147

Creda, y, f. = vyznání víry apoštolské.
Jakož řkú na mši v credě té. Št.

Credo, lat. = věřím; vyznání viry (kře-
sťanské). Přišel do toho, jako Pilat do creda
(nevinné, bez svého přičinění). Glaubensbe-
kenntniss.

Creme, fr. (krém), smetana; výbor, jádro
něčeho, Rk.; omáčka z mléka a žloutkův
s přidáním některé jiné chuti. S. N.

Cremona, y, f., mě. v Gallii předalpské
(v severní Italii). — Cremoňan, a, m. —
Cremonský.

Creon (Kreon), gt. Creonta, m., král thebský,
bratr Iokastin, ujec Polyneikeův, Eteokleův,
Antigonin a Ismenin, otec Haimonův.

Crepida, lat., podešva, škarpál n. škrbál
(Vj.). Ne sutor ultra crepidam = švec nesuď
nad střevíc (čemu nerozumíš, toho nepo-
suzuj). Rk.

Crescendo, lat. a it. (krešendo, v hudbě);
rostouc, vzrůstavě (má-li síly přibývati),
wachsend, an Stärke zunehmend; poco a
poco c. = pomalu rostouc. Rk., Hd.

Creta (Kreta), y, f., ostrov jihových. od
Peloponnesa. — Creťan, a, m. — Cretský.

Crh, a, m., lépe: crk, pták. Weindrossel. Jg.

Crha, y, m., Cyrill. C. a Strachota, Cyrillus
a Methodius. - Crhota, y, m. = Cyrill. Gl.

Crida, y, f., vz Úpadek.

Crim-en, ina, n., lat., zločin, Verbrechen,
Missethat; c. laesae majestatis, uražení veleb-
nosti královské n. císařské, uražení panov-
vníka. Rk. Strč.: úraz veleby královské. Brt.

Criti-as, a (dle „Páv") n. e (dle „Hráč"),
m., jeden z 30 tyrannův athenských. Kritias.

Critobul-us (Kritobulos), a, m., žák So
kratův.

Criton (Kriton), a, m., přítel Sokratův.

1. Crk, u, crček, čku, m. Crkem, crčky
téci, rieseln, sprudeln. D. — Dej ještě jeden,
dva, tři crky (přilij ještě drobet; Tröpfchen,
Bischen). Ros. Krev z něho crkem tekla. Us.
Voda crkem běží. Us.

2. Crk, a, m., pták, Weindrossel. D.
Crkačka, y, f. Klapperwerk.

Crkati, crknouti, knul a kl, utí, crkávati.

abs. Cvrček crká, zirpt, zirket. Ani vrkl,
ani cvrkl nepromluvil, er muckste nicht.
Jg. Ptáci crkají. Ros. Hodiny crkají (když
se řetízek přetrhne; klirren). — odkud. Prší,
ze (se) střechy jen crká (kape, kane, siegert,
tröpfelt). Us. — se s čím: s vínem (na malé
míry prodávati, in Kleinem verkaufen). — Jg.

Crkavé jablko (jehož jádra crkají). Schlot-
terapfel. Jg.

Crkot, u, m. Das Tröpfeln, Rinnen. Cr-
kotem krev tekla. Sych. Crkotem mu slzy
kanuly. Us. Turn.

Crle, ete, n. = cvrčala, Weindrossel. Jg.

Crnkoliti, il, ení = cinkati, chřestiti,
klirren. — čím: řetězem. Us.

Croes-us, a, m., Kroesus, bohatý král
lydský. Bohatý jako K. = velmi bohatý.

Croton (Kroton), a, m., také Crotona, y,
f., bylo město v již. Italii. — Crotoňan;
Crotonský.

-cský se stahuje v cký: chlapecský -
chlapecký. Vz -cký. Ch.

Ct. Místo ct bylo dříve st v obyčeji:
Ctibor - Stibor. Ht. — Místo ct v číslov-

kách klade se posud st na Mor.: jedenást. Šb.
— Ct. v gt. pl. jmen rodu žen. a střed, se
neodděluje: poct. Taktéž u: vd zd, žd, st.
Mkl. — Vz také: Dcte.

Cte, vz Dcte.

Ctěnec, nce, m., der Geehrte. Puch.

Ctění, n. C. lidí, bohův, Us., hostí. Das
Ehren. V. — 2. darův dávání. Bestechung. V.

Ctěný (nectěný). Vysoce ctěný — titul
nešlechtických vzdělancův. Vz Blahorodí. Šr.,

Ctesif-on (Ktesif-on), onta, m. a) Atheňan
jejž Demosthenes před soudem hájil. —
b) Město v Assyrii, sídlo králův. Vj.

Cti, strč. = tchyně, Schwiegermutter.

Ctibor, a, m. = Honorius. Za Honoria
neb Ctibora papeže. Odpis bratr. 1507.

Ctice, e, f., strč. = trest. Št.

Ctidůtklivý (nové), potupný, ehrenrüh-
rig. D.

Ctihodně, ehrbar, ehrwürdig. Y.

Ctihodnosť, i, f. Ehrwürdigkeit; Ehr-
würden. Us.

Ctihodný; -den, dna, dno, ehrwürdig,
ehrbar. D. Titul děkanův, farářův, koopera-
torův, lokalistův, theologův a kněží, kteří
nejsou ve správě duchovní postaveni. Lat.
honorabilis, reverendus. Děkani a faráři mají
také titul: velectihodní (honorabilis, venera-
bilis). Vz Titul.

Ctichuť, i, f., žádost' cti. Ehrliebe. Jg.

Ctilupič, e, m. Ehrenräuber. Rk.

Ctimilovnosť, i, f., -milovný, Ehrliebe,
-liebend. Rk.

Ctiodbojný, nepřítel cti. Ehrenfeind. Krok.

Ctiprázdný, bezectný, ehrlos. Ros.

Ctitedlně, vz Ctitelně.

Ctitedlný, vz Ctitelný.

Ctitel, e, m., pl. ctitelé. Verehrer. C. boží.
V. C. marianský. Sych. C-e míti. Nt. Jsem
Vaším ctitelem. Us.

Ctitelka, y, f. Verehrerin. D.

Ctitelně = hostinsky. Štědře a c. k někomu
sě míti, gastlich, ehrerbietig. V.

Ctitelný, štědrý, gastlich, gastfrei. —
v čem: v jídle (skvostný). V. - C. = po-
čestný, ehrerbietig. Bern. — C, ctění hoden,
ehrenwerth.

Ctíti m. čestiti, čstíti, e vypadlo (vz e)
a čs v c se směždilo (vz c). Ctím, 3. pl.
ctí, cti, ctě (íc), il, ěn, ění; ctívati, česť
činiti, ehren, verehren; darovati, beschenken;
častovati, beschenken. Jg. — co, koho:
Boha, rodiče. V. To mne ctí. V. C. barvu
(v kartách). Us. Cti otce svého i matku svou.
Us. Kdo druhého ctí, sám z toho chválu
mívá. Lb. Svátky ctíti (světiti). Št. To ho
necti. Us. - co, koho kde (častovati): hosti
u sebe. V. Ctí v jiném, co v sobě miluje.
Jel. — koho čím: Velikou ctí tě ctíti chci,
Br.; vínem, Us. ; titulem švakrův se ctí.
Kom. Ctíti Boha čistotou srdce. Chč. 461.-
koho jak, podlé čeho: podlé jeho chování.
Jg. — koho po čem: po plecech = bíti ho,
schlagen. Jg. — se oč = dary o něco se
ucházeti. Plk., Rk. — co za co: oheň, někoho
za boha. Har. II. 177. - koho z čeho. Cti
ctného z práva, Jg. — koho odkud.
S brány zle ctili hostě (nepřítele, bili ho).
Dal. — koho (gt.). Ct. svých rodičův,
šp. m. své rodiče (akkus.).