Předchozí (150)  Strana:151  Další (152) |
|
|||
151
|
|||
|
|||
Cvok kulkou vyrazil. Trefil c. Chybil se
cvoku. Us. — Má cveček v hlavě = jest střelen, potrhlý. — To je ten cvok. Da ist die Schwierigkeit. Cvok vyraziti, die Schwie- rigkeit heben. D. — Míti cvoky = peníze. Mos haben. D. Vz Cvok, Cvoček. Cvekař, cvokař, cvočkař, e, m. D. Nagel-
schmied. Cvekařský, cvokařský, cvočkářský. Nagel-
schmied-. Cvekařství, cvokařství, cvočkářství, n.
Nagelschmiedhandwerk. Cvekovati: co čím: boty cvoky, be-
schlagen. Cverglík, u, cverklík, u, m., z něm. Zwer-
gelbaum, malý stromek, krsek, zákrsek. — Cverglovka, y, f., krsek hruškový, Zwergbirn. Cverna, y, f., z nem. Zwirn = niť, na Slov.
Cverok, u, m., z něm. Zwerchhacke,
sekyra tesařská, mající ostří napříč s jedné, na dél s druhé strany. Jg., Mz. 134. Cvíčala = kvíčala, na Slov.
Cvičárna, y, f. = Zuchthaus. Na Slov.
Cvičba, y, f., Uibung. Rk.
Cvičebny, Uibungs-. C. pochod. Rk.
Cvičenec, nce, m., ein Geübter. C. v něčem.
Kom. — C, učenec, cvičený od koho. To jest můj c. Jg. Lehrling. Cvičení, n. Uibung. C. vojenské, duchovní,
těla, Rk., rozumu, ve zbrani. D. — se v čem: v moudrosti. V. — Hodina k c. D. — C. dítek. Rozum se cvičením brousí. Ros. Cvi- čení a zkušení dává umění. Prov. Jg., Č. Mistr cvik. Č. Častější c. jistější prospěch. Pk. — C. těla: 1. bes nářadí a bez pomoci n. odporu cvičencův jiných: c. prostná, c. pořadová. — 2. C. nářadová: a) na ná- řadích, skok prostý (do dálky, výšky a hloubky), skok útokem, skok o tyči, mety na koni a na koze, c. na bradlech, na hrazdě, v kruzích, v kolovadle, na řebřících a šplhání, c. na chůdách, kladinách a na kouli; b) c. s nářadími, k nimž náležejí: činky, závaže, pytle, hole, oštepy, koule kamenné a železné. — 3. C. toliko pomocí jiných konati se mo-
houcí : skupeniny. — 4. Úpoly (u nichž buď bez náčiní buď s náčiním odpor sily živé přemáháme): odpon, zápas, rohování, šermováni sekem a bodem. — C. paží, trupu, nohou. — G. prostná 1. na místě: a) pohyby, vz Pohyb; b) výdrže, vz Výdrže; c) obraty, vz Obrat; d) poskoky, vz Poskok; e) změny postojův, vz Postoj. — Nastoupení k cvičení. — 2. G. prostná z místa: skokem, sunem
a krokem. — C. pořadová. A) C. jednotlivce: a) na místě ; b) z místa. B) G. dvojice. C) G. členův. Vz Člen. 1. Pochod čelný, 2. pochod příčný, 3. zatáčení, 4. protichod, 5. přechod z bočního postaveni v čelné. Vykonává-li se s poklusem, velí se „poklus" m. pochod a „protipoklus" m. protichod. D) C. čety, vz Četa. E) G. sboru. C. skupinová, vz Kůň, Koza, Bradla; cvičeni na bradlech a) v pod- poru, b) ve visu. — G. na koni, na koze, na bradlech, na hrazdě, v kruzích, vz Kůň, Koza, Bradla, Hrazda, Kruhy. C. na řebříku, na tyči, na kolovadle, na chůdách, na činkách, vz Řebřík, Tyč, Kolovadlo, Chůdy, Činky — C. ve visu, na odiv, v podporu. — Tš.
Cvičenosť, i, f. Geübtheit. Us. |
Cvičený. Dáti někoho na cvičenou. C. kůň.
Us. - v čem: v řemesle. L. — čím: zku- šenosti. - Geübt, abgerichtet. Cvičiliště, ě, n. Bern.Exercirplatz, Uibungs-
platz. Cvičírna, y, f. = gymnasium. Kom.
Cvičiště, č, n. = cvičiliště.
Cvičitel, e, m., pl. -lé. Lehrmeister, Ab-
richter. Us. Cvičitelka, y, f. Lehrmeisterin, Abrichterin.
Cvičiti, 3. pl. cvičí, cvič, cviče (íc), il, en,
ení, cvičívati = přivykati, üben; učiti, unter- richten, unterweisen, bilden, erziehen. Jg. — koho: koně. D. — se, koho v čem:
vojsko ve zbrani, D., se ve škole v literním umění. V., Reš., Nz. - se, koho, co k čemu. Rečník k výmluvnosti řeč cvičí. Kom. C. se k bránění, Kom., se k službě soudcovské. J. tr. - Nz. — se, koho čemu: běhům válečným. V. Práci, kázni a dobrým ctnostem s pilností se c. Koc. — Vrat., D. — se, koho čím: slovy (napomínati), bitím, Us., metlou, L., se tancováním. Kom. — koho (po čem) jak: po své vůli. Jir. dh. — se kde bez čeho: na koni bez madel. Tš. Cvična, y, f., místo k cvičení. Uibungsplatz.
Cvičník, u, m., škola; káznice. Na Slov.,
Bern. — Cvičník, a, m., cvičitel. Bern. Cvičnosť, i, f., cvičení. C. tělu posilu
dává. Smrž. — C, vzděláni. C. mravů. — C, spůsobilosť. D. - Jg. Cvičný = umělý, vycvičený, geübt, ge-
schickt. C. řeč. Reš. Cviční vojáci, c. kůň (Schulpferd). D. — v čem: v umění, V., Koc, v pobožnosti, v boji. V. — C. = způ- sobný, fähig, gelehrig. — k čemu. Mysl k tomu cvičná. Háj., Br. — C. = ku cvičení se ho- dící. Uibungs-. C. dům (Uibungshaus). Bern. Cvik, u, m. = cvičení, die Uibung. C.
rozumu. D. Má v tom velký c. Us. C. u soudu bráti, vzíti. J. tr. Ústav pro tělesný cvik, lépe: ústav pro cvičení těla. Š. a Z. — C. = vychování, kázeň, Pflege, Zucht. Vzíti koho do cviku. Us. Děti v cviku držeti. D. V cviku u někoho býti. Někoho někam do cviku dáti. Us. — C, hra v karty. Hrát v cviká. Us. — C. = cvek, klín, Keil, Zwickel. Cvik cviku uhýbá. Pk. Ein Keil treibt den anderen. Jaké dřevo, taký c. Do hrubého dřeva hrubý c. dáti třeba. Bern. — C. = cvek ševcovský. Bern.
2. Cvik, a, m., vycvičený, ein Erfahrener;
chytrák, Schlaukopf. On je na to cvik. Ros., Jel. — C, tříletý kapr. Jg. — C, kohout ne docela vykapounovaný. Vpadl jako cv. hladný mezi mdlé kuropatvy (koroptve). Prov., L., Lb. Spitzhahn. Vz Žrout. — C = dobrý vábník, pták, který dobře volá. Šp. Cvikadlo, a, n., cvikací, ševcovské kleště.
Jg. Kneipzange. Cvikati = cvičiti, koho v čem, abrichten,
bilden. M. M. Cvikéř, cvikýř (zastaralé), e, m., lépe:
obojúdec. Mz. 134., z něm. Zwitter. Na Slov. čtyra. — 2. Míšenec, Blendling. - 3. Bastard. Cvikl, u, m., z něm. Zwickel. C. na stře-
víci : krček, klínek. Šp. Cvikla, y, f., cvika, cvike, f., rostlina,
Mangold, Dickrübe, Zuckerrübe, Runkelrübe. Rostl. |
||
|
|||
Předchozí (150)  Strana:151  Další (152) |