155

Čancara, y, f. = cacorka.

Čankati = čačati.

Čáp, a, čápek, pka, čápeček, čka, m.;
čápě, ěte, n., čapice, e, f. Storch. Č. bilý,
na Mor. bohdal; č. černý: šatan, bočán, ža-
bant. Jg. Č. klepe, klekoce, klekotá, klepá,
klepotá, Kom., Šp., klapá, nosem klapá. Us.
Vyšel č. z konopi (z pletků vyšel). Co čáp
z konopi vyváznouti (ztěžka ujiti). Pam.
Kut. Vyšel z dobré co č. z konopi. D. Vz
Neštěstí. Lb. Umí čápem točiti (o chytrá-
cich). Part. Kal. Mnoho čápů mnoho žab (n.
málo žab; toto o tyranských vrchnostech.).
Ros., Č. Lepši vrabec v hrsti, nežli čáp na
střeše. V. Ten tam, coby ho čápi sklektali. Vz
stran přísloví: Zmizení. Č. Totéž činí čápi. V.

Čap, u, m., na Slov. = čep. Koll.

Čapadlo, a, n., lépe: čerpadlo, Schöpf-
ort. Rk., Č.

Čápati se = choditi jako čáp, wie ein
Storch gehen. Dítě se již začíná č. Na Mor.

Čapatka, y, f., hmyz. Krok. — Č, jistý
druh hrušek. Bž.

Čapátko, a, n. = čápě.

Čapátkový, Störchlein-; Reiher- (od vo-
lavky). Č. křídlo. Ros.

Čapatý, = nohatý, langbeinig. Č. člověk.
Ros. — Č. = štíplý, lepý, vyzáblý, churavý,
schlank, dünn, V.; rousný, federfüssig, Kom.;
ploský, flach, platt (č. nos), Bern.; blanou
srostlé prsty mající; č. nohy. Krok. — Jg.

Čápě, ěte, n., pl., čápata; čapátko, mladý
čáp. Störchlein. — Mladá volavka. Aqu. — Jg.

Čapečněti, kauern, seděti na bobečku.
Šm.

Čapečniti: chopiti se čeho; pohlavko-
vati. Šm. Vz Čapiti.

Čapěti, ěl, ění; čapnouti, pnul a pl, uti
= na bobečku seděti, hačati, gebückt sitzen,
kauern, sich ducken. Č. jako slepice. Zlob.

-Jg.

Čapí, Storch-. Č. přirození, křídlo, hnízdo,

péro. Ros., noha, nůžka, nos. D. — Č. nos,
nůsek, nosek (rostlina). Storchschnabel, Gicht-
kraut. Jg.

Čapice, e, f., samice čápová, Storchin. V.

Čapiti = poličkovati, ohrfeigen. Na Slov.
Plk. Vz Čapečniti.

Čapka, y, f., na Mor. čepka, čapečka, y
čepice. Mütze, Kappe. Čapku na hlavu vlo-
žiti, čapku sejmouti, smeknouti, sundati. Us.
Č. noční, dětská (čepička), Us.; u hřebíku
(vrch). L. — Č. = kep. Na čapce seděti (na
bobečku). D. Na Mor. Na čapce se voziti
(na ledě). Na Mor. — Vz Zástina.

Čapkati, čapkávati kropiti, smáčeti,
tröpfeln, netzen. Jg. — co čím: hlavu vodou.
Na Slov. Bern. — se = politi se, pomáčeti
se, sich nass machen.

Čapkatý = pleskatý, platt. Č. nos. Na
Slov. Baiz.

Čapkovati komu = čapku před nim sme-
kati, kořiti se mu. Hofiren.

Čapkovitý, mützenförmig. Rk.

Čapkový, Mützen-. Jg.

Čapné, ého, n. Krahngefälle. Rk.

Čapnouti, koho = chytiti, fangen. Us.
Rk. - Ostatně vz Čapěti.

Čáponohý, storch-, langfüssig.

Čapovati = čepovati, čepem zandati,
zäpfen. D.

Čápový. Č. nos, křídlo, péro. Ros. Storch-.

Čaprak, vz Čabraka.

Čaprun, u, m., (zastaralé), plášť, vlas. eiap-
peróne, fr. chaperon. Vz Mz. 136. — Lex. vet.

Čapta, y, f. = noha, Fuss. Na Slov.

Čara, y, f., obchod směneční, Tauschhandel.

Čára, y, (zastaralé: čár, u, ni.), čárka, čá-
rečka, čárčička, y, f., ein Strich, eine Linie.
— C. (linie) vodorovná, šikmá (schief),
kolmá (kolmice), pravidelná, pravoúhelná,
svislá, prostopádná (senkrecht), přímá (přímka,
gerade), křivá, plná, tečkovaná, čerchaná n.
cršená (gestrichelt, čercha), stálá, základní
(základnice), libovolná, obojstředná (Central-
Linie), kuželová (konische L.), sbíhavé (sběžky,
convergende), souřadná (Coordinate), tečná
doplňku (dotečná, dotečka; kotangenta),
rovnoběžné, směru (Direktions-L.), rozběžné
(rozběžky, divergente L.), dvojitá, prostupná
(prostupující, Durchdrings-L.), průsečná (prů-
sečnice, Durchschnitts-L.), kolná zevnější
(kolnice zevnější, Epicykloide), kolná vnitřní
(kolnice vnitřní, Hypocykloide), pevná (fix),
klikatá (gebrochen), daná, bodem průchozí,
vlasová (vlásková, vlásečná, Haarstrich), roz-
polovací (rozpolná, Halbirungs-L.), pomocná,
zdánlivě vodorovná, zápalová (kaustisch),
řetězná n. řetězová (Kettenl.), kuželosečná
(kuželosečnice, Kegelschnitts-Linie ), isody-
namická (rovnomocná, rovnomocnice, isody-
namisch), isogonická (rovnoodklonná, rovno-
odklonice, isogen), isoklinické (rovnosklonné,
rovnosklonice, Isoklinen), kruhová (kružnice,
kruhovka, Kreis-L.), křivá do sebe vcházející,
do sebe se vracející, poledni (polednice, Me-
ridian-L.), středová n. obojstředná (centrisch),
vedlejší, poradnice (Ordinatenaxe), vejčitá n.
ovalní, příčná, stínová, šroubová, sečná (Se-
cante), oddělovací (oddělnice), závitková (zá-
vitnice, spiralka, Spirale), ohnutá, obloučitá,
zakřivená, stojatá, spojovací (spojnice), vrhová
(Wurf-L.), Nz., kosá, objemu (Umfangs-L.),
pravidelná, úhelní, niťová, dopadni (Schluss-
Linie), střižní (Schnitt-L.), obměrná, kresná,
obvodná, úměrná (Proportions-L.), směrová
(směru, Richtungs-L.), Šp., sněžná (sněhová,
sněhu, Schneelinie, Schneegrenze, Š. a Ž., nad
kterou i v létě sníh leží), Tl., průčelní (Front-
Linie), Rf., šermu, postoje, Tš., pobřežni,
Uferlinie. Š. a Z. Celní úřad na čáře. J. tr.
Čáru prodloužiti, čáru vésti k bodu A; po-
čet ob čáru (čárný, Strichmethode); čára te-
sařů na dřevě: rysky, sledy; čáry se dotý-
kají, přetínají; do čáry vzíti, v čáru po-
jmouti (aligniren); třídu milionův čarou
poznačiti; bodem, skrz bod čáru vésti; čarou
obrazec rozpoliti; čáru kružidlem vzíti; čára
jde, prochází bodem A; zšíři čáry; svislou
čáru pustiti; čára AB rovnoběžná s čarou
CD. Nz. Čáru táhnouti. Šp. Č. smíšená. Šr.
Tesati přes čáru. Prov. C. v kolo udělaná.
V. Slunce v čarách okrouhlých se obrací.



	155

	Čancara, y, f. = cacorka. Čankati = čačati. Čáp, a, čápek, pka, čápeček, čka, m.; čápě, ěte, n., čapice, e, f. Storch. Č. bilý, na Mor. bohdal; č. černý: šatan, bočán, ža- bant. Jg. Č. klepe, klekoce, klekotá, klepá, klepotá, Kom., Šp., klapá, nosem klapá. Us. Vyšel č. z konopi (z pletků vyšel). Co čáp z konopi vyváznouti (ztěžka ujiti). Pam. Kut. Vyšel z dobré co č. z konopi. D. Vz Neštěstí. Lb. Umí čápem točiti (o chytrá- cich). Part. Kal. Mnoho čápů mnoho žab (n. málo žab; toto o tyranských vrchnostech.). Ros., Č. Lepši vrabec v hrsti, nežli čáp na střeše. V. Ten tam, coby ho čápi sklektali. Vz stran přísloví: Zmizení. Č. Totéž činí čápi. V. Čap, u, m., na Slov. = čep. Koll. Čapadlo, a, n., lépe: čerpadlo, Schöpf- ort. Rk., Č. Čápati se = choditi jako čáp, wie ein Storch gehen. Dítě se již začíná č. Na Mor. Čapatka, y, f., hmyz. Krok. — Č, jistý druh hrušek. Bž. Čapátko, a, n. = čápě. Čapátkový, Störchlein-; Reiher- (od vo- lavky). Č. křídlo. Ros. Čapatý, = nohatý, langbeinig. Č. člověk. Ros. — Č. = štíplý, lepý, vyzáblý, churavý, schlank, dünn, V.; rousný, federfüssig, Kom.; ploský, flach, platt (č. nos), Bern.; blanou srostlé prsty mající; č. nohy. Krok. — Jg. Čápě, ěte, n., pl., čápata; čapátko, mladý čáp. Störchlein. — Mladá volavka. Aqu. — Jg. Čapečněti, kauern, seděti na bobečku. Šm. Čapečniti: chopiti se čeho; pohlavko- vati. Šm. Vz Čapiti. Čapěti, ěl, ění; čapnouti, pnul a pl, uti = na bobečku seděti, hačati, gebückt sitzen, kauern, sich ducken. Č. jako slepice. Zlob. -Jg. Čapí, Storch-. Č. přirození, křídlo, hnízdo, péro. Ros., noha, nůžka, nos. D. — Č. nos, nůsek, nosek (rostlina). Storchschnabel, Gicht- kraut. Jg. Čapice, e, f., samice čápová, Storchin. V. Čapiti = poličkovati, ohrfeigen. Na Slov. Plk. Vz Čapečniti. Čapka, y, f., na Mor. čepka, čapečka, y čepice. Mütze, Kappe. Čapku na hlavu vlo- žiti, čapku sejmouti, smeknouti, sundati. Us. Č. noční, dětská (čepička), Us.; u hřebíku (vrch). L. — Č. = kep. Na čapce seděti (na bobečku). D. Na Mor. Na čapce se voziti (na ledě). Na Mor. — Vz Zástina. Čapkati, čapkávati kropiti, smáčeti, tröpfeln, netzen. Jg. — co čím: hlavu vodou. Na Slov. Bern. — se = politi se, pomáčeti se, sich nass machen. Čapkatý = pleskatý, platt. Č. nos. Na Slov. Baiz. Čapkovati komu = čapku před nim sme- kati, kořiti se mu. Hofiren. Čapkovitý, mützenförmig. Rk. Čapkový, Mützen-. Jg.	Čapné, ého, n. Krahngefälle. Rk. Čapnouti, koho = chytiti, fangen. Us. Rk. - Ostatně vz Čapěti. Čáponohý, storch-, langfüssig. Čapovati = čepovati, čepem zandati, zäpfen. D. Čápový. Č. nos, křídlo, péro. Ros. Storch-. Čaprak, vz Čabraka. Čaprun, u, m., (zastaralé), plášť, vlas. eiap- peróne, fr. chaperon. Vz Mz. 136. — Lex. vet. Čapta, y, f. = noha, Fuss. Na Slov. Čara, y, f., obchod směneční, Tauschhandel. Čára, y, (zastaralé: čár, u, ni.), čárka, čá- rečka, čárčička, y, f., ein Strich, eine Linie. — C. (linie) vodorovná, šikmá (schief), kolmá (kolmice), pravidelná, pravoúhelná, svislá, prostopádná (senkrecht), přímá (přímka, gerade), křivá, plná, tečkovaná, čerchaná n. cršená (gestrichelt, čercha), stálá, základní (základnice), libovolná, obojstředná (Central- Linie), kuželová (konische L.), sbíhavé (sběžky, convergende), souřadná (Coordinate), tečná doplňku (dotečná, dotečka; kotangenta), rovnoběžné, směru (Direktions-L.), rozběžné (rozběžky, divergente L.), dvojitá, prostupná (prostupující, Durchdrings-L.), průsečná (prů- sečnice, Durchschnitts-L.), kolná zevnější (kolnice zevnější, Epicykloide), kolná vnitřní (kolnice vnitřní, Hypocykloide), pevná (fix), klikatá (gebrochen), daná, bodem průchozí, vlasová (vlásková, vlásečná, Haarstrich), roz- polovací (rozpolná, Halbirungs-L.), pomocná, zdánlivě vodorovná, zápalová (kaustisch), řetězná n. řetězová (Kettenl.), kuželosečná (kuželosečnice, Kegelschnitts-Linie ), isody- namická (rovnomocná, rovnomocnice, isody- namisch), isogonická (rovnoodklonná, rovno- odklonice, isogen), isoklinické (rovnosklonné, rovnosklonice, Isoklinen), kruhová (kružnice, kruhovka, Kreis-L.), křivá do sebe vcházející, do sebe se vracející, poledni (polednice, Me- ridian-L.), středová n. obojstředná (centrisch), vedlejší, poradnice (Ordinatenaxe), vejčitá n. ovalní, příčná, stínová, šroubová, sečná (Se- cante), oddělovací (oddělnice), závitková (zá- vitnice, spiralka, Spirale), ohnutá, obloučitá, zakřivená, stojatá, spojovací (spojnice), vrhová (Wurf-L.), Nz., kosá, objemu (Umfangs-L.), pravidelná, úhelní, niťová, dopadni (Schluss- Linie), střižní (Schnitt-L.), obměrná, kresná, obvodná, úměrná (Proportions-L.), směrová (směru, Richtungs-L.), Šp., sněžná (sněhová, sněhu, Schneelinie, Schneegrenze, Š. a Ž., nad kterou i v létě sníh leží), Tl., průčelní (Front- Linie), Rf., šermu, postoje, Tš., pobřežni, Uferlinie. Š. a Z. Celní úřad na čáře. J. tr. Čáru prodloužiti, čáru vésti k bodu A; po- čet ob čáru (čárný, Strichmethode); čára te- sařů na dřevě: rysky, sledy; čáry se dotý- kají, přetínají; do čáry vzíti, v čáru po- jmouti (aligniren); třídu milionův čarou poznačiti; bodem, skrz bod čáru vésti; čarou obrazec rozpoliti; čáru kružidlem vzíti; čára jde, prochází bodem A; zšíři čáry; svislou čáru pustiti; čára AB rovnoběžná s čarou CD. Nz. Čáru táhnouti. Šp. Č. smíšená. Šr. Tesati přes čáru. Prov. C. v kolo udělaná. V. Slunce v čarách okrouhlých se obrací.