Předchozí (134)  Strana:135  Další (136) |
|
|||
135
|
|||
|
|||
Kaiserthum, die Würde. Ros. — C, nejvyšší
moc, vladařství, Regierung, Herrschaft. Nej- prve císařství bylo u Assyrských. V. — G. — vláda, Herrschaft. V. — C., země cí- sařská. Mnohé krajiny v c. římském. Plk. Císařstvo, a, n. =- císařové. — C. = cí-
sařství. Pass., Koll. Císařův, -ova, -ovo. Dávejtež tedy, co
jest císařova (gt.), císaři; a co jest božího, Bohu. Br. Mat. 22., 21. Vz Boží, Co. Ciselování, ciselura, umělé vzpracování
okras na kovu ostrými nástroji; polovypuklé práce na zlatém n. stříbrném plechu pomoci jehly. Rk. Cist, u, m., rostlina, Cistrose. Jg.
Cisterciák, a, m., od kláštera „cisterium"
v Burgundii tak nazvaný řád. L. Cister- zienser. Cistercienský, lépe: cisterský. Cisterna, y, f., nádržka na vodu dešťo-
vou, v obyč. mluvě: čisterna. Jg. Cisterne. Cíška, y, f. = cícha, kleine Ziehe.
Cit, u, m. (místo čit z čiji. D.) = čich
(zast.), smysl, Sinn. Člověk má pět citův: zrak, sluch, čich, chuť, hmat. Ros. O citech zevnitřních. Kom. — C., cítění, Empfindung, Gefühl, Fühlungskraft. Cožkoli životem, ci- tem a hnutím obdařeno jest, živočich jest. Kom. Cit jest vnitřního cos, inneres Gefühl; čití zevnitřního, äussere Empfindung. Mus. S citem zpívati; V jeho slovích jeví se hlu- boký cit. Rk. Cit tělesný n. smyslný, du- chovní, probuzený, neomylný, neuprositelný, příjemný, nepříjemný; Citem nějakým zaho- řeti. Pž. Cit míti pro něco. Ml. C. rozjaření, náboženský, mravný, přirozený, radostný, bolestný, libosti, nelibosti, útrpnosti, krásy či pro krásu, lásky, vděčnosti; jemný cit (soudnosť); bez citu (bez vědomí); city vzbu- diti u někoho (hnutí mysli). Nt. Vz vice o citu v S. N. Citace, e, f., z lat, Citation, obsýlka
k soudu, půhon, Vorladung; zaklínání čerta.Rk. Citadella, y, f., tvrz a) nad městem, Ci-
tadelle, V.; b) u města, Stadtfeste, Beifestung. Citara, cithara, citera, y, f., Cither. Na
citharu hráti. V. Citarník, a, m., Zitherspieler.
Citat, u, m., z lat., doklad (k něčemu
z nějakého spisu). Citebník, a, m., Sentimentalist. Rk.
Citebnosť, i, f., Sentimentalität. Rk.
Citebný, sentimental. Rk.
Cítěcí, k cítění sloužící, Empfindungs-.
— C. nerv, mohutnosť duše. Jg.
Citelnost', i, f., mocnosť cítiti, das Em- pfindungsvermögen, Gefühl. Kom. — C., moc- nosť cítěnu býti. Fühlbarkeit. C. bolesti. Jg. Citelný, co se cítiti může, fühlbar, em-
pfindbar. Moc c. V. — C. = cítící, empfin- dend, fühlend, empfindsam. C. srdce. Us. — čeho. C-ný buď úzkosti. Br. C. křivdy, bo- lesti, příkoří. Knst. Cítění, n., das Empfinden, die Empfin-
dung, sensus. V. Pět smyslů k c. máme. Ros. — C., tknutí, tactus, das Fühlen, Tasten. V.
— C., znamenání, pozorování, die Verspü-
rung. D. — C, vnitřního citu činnosť, das Fühlen, das Gefühl. C. bolesti, radosti. Jg. Citera, vz Citara.
Cithaeron, a, m., hvozd v Boeotii.
|
Cíticí moc n. mohutnosť, síla (kterou cí-
titi můžeme), Empfindungskraft. Rk. Cititelnosť, i, f., sensibilitas, Empfindbar-
keit, Fühlbarkeit. — C., mocnosť cítiti, cit, sensus, Sinn, Empfindungskraft. V. — Jg. Cititelný, co se cítiti může, čitelný, em-
pfindbar, fühlbar. V. — C, cítiti mohoucí, empfindsam. Jg. Cítiti, 3. pl. cítí, ciť, cítě (íc), il, ěn, ění,
cítívati = citem, smysly znamenati, číti, empfinden, fühlen, schmecken; rozuměti, poro- zuměti, znamenati, spüren, verspüren, merken, wahrnehmen. Jg. — co: bolesť, trápení, V., teplo, zimu, smrad, radosť, soustrasť, hlad, žízeň, žalost. Jg. Však to cítit budeš, žes ho rozhněval. Us. Cítí kosa kámen (čije). — co čím: prsty. Us., Ros. — co skrze co: skrze vůni. Kom. — co pro koho: pro pří- tele. Us. — co kde: Cítí na sobě veliký nedostatek (slabosť). V. — kdy: Při smrti rodičův velikou bolesť jsem cítil. Po tom požáru zármutek cítim. — s kým. Us. — že. Cítí, že se ho to tklo. D. — se. On se cítí, že bohat jest, (jest si toho vědom; sich fühlen). Jg. Cítiti se zle, dobře, sich übel, wohl befinden. Bern. Kto sa cítí, nech sa vtípi. Mt. S. Nič nepovie, ale sa cíti (ale sa čuje i. e. vinným býti). Mt. S. Vz dole: Cí- tím se zdráv atd. Již se necítí. Hat kein Bewusstsein. Us. Výbor obecní cítí se Vaš- nosti tim více k dikům zavázána, poněvadž přičinlivosť jeho došla uznání. Lépe : Výbor obecní, hledě k tomu, že přičinlivosť jeho došla uznání, Vašnosti upřímné diky za to vzdává. Šb. Cítím se povinna, zavázána atd. Toho v starší literatuře není, ale říkalo se: míti, pokládati za svou povinnosť. Os. Cítím se zdráv, opuštěn, nešťasten atd. —jest dobře praveno. Že jest zde forma zvratná a tudíž podmět s předmětem týž, shoduje se ,zdráv atd´ s podmětem v nominativě. Nemístným nátlakem logiky druhdy volí se říkati: cítím se opuštěna n. opuštěným, opuštěnu n. opu- štěnou atd. Cf. Sensit delapsus in hostes. Méfivtjóai TatiTa áno/t^iváftevoc. Niederle,
§. 791. (Řec. grammat.) Vz Nutiti. Gb.
v Listech filologických. II., 140. Cf. Činil se jest nemocen a nejsa. Chč. 629. Jsem po- vinen někomu něčím. V. Znám se povinna býti. Krab. — Pozn. Nevyjadřujeme-li žád- ných citův, užívejme raději jiných obratův. Potřeba ta cítila se tím více = naléhala, uznávala se tím více, bylo toho tim více třeba. — se v čem. Kdo se v něčem cítí, myslí, že každý o něm hovoří. Bern. — Accus, cum. inft. Cítí se býti matkou. Us. Člověk se k všemu chtivého býti cítí. Lati- nismus. Brt). Lom. — Vz Cejtiti. — V již. Čech. také = čenichati. Kts. Citlivka, y, f., rostlina, mimosa, Fühl-
kraut. C. čistá, slabá, bělavá, širokolistá, stydlivá. Presl. — Jg. Citlivosť, i, f., mocnosť cítiti, citelnosť,
Empfindsamkeit, Ehrgefühl. Mus. — Jg. Citlivůstka, y, f., lichá, churavá citlivosť,
Empfindelei. Mus. Citlivůstkář, e, m., Empfindler.
Citlivůstkovati, empfindein. Rk.
Citlivý, citliv, a, o = citelný, cítící, empfind-
sam, fühlend. C. vřed. Ja. C. oči. Us. — |
||
|
|||
Předchozí (134)  Strana:135  Další (136) |