo, listí, Lorbeer-
holz, Lorbeerlaub. Byl. -

Bobkovnice, e, f., Oleander.

Bobkový, Lorbeer-. B. les, strom, větev,
list, věnec, olej, májoví, růže; slíva, vrba.
Jg. Bobkovým věncem něco okrášliti, ně-
koho poctiti; b. věnec v divadle mu podali,
mu hodili. — Bobkový = bobový, Bohnen-.
B. proutí, luštiny, mouka. Jg. —

Bobněti, bopněti, bobtněti, bobtěti, bot-
nati, bobtnávati = vlhkostí se nadmouti. Bob-
ním, 3. pl. -ní, ni, ně (íc), ěl, ění; strotzen,
quellen, schwellen, auflaufen. — komu. Bobni
mu břicho. Ros. — kde. Chléb bobtní v po-
lévce, Zlob., hrách ve vodě. D., Ros. Na
révách poupata bobtí. Puchm. — čím. Řeckými
slovy bobtěti (bubřeti). D. B. vlhkem.

Bobon, a, m., ein Bigotter. Plk.

Bobonek, nku, m. = poboněk, pověra
Alfanzerei. Ktož chce křest přijíti, má se
ďábla odřéci i všech bobonkóv jeho a tako-
vých pověr. Št. N. 294. Kmotrové slibují za
dietě, že odřěče sě ďábla i všech jeho bo-
bonkóv. Št.

Bobovek, vku, m. Bohnenerz. lik.

Bobovina, y, f., bobová sláma, Bohnen-
stroh.

Boboviště, vz Bobiště.

Bobový, Bohnen-. B. květ, lusky, hrách,
mouka, zrno, sloupek (Stengel), pole, sláma,
pléva, luština, šešulina, kožka, záhon, strniště.
Jg. Bobové velikosti býti. Us.

Bobr, a, m.; bobřec, brce, m. (Divocí
bobři ještě ku konci 17. stol. na třeboňském
panství byli. Šp.). B., Der Biber. B. plače
(nemoha se uchrániti). Odtud: Pláče jako b.
(trpce). L. Chov, střílení bobrův; železa,
lov, pes, síť na bobry. Šp. — B., u, m.,
velký hrách s černou šupinou. Us.

Bobřek, u, m., třílistník. Bitterklee. Rk.

Bobří. B. kůže, sádlo, obmítačka (ohon),
stroj (Bibergeil) = co bobra, od bobra jest;
2. pes (na bobry), lov, lovec (bobrovník). Šp.

Bobrovati = kotrmelce dělati, klopýtati.
Na Mor. — Vyžel bobruje = hledá vodní
zvěř ve vodě n. v bahně. Šp.

Bobrovina, y, f., bobrové maso, Biber-
fleisch.

Bobrovitý. — Bobrovna, y, f., bobrovo
stavení, bobrův pelech. Biberbau.

Bobrovník, a, m., kdo bobry chová. —
B., u, m., rybník na bobry. Gl.

Bobrový. B. hon (bobrovna), kůže, maso
(bobrovina), stroj (Bibergeil), srsť, Šp., klo-
bouk. Jg. B. pes. Pr. man. Vz Bobří. Biber-.

Bobtěti, vz Bobněti.

Bobulatý, bobule nesoucí. Rostl.

Bobule, e, f., bobulka (něm. Beere).
Bobule jsou nepukavé plody, jejichž vnitřní
vrstva jest dužnatá, vnější (slupka) buď
blánovitá n. kožovitá, zřídka zdřevnatělá
(víno, angrešt, borůvky, citrony, pomeranče,