139

Ros. — se kde: ve vodě, Us., v tajemstvích
(hloubati, grübeln). Kom.

Cmoud, cmúd, u, m., smoud, čmoud. Us.
Brandgeruch.

Cmouditi, il,ěn, ční, brandenzig machen. Us.

Cmour, u, m., kalová kaše (z másla).
Buttersatz. Na Mor., Jg.

Cmrndati = cmírati, šplechtati se, panschen.

— se v čem: ve vodě. Us.

Cněti, cním, cni, ěl, ění, na Slov. = sa-
moten n. truchliv býti. Cní se mi = clivo mi
jest. Einsam, traurig sein. — Na Slov.:
cniem si = lituji, želím. Us.

Cnid-us, a, m., Gnidus, mě. v Carii (Karii),
v Malé Asii.

Cnoss-us, Kn . . ., a, m., mě. na Kretě.

Cnosť, lépe: ctnosť. Jg. Sr. Ctíti, ctný.
Os. Vz Ctnosť.

Cný = clivý. Cno mi jest. Bern. — C,
ctný. Kat. 2867.

Co, což. Co, gt. čeho, dat. čemu, akk.
co, lok. v čem (v obec. mluvě: v čom; vz
o se přehlasuje), instr. čím. — Co z čso, pro-
středně z česo, stb. cbso i česo. Je to tedy
vlastně gt. a nom. byl če, který v čo ve
slovenčině posud žije. Ht. Skup. 53., Mkl.
S. 495. — Co (o věcech) má jen sg.; nom.
co užívají také v pl.: Lidé, co tady byli.
D. Ale lépe: kteří n. již tady byli. — Místo
co máme v staré Češtině přesnější če, kte-
rýžto tvar po předložkách akk. řídících po-
sud se udržel: nač = na + če, proč = pro + če,
a tak: seč, zač, oč atd. Připojí-li se k če
příklonné z, nesmi se e vypouštěti: načež,
očež, pročež. Kz. Vz konec článku tohoto
V. — 1. Co, irgend etwas, was. Toto zá-
jmeno neurčité klade se, když na mysli
máme věci možné, což se obzvláště sbíhá
po spojkách: -li, jestliže, když, než. — Řekl-
liťby kdo co vám, rcete. Vz Kdo, Který,
Jaký. Zk. — 2. = který, was, welcher,
vztažné zájmeno. Dělá, co musí. Jg. Čím
hrnec navře, tím střípek zapáchá. Jg. Ten
člověk, co tu byl. Ros. To je ta paní,
co s námi přišla. Jg. To jsou ti páni, co
(=již) s námi seděli. Toms. Co příliš, to
mnoho. Co se doma uvaří, má se doma snísti.
(Vz Uvařiti). Č. Pro děvče, co jsem miloval;
Ani ten deštiček, co se přes les žene; Ten pod-
sední (kůň), co mě nosil k mej panence;
Že ta láska není stálá, co se před lidmi scho-
vává. Er. P. 487., 187., 153. Za námi sa ruti
sila vojakov, čo nás premohli. Na Slov., Hr.

— Co se nyní díti bude. Br. Čehož jedna
krajina nenese, toho druhá hojnosť vydává.
V. (Mkl. S. 92.) Pes horší, co mlékem kousá.
Prov. — Tom. 1. Někteří brusiči neschvalují
tohoto způsobu užívání náměstky ,co', avšak
ve slohu prostonárodním můžeme co jakožto
relativum připustiti, ve slohu vyšším uží-
vejme ovšem raději náměstek: který, jenž.
Vz Věta vztažná. — Pozn. 2. V obec. mluvě
klade se místo „který a jenž" ,co' ve všech ro-
dech a číslech. Zk. — Pozn. 3., Co'jest vlastně
jediné zájmeno vztažné v již. Čechách a sice
v nomin. a akkusat. neživotných samotné,
v ostatních pádech spojeno se zájmenem i,
ja, je. V tomto případě zájmeno vztažné (co)
se neskloňuje a jeho funkci zastupuje při-
dané zájmeno ukazovací. Vz Zájmeno. Ten

muž, co přišel; ta žena, co přišla; to dítě,
co přišlo; gt.: ten pes, co si se ho bál; ta
kočka, co si se ji bál; dat): ten muž, co si
mu dal grejcar; ta paní, co si ji dal kytku;
akk.: ten pán, co si ho potkal; ta selka, co
jste ji viděli. Pl.: Kupci, co mají peníze, atd.
Podobně s předložkami: ten muž, co si od
něho koupil zahradu; ten doktor, co k němu
chodíš; ta žena, co si za ni prosil. Kts. Také
na Slov. Človek, čo naňho pozeráš, čo sa
s ním shováráš; Taký, čo ho v srdci nosím;
Niet takej pesničky, čo by jej konca nebolo;
Dar, čo ťa prosím zaň; Vlastovicka, čo ona
vykoná to mému serdiečku. Ht. — Pozn.
V tomto případě tedy zájmeno ukazovací
v nominativu se neobjevuje. Cf. Mkl. S. 93.

— 3. Ve větách omezovacích: a) Když
platnosť hlavní věty omezujeme vypovídajíce,
jak dleko zasahá. Co já vím, on tam byl
sám čtvrtý. Svěd. Ale nám jest nikdo žád-
ného platu z toho ostrova, což jsme my tu
úřednici byli, nedával. Svěd. 1570. — b)
Když věc vytýkáme, o které v hlavni větě
soud činíme, chtíce tím na jevo stavěti, že
jí větší váhy nepřisuzujeme, než co se ve
větě hlavní vyměřuje. Co se dotýče stavěni
komor, byl při dělnících nebožtík a pomáhal
jim. Svěd. — c) Když o obsahu věty hlavní
nějaký soud činíme. Jiní pak nejvíce 4000
zbitých pokládají, což se nám nezdá pravdě
býti nepodobné. V. — Pozn. Místo co klade
se: ježto. A tak každý dobytek byl ve svém
příbytku, ježto toho prve v té zemi vídáno
nebylo (čehož vídáno nebylo). Háj. — Zk.

— 4. = dosť, was genug, ziemlich viel.
S tím úřadem mám co činiti. Jg. Jest co
chváliti. V. — 5. = něco, was, irgend etwas.
Já mám cosi, ale nedám. Us. Máte co k jídlu?
Us. K čemu býti. D. Pravil, že jest mu on
toho neporoučel, aby co z toho dvora bráti
měl. Svěd. 1570. — 6. Stojí-liv nom. n.
akk., mívá adjektivum u sebe v genitivě,
ale v ostatních pádech ne. Co nového? Jg.
Slyšels něco nového? Us. K čemu dobrému
to je? Us. Čím tvrdým ho udeřil? Us. Řídcí
rodiče dítky své k čemu dobrému učiti
umějí. Kom. Všeho zkoušejte a což dobrého
jest, toho se držte. Což mého možného bylo,
učiniljsem. Což prospěšného bude, dám ti vě-
děti. Ale to se děje, jak již podotknuto, jen
u adjektiv, ne u příčestí. Ku př. Bez něho nic
učiněno není; což učiněno jest. Čas. kat.
1849., str. 184. Brt. vykládá v Listech filo-
logických II., 124. věc takto: Za attrakci
(assimilaci) můžeme pokládati genitiv adjek-
tiva výrokového, táhnoucího se k podmětu
zájmena rodu středního. Já rád ke všemu
svolím, což jest slušného. Arch. I., 86. Uči-
ním rád, co je mně možného učiniti. Arch.
I., 100. Učiním, co mého možného. Us. Což
zuostane nezmazaného, to tomu, ktož vkládá,
zuostane. Tov. 59. Vz Nic, Boží, Spodobení.
Prof. Rs. doplňuje v Listech filologických
a paedagogických III. 214. učení toto takto:
Sluší tu rozeznávati dva zcela rozdílné
úkony syntaktické. Je-li adjektivum při slo-
vech ,co, něco, nic´ částí podmětu neb před-
mětu, tu ovšem bývá výhradně v genitivě.
Těš se, potká-li tě co veselého ( = nějaká
veselosť). Budu vám něco nového vypravo-