123

Casnosť, i, f., všetečnost'. Vorwitz. Keck-
heit.

Cásnouti = trhnouti. Na Mor. Vz Cásati.

Casný, všetečný. Us. u Turnova. Vor-
witzig, keck. Us.

Caspium mare = chvalinské moře.

Cassandr-a, y, f., K . . ., dcera Priamova
ducha věštčího. Vj.

Cassiop-e, y, f, matka Andromedina pro-
měněná ve hvězdu téhož jména. — 2. Město
na ostrově Corcyře. Také: Kassiope.

Cassiu-s, a, m., jméno římské.

Castali-a, e, f., K ..., zdroj na Parnassu.

Castor, a, m., syn Pyndarův a Ledin, bratr
Pollukův. Castor a Pollux, zhvězděni = blí-
ženci. Kastor.

Castr-um, a, n. (dle Gymnasium). C. do-
loris = katafalk, smuteční lešení. Rk. Trauer-,
Leichengerüst.

Castul-o, ona, m., mě. v Španělsku, nyní
Cazlona.

Casus, vz Pád.

Catilin-a, y, m., zosnovatel známého
spiknutí v Řimě. Catilinovo spiknutí. Vj.

Cat-o, ona, m., jméno římské. M. Porcius
C. starší a mladší pro svou strřím. ctnost' a
přísnost' na slovo vzatí. Vj.

Catull-us, a, m., římský básník, nar. 87.
př. Kr.

Caucas-us, a, m. Pohoří mezi mořem
černým a chvalinským, Kavkaz.

Caudi-um, a, n., mě. Samnitův v Italii.
— Caudijský.

Cavyk, u, m. = hádka, váda, hluk, po-
vyk, Tumult, Sturm. D. V již. Čechách: cav-
jik. Kts.

Cavykovati, hulákati, hašteřiti se, lärmen,
krakeelen. D.

Caymrsk, vz Cajmrsk.

Caystr-us, a, m., řeka v Lydii, labutěmi
bohatá.

-ce jest přípona jmen podstatných rodu
muž. a ženského, označujíc toho, kdo co činí:
berce (kdo béře), bojce, Kat., dárce, zhoubce,
ochránce, krádce, strojce, Kat., zrádce, tvůrce,
Mkl. B. 316., soudce, vůdce, strážce. Kromě
toho jest -ce příponou subst. rodu střed.:
srdce, ovoce. Slov touto příponou tvořených
bylo v staročešt. víc a to zdrobnělých: líčce,
olovce, Kat., slovce, stádce, věderce, Mkl.
B. 315., okence, sukence. Jir. Vz Tvoření
slov. — Jsou-li rodu žen., skloňují se dle:
„Růže" : milostivá ochránce, správce, soudce,
strážce, smírce. Jména v -ce byla tedy také
ženského rodu, nyní jsou nejvíce v „-kyně"
ukončena: vůdce — vůdkyně, obhájce —
obhájkyně. Jména muz. rodu skloňují se dle
druhého muž. sklonění (Hráč), ale mají
v nom. pl. raději koncovku: ové: soudce —
soudcové, zrádce — zrádcové; v dat. a lok.
sing, raději -i než -ovi (soudci); vokativ
rovná se nominativu. V strčeštině skláněla
se jména v -ce ukončená takto: soud -ce,
-ce, ci, -cí, -ce, -ci, -cí a -cím; pl. -ce, -cí, -cím,
-ce, -ce, -cích, -cemi. Nyní: soudce,-ce, -ci,
-ce, -ce, -ci, -cem; pl. -cové, -ců, -cům, -ce,
-cové, -cích, -ci. Jg. — Od slov v -ce ukon-
čených tvořila se u starých adjektiva pří-
ponou -ný (ne: -ní): slunce — slunečný,
vejce — vaječný. Šf.

Ce-a, e, Ci-a, e, f., lat. jméno řeckého
ostrovu Keos.

Ceba = ceva, Rk.

Cec, cic, e, m.; cecek, cicek (cku), cecík,
cicík, cecíček, cicíček, cecínek, cicínek. Ce-
cek m. sosek, sosec. Jg. Zitze, Brustwarze,
Brust. Cice požívati (u dětí). V. Dítěti cic
dáti. V. Dítě při cicu. L. Chtíti k cecku. Reš.
— Cecek hovadský = vémě, Euter. V. C.
kozí, svinský, kravský. Jg. — Cicky visí
u tvé sukně (z bláta). Jg. — Cece na hrad-
bách (okénka k střílení, střílnice), Schiess-
scharte, Schiessloch. Zlob. — Vz Cecek,
Cecik.

Cecák, a, m. = cucák, Säugling. Jg.

Cecati = ssáti, lullen, Reš.

Cecatka, y, f., Hohlflechte. Rk.

Cecatý, cicatý, ceckatý, ceckovatý, cico-
vatý = velkých ceců; 2. k cecům podobný,
zitzenartig. Jg.

Cecavka, y, f., druh špendlíků, švestek.
Us., Jg.

Cecavý, cicavý, cucavý. C. prase. D. Saug-.

Cecek, vz Cec. Trubice.

Cecík, u, m. C. gumový, z kosti slonové,
nevápenný, se sklenicí. Cn. Sauggefäss.

Cecka, y, f., slíva velká, baňatá. Na Mor.

Ceckati, na Slov. = cucati, saugen, zitzen.

Jg-

Ceckatý = cecatý, grosse Zitzen habend.

Cecnatý, cecatý, prsnatý. Koll.

Cecní, od cece; c. bradavička, Brust-,
Zitzen-.

Cecovka, y, f., Brustschwamm. Berg.

Cecrop-s, a, m., bájeslovný král, jenž prý
Atheny založil. Také: Kekrops. — Cecro-
povič (Kekr ....) = Theseus.

Cecuň, ě, f., Zitzendistel. Rk.

Cedací = cedící. Rk.

Cedák, u, m. = krajáč, na Slov. — C.
u stříkačky, Seiher, vz Cedidlo.

Cedeník, u, m. = cedník.

Cedicí (ne: cedící, vz -cí), Seih-. — C.
papír (filtrovací, neklihovaný), pytlík, rámec,
nástroj. Vys., Nz., Šp.

Cedící = kdo cedí.

Cedidlný, k cezeni náležitý. C. koš. V.
Seih-.

Cedidlo, a, n. Skrze c. něco protlačiti, vy-
tlačiti. V. Cedidlem něco cediti. Kom. Cedák
na vosk. D. C hliněné, plechové. Us. C, cedídko,
cedítko, cedák, cedík, cedník, cedeník, cez,
ciz, cedáček, cezáček, cedíček, cedníček. Jg.
Der Durchschlag, die Seihe, der Seiher.

Cedikam, u, m., Seihstein. Rk.

Cedina, y, f. = cedidlo. L.

Cediren, z lat. cedere, postoupiti komu
čeho. Rk. Abtreten, überlassen.

Cediště,ě,n., Wassergraben im Felde. Rk.

Ceditelnice, e, f. cedidlo. Zid.

Cediti, 3. os. pl. -dí, ceď, dě (íc), il, zen
a děn, zení a dění; cedívati, něco tekutého
skrze cedidlo přepouštěti, seihen, durch-
seihen, durchschlagen, filtriren; prolévati,
fliessen lassen; piti, chlastati, trinken, saufen;
ciditi, reinigen. Jg. — co, koho : polívku,
tlučený hrách, vosk. Cedíte komára a vel-
bloudy polykáte (požíráte), Jg.; slzy. Us. C.
studnici (čistiti). Us. v Krkonoš. — čím.
Jiné zranil, že krvi cedili (krváceli). Štelc.