Předchozí (131)  Strana:132  Další (133) |
|
|||
132
|
|||
|
|||
kůlna na cihly. Jg., Šp. Cihly dělati, sušiti,
páliti, do peci skládati. Jg.,jŚp. Stavěti, dlá- žditi, něco krýti cihlami. Šp. Klenutí, zeď etc. z cihel. Šp. Zeď na půl cihly, na cihlu, na dvé, na ti i cihly. L. Kozel cihel, vz Kozel. Darmo cihlu mýti. Us. Cihlu mýti, aby byla bílá (vz Marný). V., Č., Lb. — Vz Cihlář. Cihlář, e, cihelník, a, truplář, e, m. Reš.
Ziegelbrenner, Ziegler. C. dělá v cihelnách z hlíny cihelné vodou rozmíchané a z písku v kadlubech (formách) cihly, tašky, prejsy, které suší a do peci k vypalování skládá. Pt. Cihlařiti, il, ení. Ziegeíbrennerhandwerk
treiben. Cihlářka, y, f. Ziegelbrennerin.
Cihlárna, y, f. = cihelna. Bern.
Cihlářský, Ziegelbrenner-.
Cihlářství, n. Ziegelbrennerei. D.
Cihlice, e, cihlička, y, f., žehlička, hladítko,
Bügeleisen. Šp. Cihlička krejčovská, pro ženské. Kh. Želízko do cihličky. Us. — Prkno na žehlení, hlazení prádla = žehelník, pa- chole. Šp. Cihlina y, f., ocelový plech u truhlářů
k čištění dřeva. Glätteisen. Jg. Cihlobarevný, ziegelfarbig, -roth.
Cihlovina, y, f., hlína na cihly. Ziegel-
erde. Rk. Cihlovka, y, f., Ziegelbirn. Rk.
Cihlový. C. olej, barva, Jg. Ziegel-.
Cíhobl, u, m., cihoblík, z něm. Ziehhobel,
hladík, šlichtovník. V. Glatthobel. Cícha, vz Cejcha,
Cichtovati = třásti se. — se čím: zimou.
Us. Vorlík. Cikán, a, m., pl. cikáni (ne: cikáné, vz
-an), Zigeuner; cikánka, cikáně. O původu slova vz Mz. 131. Cikána umění hádání z rukou. V. Cikána mýti ( = marná práce. Vz Marný). Ros., Č. Přivykl psotě jako cikán šibenici. Č. (Vz Chudoba). Učinili c-na králem a on nejprve svého otce pověsil. Č. — C. = tulák, hadač, lhář, šejdíř, zloděj.
Zlý by z tebe byl cikán (neumíš hádati). Jg., Č. Špatný cikán z tebe bude (neumíš lháti. Vz Lhář). Lb. Krade jako cikán. Č. Cikána by opálil. Č. Vláčeti se jako c. po světě. Jg. Ten chlapec je jako c. = otrhaný. Ať jsem cikánem, jestli atd. ( = ať jsem lhářem). Bern. — C. bývá jméno černého psa. Us.
Cikaňátko, a, n., vz Cikánče. Cikánce, ete, n. C. své mateři vzácné. Prov. na Slov. Vz Rodiče. Lb. Zigeunerkind.
Cikáně, ěte, n. Černé jest to dítě jako c.
Jg. Vz Cikánče. Cikániti = šiditi, lháti, betrügen, lügen. -
Z daleka přišlým sloboda (svoboda) c. Prov. na Slov. Jg., Lb. Cikánka, y, f., žena cikánská, Zigeu-
nerin ; 2. lhářka, tulačka, Lügnerin ; 3. houba; pečárka, uhelka. Heideschwamm; 4. rostlina, sedmikrása planá, chudobka, Massliebe, Tau- sendschön; 5. hruška letní. — Jg. Cikanovati se kudy: světem (herum-
schweifen, toulati se, nemíti stálého místa), Sych., po světě. Rk Cikánový, Zigeuner-. Ros.
Cikánský život vésti. Us. Cikánským
spůsobem podváděti lidi. Jg. Zigeuner-. Cikánství, n. Cikánský původ, rod, c.
|
živobytí; tuláctví, lhářství. — To je c. =
lež. Bern. Na c. se dáti (lháti, lügen). Bern. Cikánstvo, a, n. = cikánství; 2. cikánský
lid. Zígeunervolk. Bern. Cikati v již. Čechách = červenými vejci
o sebe klepati, mit Ostereiern kippen (Rk.); hra velikonoční. Kts. — Na Slov. = močiti, harnen. Ryb. Ciklati, na Slov. = lektati, kitzeln. Koll.
Cíkor, u, m. = cicour, na Slov. Cíkorem
voda teče, rieseln. Koll. Cikorie, e, f. C-rii do kávy zavařiti, ci-
korií kávu kaziti. V té kávě je jen c. (je špatná). Cichorie. Cíkořiti = cíkorem téci, tröpfelnd fliessen.
Na Slov. Vz Cicour. Cíl, e, m. (strč. cíl, e, f.), rus. cěl, pol.
cel, cyl, něm. Ziel, řec. rü.oq = ustanovený konec prostoru, hranice, das Ziel. C. života. Us. Cíle n. cíl vytknouti, ukládati, vyměřo- vati, cíl položiti, přeběhnouti, míti, překro- čiti, přestoupiti. V., Br. K cíli během chvá- tati. Kom. Cíle dojíti, se chybiti. D. K cíli doběhnouti, běžeti, přijíti, jíti, směřovati, něco přivésti. Kom. Cil (konec života) se přibližuje. Háj. Konečný cíl náš je věčné spasení. V. Bídný cíl (špatný konec). Kom. — C. = věc, do níž n. k níž se měří, das
Ziel. Házeti, stříleti za cil, daleko od cíle, do cíle. Us. Na c. něco vzíti (cíliti, aufs Korn nehmen); vystavil mne sobě za cíl. Br. Da- leko cíle chybuješ (Vz Chybováni). Č. — C. = hony, běh, Bahn, stadium. V polovici cíle ho za sebou zanechal. Cyr. — C. = úmysl, záměr, předmět, konec, die Absicht, das Ziel. K tomu cíli směřovali, aby ... Br. Cíl a konec. Us. Něco k tomu cíli dáti, aby . . . Us. K cíli přiměřený. Puch. Cíle se chybiti, cíle nedo- jíti, nedokročiti. Jg. K cíli přijíti. D. Ten jest cíl mého předsevzetí. Ros. Mnohý skrze malého dojde cíle velkého. Km. Jakoby Kri- stus cíli jeho otázky nevyrozuměl. Br. Pro- hledni k cíli, opatř prostředky. Kom. Cilici-a, e, f., 1. byla krajina v jihových.
části Malé Asie. — Cilický, cilicijský. — Ciličan, a, m. Cilinkati, na koho = zvoniti, läuten,
klingeln. — čím: zvonky. Č. Cíliti, 3. os. pl. -lí, -le (íc), il, ení; cílí-
vati = mířiti, úmysl míti nač, směřovati; zielen; Absicht, Rücksicht haben, zwecken. — aBs. Kam to cílí, worauf ist das abge-
sehen? Kam ta řeč cílí? Vidím, kam tvá od- pověď cílí. — (čím) kam: ručnicí na ptáky. Ros., slovy na někoho, Jg., k terči. Ros. Vše k tomu cílí, aby . . . D. — C. do terče, mezi ptáky, za cíl, přes cíl, proti komu. Us. Cilka, y, f. = Cecílie. Us.
Cilník, u, m., kopíčko, V., šíp. Reš.
Cílovník, u, m. = hledí. Šp.
Cimbál, u, m., hudební nástroj s drátě-
nými strunami, na nichž visí zvonečky. Rk. Čím dál, koupíme si cimbál (dobře se nám daří, až dál ještě lépe). Vz Šťastný. Lb Cimbal, Schelle, Schallbecken. Cimbolec, lce, cimbolek, lku, m., na Slov.,
rapouch, Eiszacken. D. — C. = kratší vý- sada pod cinkami. Šp. Vz Paroh, Cinky. Cimbrové, kmen germánský, konsulem
Mariem poražený. |
||
|
|||
Předchozí (131)  Strana:132  Další (133) |