161

(Mkl. S. 776.) 4. Místo mírného imperativu
při důvěrném napomínání a rozkazování,
obzvláště když co zapovídáme. Nepromluvíš
proti bližnímu křivého svědectví. Br. (Zk.,
Mkl.) Nevezmeš jména Božího nadarmo. Us.
— 5. V živém vypravování místo času minule
skonalého a střídá se s časem přítomným.
Když jsem byl u Pavlíčka, přijedu z rolí.
Pavlíček strojil vůz. I přijde podruh a svadí
se pro psa. Má ten podruh dva kyje, jedním
přerazí psu nohu. Sved. — Tu vybehnú dvaja
vlci a začnú sa ruvať. Na Slov. Ht. Kohou-
tové již pěti počnou a čeleď spat chvátati
bude. A když se sběhnou, bude boj náramně
lítý. A tak bude vysvobozen divnou mocí
Hektorovou. Troj. (Vz víc Zk.; Mtc. 1870.,
str. 46. Brt.; Mkl. S. 779.). — 6. Budoucně
skonalý čas bývá chybně kladen m. časo-
slov opětovacích. On ty bylinky dobře po-
jmenuje (m. pojmenovává, jmenuje). Mk. —
Pozn. 1. Někdy mají časy budoucí do sebe
význam: a) možnosti. Ale řekneš někdo. Br.;
b) povinnosti. Co pak učiním s ním? Br.;
c) úmyslnosti. Oznámím Vám, co se s Vámi
díti bude (chci Vám oznámiti). Br. — Pozn. 2.
Budoucnost v minulosti opisuje se časoslovy
míti, hodlati, chtíti s infinitivem. A když
bránu zavírati měli, vyšli muži ti a nevím,
kam jsou šli. Br. — Pozn. 3. V starém jazyku
nalézá se ještě forma času budoucího, slo-
žená z příčestí minulého a časoslova budu,
kteréžto formy se užívá o předchodném ději
budoucím. Zk. Futurum podmínečné i prosté
bývalo v staročeštině složeno z činného pří-
čestí času minulého a ze slovesa budu. Zna-
menalo futurum toto, jak se podobá, původně
děj v budoucnosti dovršený. Bude-Ii se co
ku pšenici kúkole přimiesilo málo, tu nenie
škodno. Št. Duše jestli dobře zde slúžila,
toho bude tam užila. Kat. Třiceti neděl bude
minulo; bude ztratil; pakli budeš pohnal;
tehdá bude škodu obdržel. Archiv čes.
I., 462., 470., 474., 480. Bude-li se člověk
vší věci očistil zde, do nebes pojde jeho
duše. Št. Vz Zk.; Mkl. S. 308.; Jir. Nákres
82. — Trpný rod času budoucího tvoří
se z příčestí času minulého rodu trpného
slovesem budu. Náramně vyprázdněna bude
země a velice zloupena. Br. Na žádné spra-
vedlnosti nebude pamatováno. Br. — Pozn.
Imperativem ,buď označuje se imperativ pas-
sivi. Tato jedna věc nebudiž před vámi
skryta. Br. A řekne Jerusalému: Zase vy-
stavěn buď, a chrámu: Založen buď. Br.
(Mkl. S. 841.). — Z největší částky vybráno
z Zk. Skl. 603.—619.; Ml. II. 115.—120. Vz
také ještě: Časoslovo, Časování; Tn. 205.;
S. N. II. 667., III. 269., VIII. 670.

Časek, sku, m., chvilka, eine kleine Zeit.
V., Br.

Časem, bisweilen. Vz Čas.

Čáslav, i, f.; ale ještě za 16,. stol. rodu
muž., proto i podnes gt.: do Čáslavě, ale
fem. Jir. Vz Chrudim, Boleslav. Časlau,
Czaslau. Z Čáslavě. V. Do Čáslavě. Troj.
Okolo Čáslavi. Mus. Přes Čáslav. Slánští
holubáři, litoměřičtí vinaři, rakovničtí pivo-
várníci, žatečtí chmelaři, prachenští rybáři,
bechynští rybníkáři, plzeňští ovčáci, čáslav-

ští koníři. Č. — Čáslavan, a, m. — Čáslavský.
— Čáslavsko, a, n.

Čáslavka, y, f., václavka, ptáčnice (hruška).
Eine Art Birn. Jg.

Časně, komp. časněji. a) = v pravý čas,
zeitlich, zur rechten Zeit. Časně má se vo-
jenský plat sbírati. Kom. — b) = záhy, früh,
frühzeitig. Č. vstáti. — c) = před časem,
frühzeitig, vor der Zeit. Č. zráti; časně osi-
řelý. Us. — d) = v tomto životě, hienieden.
Jg. Časně a věcně. Jg.

Časnosť, i, f. = tento život; rychlosť, Be-
schleunigung ; zralost', Zeitigkeit, Reife. Bern.

Časný, komp. časnější. Č. = co na čas
trvá, netrvalé, zeitlich, irdisch. Č. život, rozkoš,
věc, štěstí, statky. Jg. — Č. = co k času je,
příhodný, zur rechten Zeit. Č. Náprava. V.
Nečasná zuřivosť. Cyr. Vz Kat. 2834. —
Č. = zralý, dospělý, reif, zeitig. Č. ovoce,
porod. Jg. — Č. = ranný, zeitlich, frühe,
Č. příchod. Ros.— Č. = co před časem jest,
frühzeitig. C. smrť. D. — Č. nemoc. Us.

Časoběh, u, m., běh času, der Zeitlauf. Jg.

Časoměr, u, m. (Chronometer) = hodinky
pružinkové, kteréž dokonaléjsouce po mnohá
léta chod mají stejnoměrný. Vz S. N. Zeit-
messer. C. hudební. Rhytmonom. Rk.

Časoměra, Časomíra, y, f., mira času.
Zeitmass. Jg. — Č., míra slabik veršových
dle času. Zeitmass der Sylben. Jg. Tempo.
Rk. Vz víc v S. N.

Časoměří, n. Prosodie. Jg.

Časoměřič, e, m., Zeitmesser. Jg.

Časoměřický. Zeitmesser-.

Časoměřictví, n. Zeitmessung. Krok.

Časoměrnosť, i, f. Zeitmass, Quantität. Jg.

Časoměrný. Zeitmass-. Č. verš, opak
přízvučný. Vz Časomíra, Verš časoměrný.

Časomíra, y, f. Nauka o časomíře. Vz
více S. N. II. str. 302. Vz Časoměra.

Časopis, u, m. Die Zeitschriít. Č. vydá-
vati; na č. se předplatiti; č. odbírati, zabaviti;
do časopisu psáti; č. tisknouti, čísti; časopis
vychází denně, ob den atd.

Časopisec, sce, m. Journalist. Rk.

Časopisectví, n. Journalismus. Č. české,
vz.S. N. II. 304.

Časopočet, čtu, m. = letopočet. Zeit-
rechnung. Jg.

Časořadí, n. (Aera). Č. alexandrijské, kře-
sťanské, římské n. od založení Říma, od
mučedlnictví. Nz.

Časoslov, u, m., časovník = breviář. S. N.

Časosloví, n. Chronologie, Zeitrechnung.
Rk.

Časoslovný, Zeitwort-. Č. jméno podstatné
a přídavné, koncovka, kořen. Nz.

Časoslovo, sloveso, a, n., Zeitwort. Č.
staví na jevo činnosť, která podmětu pří-
sluší. Zk. Č. slovanské je co do časův a způ-
sobův chudé, ale co do vlastností děje je
velmi bohaté. Gb. Některá časoslova mají
po celé časování jeden toliko kmen (nes),
jiná pak dva kmeny, jeden pro přítomný
čas a s ním souvislé tvary a druhý pro
infinitiv a s ním souvislé tvary. Při časo-