132

kůlna na cihly. Jg., Šp. Cihly dělati, sušiti,
páliti, do peci skládati. Jg.,jŚp. Stavěti, dlá-
žditi, něco krýti cihlami. Šp. Klenutí, zeď
etc. z cihel. Šp. Zeď na půl cihly, na cihlu,
na dvé, na ti i cihly. L. Kozel cihel, vz Kozel.
Darmo cihlu mýti. Us. Cihlu mýti, aby byla
bílá (vz Marný). V., Č., Lb. — Vz Cihlář.

Cihlář, e, cihelník, a, truplář, e, m. Reš.
Ziegelbrenner, Ziegler. C. dělá v cihelnách
z hlíny cihelné vodou rozmíchané a z písku
v kadlubech (formách) cihly, tašky, prejsy,
které suší a do peci k vypalování skládá. Pt.

Cihlařiti, il, ení. Ziegeíbrennerhandwerk
treiben.

Cihlářka, y, f. Ziegelbrennerin.

Cihlárna, y, f. = cihelna. Bern.

Cihlářský, Ziegelbrenner-.

Cihlářství, n. Ziegelbrennerei. D.

Cihlice, e, cihlička, y, f., žehlička, hladítko,
Bügeleisen. Šp. Cihlička krejčovská, pro
ženské. Kh. Želízko do cihličky. Us. — Prkno
na žehlení, hlazení prádla = žehelník, pa-
chole. Šp.

Cihlina y, f., ocelový plech u truhlářů
k čištění dřeva. Glätteisen. Jg.

Cihlobarevný, ziegelfarbig, -roth.

Cihlovina, y, f., hlína na cihly. Ziegel-
erde. Rk.

Cihlovka, y, f., Ziegelbirn. Rk.

Cihlový. C. olej, barva, Jg. Ziegel-.

Cíhobl, u, m., cihoblík, z něm. Ziehhobel,
hladík, šlichtovník. V. Glatthobel.

Cícha, vz Cejcha,

Cichtovati = třásti se. — se čím: zimou.
Us. Vorlík.

Cikán, a, m., pl. cikáni (ne: cikáné, vz
-an), Zigeuner; cikánka, cikáně. O původu
slova vz Mz. 131. Cikána umění hádání
z rukou. V. Cikána mýti ( = marná práce.
Vz Marný). Ros., Č. Přivykl psotě jako
cikán šibenici. Č. (Vz Chudoba). Učinili c-na
králem a on nejprve svého otce pověsil. Č.

— C. = tulák, hadač, lhář, šejdíř, zloděj.
Zlý by z tebe byl cikán (neumíš hádati). Jg.,
Č. Špatný cikán z tebe bude (neumíš lháti.
Vz Lhář). Lb. Krade jako cikán. Č. Cikána
by opálil. Č. Vláčeti se jako c. po světě. Jg.
Ten chlapec je jako c. = otrhaný. Ať jsem
cikánem, jestli atd. ( = ať jsem lhářem). Bern.

— C. bývá jméno černého psa. Us.
Cikaňátko, a, n., vz Cikánče.
Cikánce, ete, n. C. své mateři vzácné.

Prov. na Slov. Vz Rodiče. Lb. Zigeunerkind.

Cikáně, ěte, n. Černé jest to dítě jako c.
Jg. Vz Cikánče.

Cikániti = šiditi, lháti, betrügen, lügen. -
Z daleka přišlým sloboda (svoboda) c. Prov.
na Slov. Jg., Lb.

Cikánka, y, f., žena cikánská, Zigeu-
nerin ; 2. lhářka, tulačka, Lügnerin ; 3. houba;
pečárka, uhelka. Heideschwamm; 4. rostlina,
sedmikrása planá, chudobka, Massliebe, Tau-
sendschön; 5. hruška letní. — Jg.

Cikanovati se kudy: světem (herum-
schweifen, toulati se, nemíti stálého místa),
Sych., po světě. Rk

Cikánový, Zigeuner-. Ros.

Cikánský život vésti. Us. Cikánským
spůsobem podváděti lidi. Jg. Zigeuner-.

Cikánství, n. Cikánský původ, rod, c.

živobytí; tuláctví, lhářství. — To je c. =
lež. Bern. Na c. se dáti (lháti, lügen). Bern.

Cikánstvo, a, n. = cikánství; 2. cikánský
lid. Zígeunervolk. Bern.

Cikati v již. Čechách = červenými vejci
o sebe klepati, mit Ostereiern kippen (Rk.);
hra velikonoční. Kts. — Na Slov. = močiti,
harnen. Ryb.

Ciklati, na Slov. = lektati, kitzeln. Koll.

Cíkor, u, m. = cicour, na Slov. Cíkorem
voda teče, rieseln. Koll.

Cikorie, e, f. C-rii do kávy zavařiti, ci-
korií kávu kaziti. V té kávě je jen c. (je
špatná). Cichorie.

Cíkořiti = cíkorem téci, tröpfelnd fliessen.
Na Slov. Vz Cicour.

Cíl, e, m. (strč. cíl, e, f.), rus. cěl, pol.
cel, cyl, něm. Ziel, řec. rü.oq = ustanovený
konec prostoru, hranice, das Ziel. C. života.
Us. Cíle n. cíl vytknouti, ukládati, vyměřo-
vati, cíl položiti, přeběhnouti, míti, překro-
čiti, přestoupiti. V., Br. K cíli během chvá-
tati. Kom. Cíle dojíti, se chybiti. D. K cíli
doběhnouti, běžeti, přijíti, jíti, směřovati,
něco přivésti. Kom. Cil (konec života) se
přibližuje. Háj. Konečný cíl náš je věčné
spasení. V. Bídný cíl (špatný konec). Kom.

— C. = věc, do níž n. k níž se měří, das
Ziel. Házeti, stříleti za cil, daleko od cíle,
do cíle. Us. Na c. něco vzíti (cíliti, aufs Korn
nehmen); vystavil mne sobě za cíl. Br. Da-
leko cíle chybuješ (Vz Chybováni). Č. — C. =
hony, běh, Bahn, stadium. V polovici cíle
ho za sebou zanechal. Cyr. — C. = úmysl,
záměr, předmět, konec, die Absicht, das Ziel.
K tomu cíli směřovali, aby ... Br. Cíl a konec.
Us. Něco k tomu cíli dáti, aby . . . Us. K cíli
přiměřený. Puch. Cíle se chybiti, cíle nedo-
jíti, nedokročiti. Jg. K cíli přijíti. D. Ten
jest cíl mého předsevzetí. Ros. Mnohý skrze
malého dojde cíle velkého. Km. Jakoby Kri-
stus cíli jeho otázky nevyrozuměl. Br. Pro-
hledni k cíli, opatř prostředky. Kom.

Cilici-a, e, f., 1. byla krajina v jihových.
části Malé Asie. — Cilický, cilicijský. —
Ciličan, a, m.

Cilinkati, na koho = zvoniti, läuten,
klingeln. — čím: zvonky. Č.

Cíliti, 3. os. pl. -lí, -le (íc), il, ení; cílí-
vati = mířiti, úmysl míti nač, směřovati;
zielen; Absicht, Rücksicht haben, zwecken.

— aBs. Kam to cílí, worauf ist das abge-
sehen? Kam ta řeč cílí? Vidím, kam tvá od-
pověď cílí. — (čím) kam: ručnicí na ptáky.
Ros., slovy na někoho, Jg., k terči. Ros.
Vše k tomu cílí, aby . . . D. — C. do terče,
mezi ptáky, za cíl, přes cíl, proti komu. Us.

Cilka, y, f. = Cecílie. Us.

Cilník, u, m., kopíčko, V., šíp. Reš.

Cílovník, u, m. = hledí. Šp.

Cimbál, u, m., hudební nástroj s drátě-
nými strunami, na nichž visí zvonečky. Rk.
Čím dál, koupíme si cimbál (dobře se nám
daří, až dál ještě lépe). Vz Šťastný. Lb
Cimbal, Schelle, Schallbecken.

Cimbolec, lce, cimbolek, lku, m., na Slov.,
rapouch, Eiszacken. D. — C. = kratší vý-
sada pod cinkami. Šp. Vz Paroh, Cinky.

Cimbrové, kmen germánský, konsulem
Mariem poražený.