151

Cvok kulkou vyrazil. Trefil c. Chybil se
cvoku. Us. — Má cveček v hlavě = jest
střelen, potrhlý. — To je ten cvok. Da ist
die Schwierigkeit. Cvok vyraziti, die Schwie-
rigkeit heben. D. — Míti cvoky = peníze.
Mos haben. D. Vz Cvok, Cvoček.

Cvekař, cvokař, cvočkař, e, m. D. Nagel-
schmied.

Cvekařský, cvokařský, cvočkářský. Nagel-
schmied-.

Cvekařství, cvokařství, cvočkářství, n.
Nagelschmiedhandwerk.

Cvekovati: co čím: boty cvoky, be-
schlagen.

Cverglík, u, cverklík, u, m., z něm. Zwer-
gelbaum, malý stromek, krsek, zákrsek. —
Cverglovka, y, f., krsek hruškový, Zwergbirn.

Cverna, y, f., z nem. Zwirn = niť, na Slov.

Cverok, u, m., z něm. Zwerchhacke,
sekyra tesařská, mající ostří napříč s jedné,
na dél s druhé strany. Jg., Mz. 134.

Cvíčala = kvíčala, na Slov.

Cvičárna, y, f. = Zuchthaus. Na Slov.

Cvičba, y, f., Uibung. Rk.

Cvičebny, Uibungs-. C. pochod. Rk.

Cvičenec, nce, m., ein Geübter. C. v něčem.
Kom. — C, učenec, cvičený od koho. To
jest můj c. Jg. Lehrling.

Cvičení, n. Uibung. C. vojenské, duchovní,
těla, Rk., rozumu, ve zbrani. D. — se v čem:
v moudrosti. V. — Hodina k c. D. — C.
dítek. Rozum se cvičením brousí. Ros. Cvi-
čení a zkušení dává umění. Prov. Jg., Č.
Mistr cvik. Č. Častější c. jistější prospěch.
Pk. — C. těla: 1. bes nářadí a bez pomoci
n. odporu cvičencův jiných: c. prostná,
c. pořadová. — 2. C. nářadová: a) na ná-
řadích, skok prostý (do dálky, výšky a
hloubky), skok útokem, skok o tyči, mety
na koni a na koze, c. na bradlech, na hrazdě,
v kruzích, v kolovadle, na řebřících a šplhání,
c. na chůdách, kladinách a na kouli; b) c.
s nářadími, k nimž náležejí: činky, závaže,
pytle, hole, oštepy, koule kamenné a železné.

— 3. C. toliko pomocí jiných konati se mo-
houcí : skupeniny. — 4. Úpoly (u nichž
buď bez náčiní buď s náčiním odpor sily
živé přemáháme): odpon, zápas, rohování,
šermováni sekem a bodem. — C. paží, trupu,
nohou. — G. prostná 1. na místě: a) pohyby,
vz Pohyb; b) výdrže, vz Výdrže; c) obraty,
vz Obrat; d) poskoky, vz Poskok; e) změny
postojův, vz Postoj. — Nastoupení k cvičení.

— 2. G. prostná z místa: skokem, sunem
a krokem. — C. pořadová. A) C. jednotlivce:
a) na místě ; b) z místa. B) G. dvojice. C) G.
členův. Vz Člen. 1. Pochod čelný, 2. pochod
příčný, 3. zatáčení, 4. protichod, 5. přechod
z bočního postaveni v čelné. Vykonává-li se
s poklusem, velí se „poklus" m. pochod a
„protipoklus" m. protichod. D) C. čety, vz
Četa. E) G. sboru. C. skupinová, vz Kůň,
Koza, Bradla; cvičeni na bradlech a) v pod-
poru, b) ve visu. — G. na koni, na koze,
na bradlech, na hrazdě, v kruzích, vz Kůň,
Koza, Bradla, Hrazda, Kruhy. C. na řebříku,
na tyči, na kolovadle, na chůdách, na činkách,
vz Řebřík, Tyč, Kolovadlo, Chůdy, Činky

— C. ve visu, na odiv, v podporu. — Tš.
Cvičenosť, i, f. Geübtheit. Us.

Cvičený. Dáti někoho na cvičenou. C. kůň.
Us. - v čem: v řemesle. L. — čím: zku-
šenosti. - Geübt, abgerichtet.

Cvičiliště, ě, n. Bern.Exercirplatz, Uibungs-
platz.

Cvičírna, y, f. = gymnasium. Kom.

Cvičiště, č, n. = cvičiliště.

Cvičitel, e, m., pl. -lé. Lehrmeister, Ab-
richter. Us.

Cvičitelka, y, f. Lehrmeisterin, Abrichterin.

Cvičiti, 3. pl. cvičí, cvič, cviče (íc), il, en,
ení, cvičívati = přivykati, üben; učiti, unter-
richten, unterweisen, bilden, erziehen. Jg.

— koho: koně. D. — se, koho v čem:
vojsko ve zbrani, D., se ve škole v literním
umění. V., Reš., Nz. - se, koho, co k čemu.
Rečník k výmluvnosti řeč cvičí. Kom. C. se
k bránění, Kom., se k službě soudcovské.
J. tr. - Nz. — se, koho čemu: běhům
válečným. V. Práci, kázni a dobrým ctnostem
s pilností se c. Koc. — Vrat., D. — se, koho
čím: slovy (napomínati), bitím, Us., metlou,
L., se tancováním. Kom. — koho (po čem)
jak: po své vůli. Jir. dh. — se kde bez
čeho: na koni bez madel. Tš.

Cvična, y, f., místo k cvičení. Uibungsplatz.

Cvičník, u, m., škola; káznice. Na Slov.,
Bern. — Cvičník, a, m., cvičitel. Bern.

Cvičnosť, i, f., cvičení. C. tělu posilu
dává. Smrž. — C, vzděláni. C. mravů. —
C, spůsobilosť. D. - Jg.

Cvičný = umělý, vycvičený, geübt, ge-
schickt. C. řeč. Reš. Cviční vojáci, c. kůň
(Schulpferd). D. — v čem: v umění, V.,
Koc, v pobožnosti, v boji. V. — C. = způ-
sobný, fähig, gelehrig. — k čemu. Mysl k tomu
cvičná. Háj., Br. — C. = ku cvičení se ho-
dící. Uibungs-. C. dům (Uibungshaus). Bern.

Cvik, u, m. = cvičení, die Uibung. C.
rozumu. D. Má v tom velký c. Us. C. u soudu
bráti, vzíti. J. tr. Ústav pro tělesný cvik,
lépe: ústav pro cvičení těla. Š. a Z. — C.
= vychování, kázeň, Pflege, Zucht. Vzíti
koho do cviku. Us. Děti v cviku držeti. D.
V cviku u někoho býti. Někoho někam do
cviku dáti. Us. — C, hra v karty. Hrát
v cviká. Us. — C. = cvek, klín, Keil,
Zwickel. Cvik cviku uhýbá. Pk. Ein Keil
treibt den anderen. Jaké dřevo, taký c. Do
hrubého dřeva hrubý c. dáti třeba. Bern.

— C. = cvek ševcovský. Bern.

2. Cvik, a, m., vycvičený, ein Erfahrener;
chytrák, Schlaukopf. On je na to cvik. Ros.,
Jel. — C, tříletý kapr. Jg. — C, kohout
ne docela vykapounovaný. Vpadl jako cv.
hladný mezi mdlé kuropatvy (koroptve). Prov.,
L., Lb. Spitzhahn. Vz Žrout. — C = dobrý
vábník, pták, který dobře volá. Šp.

Cvikadlo, a, n., cvikací, ševcovské kleště.
Jg. Kneipzange.

Cvikati = cvičiti, koho v čem, abrichten,
bilden. M. M.

Cvikéř, cvikýř (zastaralé), e, m., lépe:
obojúdec. Mz. 134., z něm. Zwitter. Na Slov.
čtyra. — 2. Míšenec, Blendling. - 3. Bastard.

Cvikl, u, m., z něm. Zwickel. C. na stře-
víci : krček, klínek. Šp.

Cvikla, y, f., cvika, cvike, f., rostlina,
Mangold, Dickrübe, Zuckerrübe, Runkelrübe.
Rostl.