135

Kaiserthum, die Würde. Ros. — C, nejvyšší
moc, vladařství, Regierung, Herrschaft. Nej-
prve císařství bylo u Assyrských. V. —
G. — vláda, Herrschaft. V. — C., země cí-
sařská. Mnohé krajiny v c. římském. Plk.

Císařstvo, a, n. =- císařové. — C. = cí-
sařství. Pass., Koll.

Císařův, -ova, -ovo. Dávejtež tedy, co
jest císařova (gt.), císaři; a co jest božího,
Bohu. Br. Mat. 22., 21. Vz Boží, Co.

Ciselování, ciselura, umělé vzpracování
okras na kovu ostrými nástroji; polovypuklé
práce na zlatém n. stříbrném plechu pomoci
jehly. Rk.

Cist, u, m., rostlina, Cistrose. Jg.

Cisterciák, a, m., od kláštera „cisterium"
v Burgundii tak nazvaný řád. L. Cister-
zienser. Cistercienský, lépe: cisterský.

Cisterna, y, f., nádržka na vodu dešťo-
vou, v obyč. mluvě: čisterna. Jg. Cisterne.

Cíška, y, f. = cícha, kleine Ziehe.

Cit, u, m. (místo čit z čiji. D.) = čich
(zast.), smysl, Sinn. Člověk má pět citův:
zrak, sluch, čich, chuť, hmat. Ros. O citech
zevnitřních. Kom. — C., cítění, Empfindung,
Gefühl, Fühlungskraft. Cožkoli životem, ci-
tem a hnutím obdařeno jest, živočich jest.
Kom. Cit jest vnitřního cos, inneres Gefühl;
čití zevnitřního, äussere Empfindung. Mus.
S citem zpívati; V jeho slovích jeví se hlu-
boký cit. Rk. Cit tělesný n. smyslný, du-
chovní, probuzený, neomylný, neuprositelný,
příjemný, nepříjemný; Citem nějakým zaho-
řeti. Pž. Cit míti pro něco. Ml. C. rozjaření,
náboženský, mravný, přirozený, radostný,
bolestný, libosti, nelibosti, útrpnosti, krásy
či pro krásu, lásky, vděčnosti; jemný cit
(soudnosť); bez citu (bez vědomí); city vzbu-
diti u někoho (hnutí mysli). Nt. Vz vice
o citu v S. N.

Citace, e, f., z lat, Citation, obsýlka
k soudu, půhon, Vorladung; zaklínání čerta.Rk.

Citadella, y, f., tvrz a) nad městem, Ci-
tadelle, V.; b) u města, Stadtfeste, Beifestung.

Citara, cithara, citera, y, f., Cither. Na
citharu hráti. V.

Citarník, a, m., Zitherspieler.

Citat, u, m., z lat., doklad (k něčemu
z nějakého spisu).

Citebník, a, m., Sentimentalist. Rk.

Citebnosť, i, f., Sentimentalität. Rk.

Citebný, sentimental. Rk.

Cítěcí, k cítění sloužící, Empfindungs-.

— C. nerv, mohutnosť duše. Jg.
Citelnost', i, f., mocnosť cítiti, das Em-
pfindungsvermögen, Gefühl. Kom. — C., moc-
nosť cítěnu býti. Fühlbarkeit. C. bolesti. Jg.

Citelný, co se cítiti může, fühlbar, em-
pfindbar. Moc c. V. — C. = cítící, empfin-
dend, fühlend, empfindsam. C. srdce. Us. —
čeho. C-ný buď úzkosti. Br. C. křivdy, bo-
lesti, příkoří. Knst.

Cítění, n., das Empfinden, die Empfin-
dung, sensus. V. Pět smyslů k c. máme. Ros.

— C., tknutí, tactus, das Fühlen, Tasten. V.

— C., znamenání, pozorování, die Verspü-
rung. D. — C, vnitřního citu činnosť, das
Fühlen, das Gefühl. C. bolesti, radosti. Jg.

Citera, vz Citara.

Cithaeron, a, m., hvozd v Boeotii.

Cíticí moc n. mohutnosť, síla (kterou cí-
titi můžeme), Empfindungskraft. Rk.

Cititelnosť, i, f., sensibilitas, Empfindbar-
keit, Fühlbarkeit. — C., mocnosť cítiti, cit,
sensus, Sinn, Empfindungskraft. V. — Jg.

Cititelný, co se cítiti může, čitelný, em-
pfindbar, fühlbar. V. — C, cítiti mohoucí,
empfindsam. Jg.

Cítiti, 3. pl. cítí, ciť, cítě (íc), il, ěn, ění,
cítívati = citem, smysly znamenati, číti,
empfinden, fühlen, schmecken; rozuměti, poro-
zuměti, znamenati, spüren, verspüren, merken,
wahrnehmen. Jg. — co: bolesť, trápení, V.,
teplo, zimu, smrad, radosť, soustrasť, hlad,
žízeň, žalost. Jg. Však to cítit budeš, žes
ho rozhněval. Us. Cítí kosa kámen (čije). —
co čím: prsty. Us., Ros. — co skrze co:
skrze vůni. Kom. — co pro koho: pro pří-
tele. Us. — co kde: Cítí na sobě veliký
nedostatek (slabosť). V. — kdy: Při smrti
rodičův velikou bolesť jsem cítil. Po tom
požáru zármutek cítim. — s kým. Us. —
že. Cítí, že se ho to tklo. D. — se. On se
cítí, že bohat jest, (jest si toho vědom; sich
fühlen). Jg. Cítiti se zle, dobře, sich übel,
wohl befinden. Bern. Kto sa cítí, nech sa
vtípi. Mt. S. Nič nepovie, ale sa cíti (ale sa
čuje i. e. vinným býti). Mt. S. Vz dole: Cí-
tím se zdráv atd. Již se necítí. Hat kein
Bewusstsein. Us. Výbor obecní cítí se Vaš-
nosti tim více k dikům zavázána, poněvadž
přičinlivosť jeho došla uznání. Lépe : Výbor
obecní, hledě k tomu, že přičinlivosť jeho
došla uznání, Vašnosti upřímné diky za to
vzdává. Šb. Cítím se povinna, zavázána atd.
Toho v starší literatuře není, ale říkalo se:
míti, pokládati za svou povinnosť. Os. Cítím
se zdráv, opuštěn, nešťasten atd. —jest dobře
praveno. Že jest zde forma zvratná a tudíž
podmět s předmětem týž, shoduje se ,zdráv
atd´ s podmětem v nominativě. Nemístným
nátlakem logiky druhdy volí se říkati: cítím
se opuštěna n. opuštěným, opuštěnu n. opu-
štěnou atd. Cf. Sensit delapsus in hostes.

Méfivtjóai TatiTa áno/t^iváftevoc. Niederle,

§. 791. (Řec. grammat.) Vz Nutiti. Gb.
v Listech filologických. II., 140. Cf. Činil
se jest nemocen a nejsa. Chč. 629. Jsem po-
vinen někomu něčím. V. Znám se povinna
býti. Krab. — Pozn. Nevyjadřujeme-li žád-
ných citův, užívejme raději jiných obratův.
Potřeba ta cítila se tím více = naléhala,
uznávala se tím více, bylo toho tim více
třeba. — se v čem. Kdo se v něčem cítí,
myslí, že každý o něm hovoří. Bern. —
Accus, cum. inft. Cítí se býti matkou. Us.
Člověk se k všemu chtivého býti cítí. Lati-
nismus. Brt). Lom. — Vz Cejtiti. — V již.
Čech. také = čenichati. Kts.

Citlivka, y, f., rostlina, mimosa, Fühl-
kraut. C. čistá, slabá, bělavá, širokolistá,
stydlivá. Presl. — Jg.

Citlivosť, i, f., mocnosť cítiti, citelnosť,
Empfindsamkeit, Ehrgefühl. Mus. — Jg.

Citlivůstka, y, f., lichá, churavá citlivosť,
Empfindelei. Mus.

Citlivůstkář, e, m., Empfindler.

Citlivůstkovati, empfindein. Rk.

Citlivý, citliv, a, o = citelný, cítící, empfind-
sam, fühlend. C. vřed. Ja. C. oči. Us. —