153

Č.

Vyšlovujeme-li č, jsou mluvidla ústní tak
nastrojena, že průlina asi jako při ď a ť
(nebo při d a t, vz tyto hlásky) jest zatara-
sena a proudem esovým se protrhuje t. j.
jakmile se zatarasení protrhne, ihned nastrojí
se jazyk proti podnebí tak, aby proud skrze
průlinu jdoucí zazněl v š. Č jest tedy smí-
šenina z t + š. Gb. Vz Hláska. — Tato slo-
žená hláska znamenala se nejprve pouhým c,
jako v L. S.: ce m. če; později spřežkami:
cz, ch, cs, cc, cž, chz; teprva od časův Hu-
sových psalo se č (c s vrškem) a veliké C'
spřežkou: cž: člověk, Cžlověk. Zk. — Po č
píšeme vždy i, nikdy y. Jg. — Místo sou-
hlásky této temné vyslovuje se někdy a i
píše dž, ž : čbán, čber, vyslovuj džbán, žbán,
džber, žber. Zk. Čbán nelze totiž nikdy ni-
komu (ať jest jazyka jakéhokoliv) vysloviti;
mechanismus mluvidel toho žádá, abych místo
čbán řekl džbán; když pak říkám dokonce
jen žbán, tedy vynechávám d zase jen me-
chanicky. Gb. — Č vyvinulo se 1. z k.
Vz K. — 2. Z c. Vz C. — 3. Odsutím e
z če po předložkách řídících akkusativ: zač,
proč, nač, več atd. m. za če, pro če, na če,
v če (za co, pro co, na co, v co). Vz Co. —
Před k a v některých jiných případech
v strčešt. přešlo č v t; malitký, militký m.
maličký, miličký, u St. bělitký m. běličký,
nyní běloučký. Ht. — Souhláska tato
střídá se a) s c: casný m. časný. Pod
Krkonoši. V imperat. č m. c: peč m. pec
(chybně v obec. mluvě). — b) S s: Črězb
(na Slov.) a české skrze, čmoud — smoud,
čočovice — sočovice. — c) S š : čpalek —
Špalek, čpulit — špulit, čpaček — špaček. Šb.
(V Krkonoších.) Čpár — spár, čmel — rus.
šmelá. Zk. Čtyři, čtvrtý, na Slov. štyři,
štvrtý. Ht. — d) S t v obec. mluvě: šmytec
m. smyčec, vz T. — e) S st: črievica — střevíc,
črep — střep, črieslo — stříslo — tříslo, črevo

— střevo a tak dále. (Na Slov.) Šf., Ht.

— f) S št: čmel — strč. štmel, čpěti

— strč. štpieti — štípati. Zk. — g) S tč,
dš, tš: vočím m. otčím, oče m. otče,
rači m. radši, slačí m. sladší, vječí m. větší.
(V obec. mluvě.) Jir. — h) S k V obec. mluvě
v 1. os. sg. a v 3. os. pl. časoslov v -u
ukončených: vleku — vleču, vlekou — vlečou.

— Po č jakožto užší spoluhlásce přecházejí
širší samohlásky snadno do užších:
a do e, o do e, u do i: čakám — čekám,
čo - če, čuji - čiji. Jg. Vz Přehlasování.

— Č jakožto přídech: mačkati (makati). Jir.

— Č je přípona jmen podstatných (před
niž se dlouhá kmenová samohláska někdy
krátívá) a přidává se obyčejně ke kmenu in-
finitivu a takováto jména podstatná rodu
muž. skloňují se a) životná dle: „Hráč", b)
neživotná dle: „Meč" : hrá-ti - hráč, mrha-ti

— mrhač, topi-ti — topič, dlažič, trapič,
rýč, dříč, oráč, chtíč, bič, dráč, hadač, badač,
kopáč, pleč, pomahač, posluchač, posměvač,
práč, ruhač, sekáč, stinač, vazač, sběrač,
kraječ, povaleč, sazeč, bělič, hojič, palič, rodič,
Mkl. B. 331.; hlídač, lízač, jídač. — Odvo-
zená od jmen přídavných v -atý: boháč,

bradáč. Jg. Vz -áč. — Jména ženského rodu
skloňují se a) dle: „Kosť": moč, řeč, seč,
žluč, nebo b) dle: „Daň": chatrč, obruč. —
Č. přípona komparativu v obec. mluvě:
radč, mělč m. raději, mělčeji. Vz Š jakožto
přípona komparativu. — Č = tš může před-
cházející slabiku položením prodloužiti:
učiním,

Čahoun, a, m., neohrabaný člověk, ein
ungeschlachter Mensch. Rk.

Čabr, čubr, čibr, u, m., rostlina, satureia,
Saturei, Pfefferkraut. Rostl.

Čabraka, y, f., čaprak a šabrak, u, ča-
braček, čku, šabraka, y; turecky: čaprak =
přikrývka na koně. Schabracke. D. — Jg.

Čabrati, im Wasser plätschern, šplíchati.
Na Mor. Rk.

Čackosť, i, f., čistota, švárnosť, Reinig-
keit, Nettheit; Reš.; výbornosť, šlechetnosť,
Vortrefflichkeit, Edelsinn. Jg.

Čacky, komp. čačtěji = hezky, švárně,
hübsch, niedlich; výborně, dobře, udatně,
wacker, edel, vortrefflich. Br. Č. sobě vésti,
počínati (zmužile). Ros. C, zdravý, Břez.

Čacký, komp. čačtější (zastaralé: čadský,
čatský, čadcký) = čistý, hezký, švárný, lepý,
rein, niedlich, nett, hübsch. Jg. Č. jonák,
muž, kůň, hrad, Ros., děvče. D. Čackého
kroku bezpečného učiniti nesměl. Bl. mus.
— Č. = vzácný, podstatný, veliký, udatný,
wacker, edel, vortrefflich. Odpustiti vinu
čacké (veliké) mysli je znamení. Kom. — Č.
ctnosť, mravy, důvod. Jg.

Čač, čac, e, čača, čačka, čačička, y, f. =
hříčka, Spielzeug. Koupiti ditkám čačky. Us.
Děti za čačkem běží, které (čačko) vysoko
letí. L. - Č., titěrka, Blendwerk, Tand,
Plunder. Svět jest děckem, co se čačkami
baví. L. — Č. = cena, hodnosť. Etwas Kost-
bares, Schatz. Znamenitá čač (z. vzácná věc).
Ros. — Jg.

Čačaný = činaný.

Čačati, cacati, čačkati, čackati, cackati;
čacknouti, knul a kl, utí; čackovati = mil-
kovati, liebkosen, zärtlich behandeln. Jg. —
koho: dítě. Us. -- se s kým, s čím = pá-
rati se, hráti si s kým. Zärtlich thun, tän-
deln. Č. se s dítětem. Us. — Čačej = hajej,
schlafe. — Čačej si = hraj si (o dítěti),
spiele. Us. — Jg.

Čačkati, vz Čačati.

Čačovice, e, čačůvka, y, f. = čočka. Na
Slov. Rk.

Čačvara, y, m. = člověk nemotorný. Us.
na Mor., Brt. Ein ungeschlachter Mensch.

Čad, u, m. = čmoud od peci, dým. Dunst,
Qualm, Schmauch. Je tu plno čadu. Vypustil
čad z pokoje. Ros. — Jg

Čád, a, m. = dítě, syn, dcera. Jg. Starý
č. = dětinský stařec. Altkindischer Mensch.
Th., Beneš. Kníž. — Jg.

Čáda, y, f. = stará, dětinská žena. Vz Čád.

Čadidlo, a, n., was rauchet, Jg., Rauch-
werk.