167

když dost?). Na jaro čber deště, lžíce bláta;
na podzim lžíce deště, dčber bláta. Us. Jde
déšť, jak by čberem lil. L. Džber v pivo-
váře; k nošení ryb. Us. — Jg.

Čberní, dčberní, džberní, čberový, čbe-
rovní. Č. bidlo. Zuberstange. Us.
Čbernice, e, f., dčbernice, korčák. Kübel.
Čb. k umýváni nohou. Badkübel. V.

Čberník, u, m. Č. pražské míry dává tři
věrtele a dvě čtvrtce sutého. Ms.

Čberovina, y, f., čberové ( = malé) ryby.
Gl. 19.

Čberový, Zuber-. Zlob.

Čc v 14. stol. m. čt: maličcí m. maličtí.
Prk.

Čci m. čsti. Alx. 156., 10. Prk.

Čč. Klade se na Hané místo čt v muž.
nom. adj.: hradeččí (hradečtí) sósedi. Šb.

-če přípona jmen podstatných: dvůjče,
nedochůdče, podsvinče. D. U Slováků toto
če zní jako ča: dvojča. D.— 2. Če = co, vz
Co. — 3. Če, zastr. = počal. D.

Čebeřiti, 3. pl. -ří, -beř, řil, řen, ření =
drchati, zerren. Us. Nečebeř = nedrbej se
v hlavě. Us. v Bolesl.

Čeboty, gt. čebot, pl., f. Curier-, Post-
Stiefel. Šp. —

Čečatka, y, f. Vz Čečetka.

Čečelice, e, f., slepice s chocholkou.
Schopfhenne. Us.

Čečelík, u, m., šat, ein Tuch. Jg.

Čečelina, y, f., sočovina. Linsenstroh. 1).

Čečeliště, ě, n., sočoviště. Linsenacker. 1).

Čečelka, y, f., v Krkonoších = čočka. Kb.

Čečeratý, struppig. Us. v Klat. Rk.

Čečeřiti, 3. pl. -ří, -čeř, il, en, ení, čečeří-
vati= ježiti, čechrati, pěniti, struppig machen,
kräuseln. Us. — se čím. Voda větrem se
čečeří. — se proti komu = kohoutiti se,
sich sträuben. Us.

Čečetka, y, f., čečatka, borovka, malý
ptáček, das Grässlein, der Meerzeisig. To
dítě běhá jako čečatka. Us. Čečetky táhnou
se stehlíky. Prov. Vz Zlý. Jak čečatky na
lepě pobral (= všecky rázem). L., Lb. Když
čečetek nevídati, hotov se na tuhou zimu.
Č. Není-li vídati čečetek, bude tuhá zima.
Er. P. 91.

Čečetkový. Č. peří. Ros. Grässlein-.

Čečina, y, f. = roždí, Reisholz. Na Slov.
Koll. — Č., chvůj, borovice, odtud místní
jméno Čečiny na Plaště. Prk.

Čečka, y, f. = čočka, Na Mor. — Č., sklo
k lámání světla, Linsenglas. Sedl. — Č,
brkoslav, pták, Seidenschwanz. Plk.

Čečovice, e, f. = sočovice. Linse. Na Mor.

Čečule, e,f., sazenice. Schnittling,Fächser.
Aqu. — Č., střízlík, Zaunkönig. Jg.

Čečulka, y, f. = chocholka. Rk.

Čečůvka, y, f., čečovice = šošovice, čočka.
Na vých. Mor.

Čeden, u, m., kámen. Säulenstein. D.
Čedič, e, m., velmi pevná smíšenina augitu

se živcem. Basalt, Č. černý, černošedý, dir-
kovitý, ztruskovitý. Č. nerost ohněrodý,
jenž povstal ochlazením žhoucí hmoty, vy-
zdvižené z nitra země silou sopečnou. Hory
čedičové jsou kuželovité n. homolovité. Vz
Hornina. Bř. Úrodné jsou krajiny z Čediče.
Rostl. Č. bublinatý. Krok.

Čedičný, plný čediče. Basalt-. Č. půda,
hory, skály. Us.

Čedičový kámen, skála. Basalt-. Jg.

Čediti = čaditi, rauchen.

Čedle = dle čeho, proč, warum, zastr.
St. skl.

Čehý n. čihý, volání na, koně, aby se
v levo uchýlil. Opak: hat, hot. Jako nespře-
žení koně, jeden hat, druhý čehý. Us. Muž
jde hat a žena čehý. Us. Cf. něm. schwi!
Na Vých. Mor. tihý. Brt.

Čech, a, m., pl. Čechové n. Češi, u sta-
rých někdy Češí (Češie za nim. Rkk.). Ce-
chové, země české obyvatelé. V., die Böhmen;
Němci v novější době často říkají: die Czechen.
Čechové se zvlašili, peníze se jim splašily.
Jg. Tenkrát Němec Čechu přeje, když se
had na, ledě hřeje. Jg. Čechové tehdáž zpí-
vají, když se najedí. V., Č. Čechové, když
se jim jísti chce, nebývají veseli. V., Č.
Praví arciotec Čech: fco není tvého, toho
nech; Čechové národ hudebný; Staročech =
poctivec; Čech má hlavu svou — a to ne-
ustupnou; Čechové mají srdce z hubky,
v hlavě kámen: křísni, hnedle bude plamen;
Pán Bůh Čecha neopustí, jestli se sám ne-
opustí. Č. Čech dí, Čech splní. Rb. Nejlépe
poznáš pravého Čecha, když ho do hlavy
uhodíš, jde mu z ní oheň. Lb. Čech vůl,
Němec kůl, Uher tráva zelená, Francouz
růže červená; přišel vůl, porazil kůl, sežral
trávu zelenou, posral růži červenou. Lb.
Lítí Češi = udatní lidé, jací slovutní byli
Cechové. Alx. Výb. I. — Vz Čechy.

Čechák, a, Čecháček, čka, m., 1. malý
Čech; 2. někdy pohrdlivě (Puch.); 3. upřímný
Čech. D. Čechák říkají Dúdlebové (jižně
od Budějovic) všem Čechům, kteří na sever
od Čes. Budějovic obývají, mníce sebe býti
pravými Čechy. Bž.

Čechalka, y, f., kotrba, poutec, der Wirbel
am Kopf. D.

Čechel, chle, m., čechlik = šat, prostě-
radlo, płachetka. Tuch. V čechle choditi a na
peřinách léhati jsem přivykla. Čtib. — č. =
roucho, zástěra v lázni, Badtuch; dlouhá
mužská sukně, hazuka, Leinkittel; ženská
košile z tenkého plátna, Hemd; noční košile
n. roucho, Nachthemd. Jg. — Č. v Krkonoších
= rubáš, Sterbehemd. Kb., Vz Gl. 19. Zkazte
vy tam moji páni, ať mně pošle čechel nový,
že v tom čechli shníť nemožu. Mám č. v ne-
děli šitý a do mše sv. válený atd. Sš.
Pís. 338.

Čechelné, ého, n., Hemde-, Schürzen-
geld, jistý poplatek. Vz Gl. 19.

Čechlík, u, m. Vz Čechel.

Čechman, a, m., čert, der Geier, Teichsei.
Starého čechmana! Ba čechmana. Jg. —

Čechmanský = čertovský, teufelisch.