166

sklonné slovo: příslovce (která slovesa a jména
přídavná zevrubněji určují), spojky (označuji
poměr vět), předložky (označují poměr,
v jakém jsou vespolně jednotlivé částky věty,
bezeichnen das Verhältniss der Satztheile
zu einander). Mkl. S. 151.

Částicový, částečný, Theil-, Atom-.

Častičký, recht oft. Rk.

Částina, y, f., Partie, etwas Abgetheiltes.
Rk.

Častiti = častovati. Rk.

Částka, y, f., novější: čásť, i, f. = díl
celého, ein Theil des Ganzen. Č. veliká, malá.
Č. času. D. Částky dělati = na částky dě-
liti. V. Pata, zadní č. nohy. V. Tělo lidské
skládá se z částek. Kniha na 2 částky oddě-
lená. L. Pod kterým prouhem a částkou
země. Kom. Přední č. divadla. D. Po část-
kách. Po částkách něco předkládati. Ros.
Z částky. Z dobré částky, D., z větší částky.
V. Z největší částky. Z nemalé částky. Us.
Nohy toho obrazu byly z částky z železa,
z Částky z hlíny. Br. Č. splatná. Šp. Č. nej-
vyšší, hoření, prostředni, nejnižší. Nejvyšší
čásť vrchu; v střední části města; v poslední
části listu. Nt. Z částky pobiti byli, z částky
se poddali. Kom. Jednou části — druhou
částí = dílem — dílem. Šm. Č. peněz, roční,
roku. Rk. Částkou, částkami, ne cele, zum
Theil, nicht ganz. Jg. Č., článek, rozděleni,
der Artikel. D. Č. řeči, der Redetheil. Jg.
Č. oddělení, die Abtheilung. Jg. Částka od
pěti zlatých, šp. m. pouhého genitivu: částka
pěti zlatých. Os., Bs. Dlužník splatil již dvě
částky o 100 zl., špatně m. splatil již dva-
krát po 100 zlatých. Podstatného jména, po-
dobného německému Betrag v češtině není;
buď tedy se klade slovo „summa": nahm-
hafte Beträge, znamenité sumy; aneb se opíše
časoslovem, ku př. krádež stane se zločinem
z toho, což věc odňatá stoji (kolik věc od-
ňatá činí), der Diebstahl wird zum Ver-
brechen aus dem Betrage des entzogenen
Gutes; nebo se slovo Betrag zcela pomine,
ein Kapital im Betrage von 100 fl., kapital
100 zlatých. Šb. — Č. = podíl. To je naše
částka. Jg. Částku při něčem, v něčem míti.
Šm., Jg. Č. v dědictví. Jg. — Č. = strana,
vzhled, Hinsicht, Fall. Já vám odpovídám,
že v této částce dobře činíte, když bližní mi-
lujete. Br. V té částce = v té příčině,
v tomto případě. Šm.

Částkovati = částečniti, theilen. Kom. -
co čím: koláč nožem.

Částkovatý, částkovitý, theilweise. Č.
placení. Ros.

Částkový, Theil-. — Č. choroby. Rostl.

Častný, lépe: částečný. Jg.

Často, komp. častěji (zastr. čeště, čiešče,
češtějie) oft, oftmals. Jg. Častíčko. Háj. Pře-
často = velmi často. Us. Nečasto mi píšeš. V.
Často užívaný. V. Paměti co poručiti chceš,
přečítej Často. Kom. Ne po častu. V. Č. u ně-
koho bývati; často říkávati, přicházeti. Us.
Ranní setí často zmýlí a pozdní vždycky.
Na Slov. Kdo často do mlýna chodí, zamoučí
se. Jg. Kdož se s mečem rád obchodí, ten

od meče často schodí. Rkp., Jg. Dost č.;
č. jmenovaný, psaný. Us.

Častokrát, častokráte, öfters, oftmals.
Byl., Kom.

Častokrátný = častý, oftmalig. Jg.

Častosť, i, f., častota, y, f. Häufigkeit. Us.

Častování, n. Bewirthung. Jaké často-
vání, takové děkováni. Pk.

Častovatel, e, m. Der Gastgeber. Rk.

Častovati = žádati, přáti, wünschen, zastr.

— komu čeho. Častuju vám všeho dobrého.
Ros. — Č. (zastar.: čestovati), častovávati =
besedovati, kvasiti, schmausen. Častuje, hrá,
bály dává. L. — Č. = ctíti hostinou, be-
wirthen. — koho čím: vínem, V., kyjem
(bíti). L. — koho jak. Někoho bez jeho
škody č., schadlos halten. D. — adv. Bra-
trsky se častovati. D.

Častovník, a, m., připíječ. Na Slov. Bern.

— Č., hostitel, der Gastirer. L.

Častý; čast, a, o; komp. častější. Oft-
malig, vielmalig, oft, häufig. Jg. Ohňové
častí vycházeli (často hořelo). Háj. Častá
pírka, hotová dírka (praním trhá se prádlo).
Us. Časté konky (stonky, Č.)Jisté zvonky
(častá nemoc jistá smrť). Jg. časté užívání,
časté se obírání. V. Za časté, velmi za časté.
V. Přihodily se časté srážky. Nt. Vz Často.

Čat, a, m., druh pavouků. Krok.

Čata, y, f. = četa = pluk. Na Slov.

Čatiti co = z paměti říkati, auswendig

hersagen. Na Slov.

Čatkán, a, m., druh pavouků. Krok.

Čatovati = bojovati. Na Slov. V. Čata.

Čatr, u, m., barevná látka plátěná. Gl. 18.

Čavka = kavka. Na Slov. D.

Čbán, dčbán, džbán (vz Č), žbán, u, m.,-
čbánek, nku, čbáneček, čku. Der Krug. Č.
mázový, pinetní, hliněný, mestový, ocetní.
pivní, vodní, o dvou uchách (dvouušák). Jg.
Dno, břicho, hrdlo, ucho, víčko č-u; č. ka-
menný, z kameniny, z porculánu, skla, cínu.
Š. a Ž. Se čbánem pro vodu choditi. Us. Ze
čbánu piti. Háj. Dotud se dčbánkem (pro
vodu) chodí, až se mu ucho utrhne. Vz Zločin.
Jg., Lb., Č. Pozdě s čbánkem pro vodu, ano
se hřiedlo utrhlo. Mus. S džbánkem se tak
dlouho chodí, až se roztluče. Dotud (Tak
dlouho) žbánek pro vodu chodí, dokud ho
nerozbijí (n.: až se rozbije, roztluče. Č.). Na
Slov. Rozlila svině dčbán oleje. Prov. Č.
piva, medu. Us. Žbánky (Mísy) suché, děvky
hluché. Č. Chtěl udělati žbánek a když za-
točil kruhem, udělala se pernička ( když se
předsevzetí ne zdaří. Vz Neštěstí). Č. - Č.
= pohoří v Čechách mezi krajem rakov-
nickým (počínajíc u Řenčova) a žateckým.

Čbán-ař, -kář, -ečkář, e, m., hrnčíř, Krug-
macher; piják, Saufaus. Rk.

Čbánkovitý, krugförmig. Rk.

Čbánkový. Krug-. Rk.

Čber, u, m., džber, dčber, žber. Vz Č. Zober.
Přál bych, kdyby toho byl čber. Us. Kdo
má umříti, i ve čbeře vody utone. Kdy
číše plná, proč máš ve čbeře nositi? (nač víc,