171

Cech. a na Plašte : čap. Kts., Prk. Končité
dřevo k zatýkání sudů atd., der Zapfen. Cep
u sudu. Č. zadělati. D. Č. ležatý, stojatý. Nz.
Pivo načaté točí se čepem n. kohoutkem.
Kom. Kohoutek v čepě. V. Víno od čepu
(ještě nestažené). Us. Pivo jde za čepem (kde
se čemu odhradí, tam jde). Ros. Vždycky
u čepu sedí (v hospodě). Ros. Na čepě víno
dobré. Č., Bern. Pod čepem prodávati. D.
Víno od čepu prodávati. Šp. Povol čepu,
hned bude po pivě (popusť v kázni a bude
zle). Č., Sbr. Čepem se často žehná. Vz Opil-
ství. Č. Pivo mladé čep vyráží (mladí jsou
netrpěliví vlády nad sebou). Již mu utekla
svině s čepem (prokrčmařil). Pozdě honiti svini
s čepem. Us. Má u něho v čepě ( = pozbyl
milosti). Vz Dobrodějce. Č. — Č. u rybníka,
špalík, kterým se trouba zandavá, aby voda
neodcházela. Die Docke, der Zapfen, Schlägel.
Jg. Zděř u čepu. D. — Č. = zátka, Spund-
zapfen, Spund. Jg. Č. u sklenice. Čípkem
láhvici zatkati. Jg. — Čípek v hrdle, č. prů-
dušní. Luftzäpflein, Hauk, Zungendeckel. Jg.
Zánět čepů (čípků) n. mandlí obecně lid
jmenuje spadnutím čepů. Tys. Spadlý čípek.
Ja. Spadl mu čípek, nemůže jísti. D. Čepy
(mandle) mu spadly (také = zamlčel se). Sych.,
Lb. — Čípky, čépky lékařské pro stolice. Stuhl-
zäpfchen. Kom. Č. z mýdla, Us., mydlný. L.

— Č. ženský, materní, pro matku k vyve-
dení květu ženského i porodu. Das Mutter-
zäpflein. V., Byl. — Č., zařezání dřeva
k vázání. Der Zapfen am Zimmerholze. Br.

— Č., běhoun, osa, na které se co otáčí, ku
př. dvéře. Čep ve dveřích. Jg. Der Thür-
zapfen, Thürangel. — čepy nazývají se
konce válce, na kterých válec se obrací, der
Zapfen, ku př. čepy u hřídele, u kol, v ho-
dinách, u zvonu; čepové světa (úhlové, die
Angel der Welt); půlnoční, polední. Nord-,
Südpol. Ros. — Čípky komu dávati = fíků,
vidliček podávati, posmívati se (palec mezi
ukazatel a prostřední prst strkaje). Jg. —
Č., rostl., listnatec, babi jahoda, das Zapfen-
kraut, Č. objímavý, žlutý, velkokvětý, drob-
nokvětý. Rostl. — Č. o člověku = hlupec,
ein dummer Stock. Stojí jako čep a nic
důvtipně povědíti neumí. L.

Čepák, čapák, u, m. = krajáč, puclák.
Na, Mor.

Čepaň, ě, f., střep z hliněné nádoby,
Scherbe. Us.

Čepcový. Hauben-. Us.

Čepčář, e, m. Haubenmacher. — Čepčářka,
y, f. Putzmacherin. — Čepčářský. Hauben-
macher-. — Čepčářství, n. Haubenmacherei. Jg.

Čepčiti = čepiti. Vz toto.

Čepě, ěte, n., volavka, Reiher. Ros.
Čepec, pce, čepeček, čku, m. Die Haube.
Č. pro ženské, pro děti. Druhy: bulka, ryčka,
kyka, kápka. Šp. Č. noční, sítkový, zlatý.
V. Č. dobře sedí. Šp. Č. čistiti, práti, dáti
na hlavu (čepiti). Šp. V čepci chodí ( = dá
se ženou říditi). Jg. — Č. = ženština. Za
čepcemi (m. za čepci) běhati. Den Schürzen
nachlaufen. Jg. — Č., znamení ženy. Utíká
do čepce (čepiti). Pod č. přijíti (= vdáti se).
Us. Pod č. se dostala. Er. P. 345. — Č. =
kožka dítěcí, die Glückshaube. V čepci se

narodil (šťastný). L. — Č., druhý žaludek
přežvykujících zviřat. Das Garn, die Haube,
der Magehzipfel. Jg., D. Vz Žaludek. — Č.,
(hřbet) u sekery, klínu, cepu. Der Rücken
oder Nacken. — Č., otok na koleně zadní
nohy koňské. Rkp., Us., Š. a Ž. (Walter).

Čepečník, u, m., palice na čepce, der
Haubenstock. Plk.

Čépek, pku, m., špalíček, podpatek. Dlouhé
čépky nositi. Št.

Čepel, e, m. a f., čepelík, čepelka, Č. =
plíšek, deštička tenká kovová. Blech. — Č.
= nástroj hrnčířský k hlazení syrového ná-
dobí. Die Schiene. Rohn. — Č. olověný ku
psaní (tabulka). Žal. rkp. — Č. plech, ocílka
u pily, u nože (océlka, železo), u poboční
zbraně (bodounu, rapichu), č. bodáková. Die
Klinge. Č čtyřhranný, dutý, šestihranný,
oblý. Tš. Čepele se dotýkati; čepele křížiti;
hřbet čepele. Tš. — Č. listu (plocha), vz List.

Čepelatka, y, f., Riementang, rostl. Presl.

Čepelatý, plattig (v bot). Presl.

Čepelice, e, f., Messerfisch. Rk.

Čepelník, a, m., Klingenmacher. Záp.
měst. 1448.

Čepelovitý, plattähnlich. Presl., Rk.

Čepeni, n. Č. nevěsty. Vz Čepiti. — Č.
na hlavu, die Frisur; jehla k Čepeni, die
Nestelnadel. Jg.

Čepeníčko, a, n., drobné pečivo, pletenec.
Us. v Klat. Brezel. Č.
Čepice, e, f., čepička, die Mütze, Kappe.
Č. má dýnko, tílko, pásek, štítek n. střižku
a podšívku. Č. biskupská (mitra), letní, zimní,
noční, kněžská (kvadratek), Š. a Ž. (Walter),
kulatá, čtyrrohá, háčkovaná, vyšívaná, Šp.,
kožená, soukená, chocholatá n. špičatá, ko-
žichem podšitá, mužská, ženská, knížecí;
čepici na hlavu dáti, smeknouti. Jg. Je
Blažkovi za čepici dlužen (blázní). Vz Blažej.
Č. ospalá = ospalec. Us. Má čepici jako trám.
Vz stran přísloví: Opilství. Č. Ti mu dali
do čepice (vymluvili mu. Vz Domluva). Č.

— Ze střlat. capa, cappa. Vz Mz. 137. —
Č. = pěna na pivě; čepička žaludová. Š. a Ž.

— Č. na led. Cn.

Čepičák, a, m., kdo má vysokou čepici.
Vz Čepičatý.

Čepičatka, y, f., rostl. Glockenhut. (Moos.)
Rk.

Čepičatý, o kněžích vyšší důstojnosti,
kteří vysoké čepice nosí (čepičák).

Čepička, y, f. Vz Čepice. — Č, Hutkappe,
částka klobouku dutá. Rohn. — Na Slov.
= čéška. — Č, kvasnice při převaleni piva
na sud vystouplé. Spundhefen. Us. — Č.,
kdo rád čepičku nosí. Us. — Č., Kappe, ko-
vání na spodku hlaviště (ručnice etc.). Šp.

Čepičkář, e, m., čepičník. Kappen-,
macher. Us.

Čepičkovitý. Listeny č., mützenförmig.
Rostl.

Čepičnice, e, f., rostl, myrtovitá. Rostl.
Kappenmyrte.

Čepičník, a, m., čepičkář. Troj.

Čepičný, Mützen-, Hauben-, Kappen-. Ras.