Předchozí (122)  Strana:123  Další (124) |
|
|||
123
|
|||
|
|||
Casnosť, i, f., všetečnost'. Vorwitz. Keck-
heit. Cásnouti = trhnouti. Na Mor. Vz Cásati.
Casný, všetečný. Us. u Turnova. Vor-
witzig, keck. Us. Caspium mare = chvalinské moře.
Cassandr-a, y, f., K . . ., dcera Priamova
ducha věštčího. Vj. Cassiop-e, y, f, matka Andromedina pro-
měněná ve hvězdu téhož jména. — 2. Město na ostrově Corcyře. Také: Kassiope. Cassiu-s, a, m., jméno římské.
Castali-a, e, f., K ..., zdroj na Parnassu.
Castor, a, m., syn Pyndarův a Ledin, bratr
Pollukův. Castor a Pollux, zhvězděni = blí- ženci. Kastor. Castr-um, a, n. (dle Gymnasium). C. do-
loris = katafalk, smuteční lešení. Rk. Trauer-, Leichengerüst. Castul-o, ona, m., mě. v Španělsku, nyní
Cazlona. Casus, vz Pád.
Catilin-a, y, m., zosnovatel známého
spiknutí v Řimě. Catilinovo spiknutí. Vj. Cat-o, ona, m., jméno římské. M. Porcius
C. starší a mladší pro svou strřím. ctnost' a přísnost' na slovo vzatí. Vj. Catull-us, a, m., římský básník, nar. 87.
př. Kr. Caucas-us, a, m. Pohoří mezi mořem
černým a chvalinským, Kavkaz. Caudi-um, a, n., mě. Samnitův v Italii.
— Caudijský. Cavyk, u, m. = hádka, váda, hluk, po-
vyk, Tumult, Sturm. D. V již. Čechách: cav- jik. Kts. Cavykovati, hulákati, hašteřiti se, lärmen,
krakeelen. D. Caymrsk, vz Cajmrsk.
Caystr-us, a, m., řeka v Lydii, labutěmi
bohatá. -ce jest přípona jmen podstatných rodu
muž. a ženského, označujíc toho, kdo co činí: berce (kdo béře), bojce, Kat., dárce, zhoubce, ochránce, krádce, strojce, Kat., zrádce, tvůrce, Mkl. B. 316., soudce, vůdce, strážce. Kromě toho jest -ce příponou subst. rodu střed.: srdce, ovoce. Slov touto příponou tvořených bylo v staročešt. víc a to zdrobnělých: líčce, olovce, Kat., slovce, stádce, věderce, Mkl. B. 315., okence, sukence. Jir. Vz Tvoření slov. — Jsou-li rodu žen., skloňují se dle: „Růže" : milostivá ochránce, správce, soudce, strážce, smírce. Jména v -ce byla tedy také ženského rodu, nyní jsou nejvíce v „-kyně" ukončena: vůdce — vůdkyně, obhájce — obhájkyně. Jména muz. rodu skloňují se dle druhého muž. sklonění (Hráč), ale mají v nom. pl. raději koncovku: ové: soudce — soudcové, zrádce — zrádcové; v dat. a lok. sing, raději -i než -ovi (soudci); vokativ rovná se nominativu. V strčeštině skláněla se jména v -ce ukončená takto: soud -ce, -ce, ci, -cí, -ce, -ci, -cí a -cím; pl. -ce, -cí, -cím, -ce, -ce, -cích, -cemi. Nyní: soudce,-ce, -ci, -ce, -ce, -ci, -cem; pl. -cové, -ců, -cům, -ce, -cové, -cích, -ci. Jg. — Od slov v -ce ukon- čených tvořila se u starých adjektiva pří- ponou -ný (ne: -ní): slunce — slunečný, vejce — vaječný. Šf. |
Ce-a, e, Ci-a, e, f., lat. jméno řeckého
ostrovu Keos. Ceba = ceva, Rk.
Cec, cic, e, m.; cecek, cicek (cku), cecík,
cicík, cecíček, cicíček, cecínek, cicínek. Ce- cek m. sosek, sosec. Jg. Zitze, Brustwarze, Brust. Cice požívati (u dětí). V. Dítěti cic dáti. V. Dítě při cicu. L. Chtíti k cecku. Reš. — Cecek hovadský = vémě, Euter. V. C. kozí, svinský, kravský. Jg. — Cicky visí u tvé sukně (z bláta). Jg. — Cece na hrad- bách (okénka k střílení, střílnice), Schiess- scharte, Schiessloch. Zlob. — Vz Cecek, Cecik. Cecák, a, m. = cucák, Säugling. Jg.
Cecati = ssáti, lullen, Reš.
Cecatka, y, f., Hohlflechte. Rk.
Cecatý, cicatý, ceckatý, ceckovatý, cico-
vatý = velkých ceců; 2. k cecům podobný, zitzenartig. Jg. Cecavka, y, f., druh špendlíků, švestek.
Us., Jg. Cecavý, cicavý, cucavý. C. prase. D. Saug-.
Cecek, vz Cec. Trubice.
Cecík, u, m. C. gumový, z kosti slonové,
nevápenný, se sklenicí. Cn. Sauggefäss. Cecka, y, f., slíva velká, baňatá. Na Mor.
Ceckati, na Slov. = cucati, saugen, zitzen.
Jg-
Ceckatý = cecatý, grosse Zitzen habend.
Cecnatý, cecatý, prsnatý. Koll.
Cecní, od cece; c. bradavička, Brust-,
Zitzen-. Cecovka, y, f., Brustschwamm. Berg.
Cecrop-s, a, m., bájeslovný král, jenž prý
Atheny založil. Také: Kekrops. — Cecro- povič (Kekr ....) = Theseus. Cecuň, ě, f., Zitzendistel. Rk.
Cedací = cedící. Rk.
Cedák, u, m. = krajáč, na Slov. — C.
u stříkačky, Seiher, vz Cedidlo. Cedeník, u, m. = cedník.
Cedicí (ne: cedící, vz -cí), Seih-. — C.
papír (filtrovací, neklihovaný), pytlík, rámec, nástroj. Vys., Nz., Šp. Cedící = kdo cedí.
Cedidlný, k cezeni náležitý. C. koš. V.
Seih-. Cedidlo, a, n. Skrze c. něco protlačiti, vy-
tlačiti. V. Cedidlem něco cediti. Kom. Cedák na vosk. D. C hliněné, plechové. Us. C, cedídko, cedítko, cedák, cedík, cedník, cedeník, cez, ciz, cedáček, cezáček, cedíček, cedníček. Jg. Der Durchschlag, die Seihe, der Seiher. Cedikam, u, m., Seihstein. Rk.
Cedina, y, f. = cedidlo. L.
Cediren, z lat. cedere, postoupiti komu
čeho. Rk. Abtreten, überlassen. Cediště,ě,n., Wassergraben im Felde. Rk.
Ceditelnice, e, f. cedidlo. Zid.
Cediti, 3. os. pl. -dí, ceď, dě (íc), il, zen
a děn, zení a dění; cedívati, něco tekutého skrze cedidlo přepouštěti, seihen, durch- seihen, durchschlagen, filtriren; prolévati, fliessen lassen; piti, chlastati, trinken, saufen; ciditi, reinigen. Jg. — co, koho : polívku, tlučený hrách, vosk. Cedíte komára a vel- bloudy polykáte (požíráte), Jg.; slzy. Us. C. studnici (čistiti). Us. v Krkonoš. — čím. Jiné zranil, že krvi cedili (krváceli). Štelc. |
||
|
|||
Předchozí (122)  Strana:123  Další (124) |