156

Reš. Čáru znamenati; čáry během dosíci;
přes čáru přeběhnouti. Kom. Po čarách,
strichweise. D. Vyměřiti někomu, pokud čára.
Nechť sedí na čáře (nechť zná své místo.
Vz stran přísloví: Přísnosť.). Č. To jest až
přes čáru. Vz Mnoho. Č. S někým na stejné
čáře státi. Sm. Čára obranní, hlavní, střelní,
vyměřená, nejmenšího odporu, Bur., příbuz-
nosti. Na Slov. — Čáry = kouzlo, vz Čáry.

Čaračník, u, m., krcálek, špatný mlýn,
schlechte Mühle. Jg.

Čaradlo, a, n., čařidlo. Das Rastral. Rk.

Čárati, čárávati; čařiti (na Slov.), 3. pl. -ří,
čař, il, en, ení; čářívati; čárnouti, nul a čárl,
ut, utí; čarovati. Č. = čáry dělati, čárko-
vati, Linien, Striche ziehen. — kde: po
stole, na papíru. Us. ~ Č. = kouzliti, vz
Carovati.

Čarba, čarbanina, y, f., mazanina, pláca-
nina, Schmiererei. Jg.

Čarbák, a, m., špatný písař, škrabák,
Schmierer. D.

Čarbati, na Slov. škrábati, škrtati,
schlecht schreiben, schmieren. —proti komu.
Začal proti Čechům č. Koll.

Čárka, y, f., čárčička (malá čára), čárkou
něco rozděliti. D. Č. s puntíkem (s tečkou).
D. Č. závěreční, nákresní, v lásková, sněžní,
jezdní, dražní. Strichel, Strichlein , Stri-
ehelchen. Vz Čára.

Čárkati = čárky dělati, stricheln, Rk.

Čárkovaný závitek, gestrichelt. Rostl.

Čárkovitý Č. plocha, gestrichen. Rostl.
Čárkový Linien-. Mus.

Čarný = černý.

-čárný. Dvou-, mnohočárný. Č. = čaro-
dějný.

Čaroděj, vz Čarodějník.

Čarodějenství, n. čarodějnictví. Lex.
vet. -

Čarodějnice, e, f., čarodějka, čarovnice ;
kouzedlnice, travička, vražebnice, na Slov.
stryga, Zauberin. — Č. = zlá baba, babsko.
Jg. Alte Hexe.

Čarodějnický Zauberer-, Č. nástroje.
Stele, umění, Reš., kouzla. Kom.
Čarodějnictví, -ctvo, a, n., kouzedlnictví.
Č. provoditi. V. C-ctvu se učiti. Martini.
Zauberei, Zauberkunst.

Čarodějník, a, čaroděj, e, čarovník, a,
kouzedlník, a, m., černokněžník, travič, Zau-
berer, Hexenmeister. Jg., Kom. Nebude nalezen
v tobě ani věštec, ani planetník, ani čaro-
dějník, ani kouzedlník, ani losník, ani za-
klinač, ani hadač, ani černokněžník. Deut.
Čarodějníky, kouzedlníky, hadače, zaklinače,
navazače, ptakopravce, věštce, básníře, snů
vykladače, zeměpisce, vodopisce i kraso-
mluvníky, jinak řečníky kázal Břetislav vy-
hnati. Br. Šebrachu sě naliť čaroději. Rkk. 56.
— V obec. mluvě: čarodeník.

Čarodějný, čarodějský, kouzedlný. Zau-
berisch, Hexen-. Č. umění, kniha, baba, duch.
Jg., V., Kom.

Čarohra, y, f., Zauberspiel.

Čarokrásný, bezaubernd schön. Mus.
Čarokruh, u, m., Zauberkreis. Rk.
Čaroproutek, tku, m. Zauberstengel. Jg.
Čarostřelec, lce, m. Freischütz. Rk.
Čarotvar, u, m., Zaubergebilde. Rk.
Čarotvor, a, m., Zaubergeschöpf. Rk.
Čarovábný, zauberreizend. Rk.
Čarování, n., kouzlení. Hexerei. V.-
Linování. Jg.

Čarovati = kouzliti, zaubern. Na Slov.:
porobiti, preškoditi. — Vz Čárati. — abs.
Umí č. Us. Jedna baba čarovala, z ječmena
kroupy dělala. Prov. — koho, co. Jaro zá-
zraky čarovalo. Hlas. — čím. Jen tím čaru-
jeme, co se libí komu. Na Slov. Oko čaruje
spanilostí. Vid. list. — čím z čeho. Tito
lidé z přirození zrakem čarují. L. — co
čím v co. Slunce jasnějším bleskem svět
čaruje v máj. Puch. Pustinu v rozkošný ča-
ruje ráj. Puch. — Č. na Slov. také = měniti,
směniti něco s někým. Jg. Vz Čary.

Čarověrec, věrce, kdo v čáry věří. Jg.

Čarovnice, e, f. = čarodějnice.

Čarovník, a, m. = čarodějník. Jg. - Č.
u, m., rostlina. Č. obecný, malý. Hexenkraut,
Waldklette. Rostl.

Čarovný = čarodějný, zauberisch. Čarovný
lépe než čárovný. Šm. Č. verš, slovo, kraj,
závoj, říše, zámek, Jg., kotlik, pohár, bylina,
prut. Nz. Vz Kouzelný. — Č. = příjemný,
vábný, vnadný, cinnehmend. C. oko, pozřeni.
L.-

Čarozvučný, zaubertönend. Rk.

Čartadlo, a. n. = črtadlo.

Čarunek, nku, m., směna, Tausch. Na
Slov. Koll.

1. Čary. Poslati děti na čary = na výměnu.
Na Slov. Vz Čara. — Čarovati tamtéž mě-
niti, dáti jinam své děti a za to cizí k sobě
vzíti. .Tauschen.

2. Čáry, ův, m., a čáry, čar. pl., f., také
někdy: čár, u. m.; kouzlo, kouzleni, černé
umění, čarování, vražba. Hexerei, Zauberei,
Zauberkunst, Zaubenverk, Zaubermittel, Zau-
berkraft. Jg. Čáry: umění, pomocí ďábel-
skou činiti věci nadpřirozené. S. N. Čáry
provozovati. D. S čáry se obírati, zacházeti,
vůkol jiti, v čáře seděti = čarovati. V. To
jsou čáry (to je s čertem). D. Čerstvosť (chy-
trosť, šikovnosť) žádné čáry. D. Obrázek
kúzel a čaróv. Troj. Proti všem čaróm i kú-
zlóm je mdlec, rušec a mařec. Troj. Kouzlům
a čarům se přičítalo. V. Kočka chodí do čar
(clo sněmu). Us. Čarodějnice lítají do čar.
Us. Kdo věří v čáry, toho vezme ďábel starý.
V čáry věří (poboňkář, hlupec). Cáry na
zjednání milosti něčí. Jg. Také pro mne by
to nebyly čáry. Šm. Stran pořekadel vz Baba.
- Čáry máry ( = písmo nečitatelné). Rk. —
Čáry, vz Čary. Na Slov. — Vz Kouzla.

Čas, u, m. (dříve: čas, a), čásek, sku, čá-
seček, čku, m. Časb., lit. czěsas, tempus.
Schl. Die Zeit. Starý tvar genitivu pl. čas
m. časů udržel se ve vyrčení: od těch čas, do
těch čas. V již. Čechách: od těch (n. do
těch) čás. Kts. — Č. = tah nastupujících