172

Čepik, u, m. = čípek. Na Slov.

Čepiti, 3. pl. -pí, čep, -pě (íc), il, en, ení;
čepívati. koho. Po půl noci nevěstu čepiti
(häubeln). Us. — se = čepec bráti. Haube
nehmen. Us.

Čepka, y, f. = čapka = čepice.

Čeplák, a, m., druh hmyzu. Krok.

Čepní kohoutek. Zapfen-.

Čepobití, n., bubnování n. musika vojenská
večerní, po které vojákům vycházeti nedo-
voleno. Něm. Zapfenstreich, jež však nepo-
chází od Zapfen = čep, nýbrž od Zaufen =
coufati, couvati, tedy vlastně: couvobití.
Ale to by se nám příčilo. Polské: ezapstryk,
ezapstrych a ruské zarja (večernaja) se nám
nehodí. Šm. a Rk. mají: čepotřesk. Také
to se nehodí. Francouz má: retraite, Španěl:
retrata n. retirada. Dle toho bychom mohli
říci: návrat, večerní návrat vojenský. Tlouci,
biti, bubnovati, troubiti, hráti na návrat,
k návratu. Musika hrála k návratu večernímu.
Slavný návrat vojenský. Bs. Večerní svolá-
váni, bubnováni. Rk. Troubení k večerce.
Šm., Čsk.

Čepouch, u, m., veliký čep. Us.

Čepovati: co: sud (čepem zacpati), ver-
zapfen.— Č. pivo, víno, zapfen, lépe: Točiti
ze sudu víno. Kom.

Čepovec,vce, m., der zweite Halswirbel. Rk.

Čepovice, e, f., čepová pánvice. Zapfen-
pfanne. Ros.

Čepovní nebozez, čepovník. Jg.

Čepovník, u, m. Zapfenbohrer. Rk.

Čepový. Zapfen-. Č. díra, bratr(pijan), šroub,
Schwanzschraube. Jg. — Čepové, ého,n. (plat
od čepu, od sudu). Cepového dáti, posud-
ného. Jg.

Čepýrati. To dieťatko čepyráše hledaje
u mateře pokrmu a žalostivě pláče. Pass.
Vz Čpýrati.

Čepýřiti, 3 pl. -ři, -pyř, il, en, ení; če-
pýřivati, sträuben. — co kde. Kohout jsa
hněviv, čepýří na krku peří. Us. Strach mu
na hlavě vlasy čepýřil. L. — se = durditi
se, horšiti se, hněvem se rozpáliti, zornig
werden; vypínati se (D.); rdíti se, pýřiti se,
roth werden (vor Scham). Jg. Páv, kohout
se čepýří. D. Panna se čepýří. D.

Čerba, y, f. Kiemen-, Käferwurm. Rk.

Čeřen, u, čeřínek, nku, m. Čeřen je čtyř-
hranná sakovina na, čtyřech prutech na
příč položených s dlouhou násadou. Jg. Die
Taupel, das Wurf-, Senkgarn, Fischbärn. Jg.
Rybář v jezeře a rybníku sítí rybářskou
a nevodem aneb smykem, v potoce sakem
(čeřenem) a vrší loví. Kom. — Č. = vrchní
ploska hory. Der Kamm. Na tom čeřeně nic
se nerodí. Us. — Č. nad pecí, pekelec. Leží
na čeřeně. Us. — Č, čtverhranné, prkenné
náčiní v lisu vinném, do kterého se hrozny
házejí, aby tlačeny byly, Kelter, Torkel,
Presskorb. Šk., D.

Čeřeniti, il, ěn, ění = čeřenem loviti,
mit der Taupel fischen. D. Vz Čeřen.

Čeřep, u, m., zastr. = střep. Scherbe.
Mat. verb.

Čerěslo, a, n., zastr. = tříslo. Mať. verb.
Čerešne, f. = střešně. Die Kirsche.
Čerevo, zastr. = střevo.
Čercha, y, f., čára. Č-y na ruce. Strich.

Us. Č.

Čeříslo, a, n. (na Mor.), čereslo (na Slov.)
= krojidlo, Pflugmesser.

Čeřiti, 3. pl. -ří, čeř, čeře (íc), il, en, ení;
čeřívati = hýbati, kostrbatiti, ježiti, kräuseln.

— co: vodu, hlavu. Jg. — se kde. Vlna
na hladině mořské se čeří (se vlni). Krok.

— se také = šeřiti se, dämmern. Us.
Čeřitý. Č. list (řeřabitý), kraus, wellig.

Rostl.

Čerkas, a, m. — Čerkaska, y, f. — Čer-
kaský. — Čerkasy, gt. Čerkas, pl., krajina
v Asii. Jg. Cirkassier, -rin, cirkassisch, Cir-
kassien. Jg.

Čermák, a, m., čermáček, čka, m., červenka,
Rothkehlchen, pták. V. Čermák m. červák
(červ), v přešlo v m. Ht., n. črtm-bm- =
červený. Č. = červák, červeňák ; m jest pů-
vodní a přešlo do v, vz Červ (původ, hned
na začátku), Čermný. Prk. Dle Kom. čer-
venka = Rothkehlchen, čermák Rothschwänz-
chen; u Toms, naopak; u Turnova čermák
a červenka Rothkehlchen, lejsek Rothschwänz-
chen. Marek. (Jg.). Na Mor.: raška. Brt.

Čermel, e, m., na Slov., černýš. Kuhweizen.

Čermný, zastr. = červený, roth. Jg. —
Čermný, Čermná jest jméno několika osad
českých neb poli, zkaženě Černý, -á nazva-
ných, od červené půdy, na př. severových.
čásť obce Hoř. Břízy u Plzně. Prk.Vz Črmný.

Čermucha, y, f., střemcha, ptáčnice,
Trauben-, Ahlkirsche. Jg.

Čern, vz Černý.

Čerň, i, f., barva černá. V černi choditi,
opak: v běli choditi. L. — Č. = luza. Pöbel.
L. — Č. čeho = tma, veliký počet. L. —
Č. brunšvická, činská, frankobrodská, knihti-
skařská, kostní, lakyrská, pařížská, platinová,
révová, skřidličná n. břidličnatá, slonová,
španělská, tiskařská, Kh., železná, iridiová,
mořenová (krapproth). Nz. Die Schwärze.
Vz Černidlo.

Černáček, čku, m., černý bob. schwarze
Bohne. D.

Černá hora, Ona gora, ital. Monte-negro,
Černohoří. Vz S. N. II. str. 499.—506. —
Černohorec, — Černohorský.

Černastý = příčerný, schwärzlich. Baiz.

Černati = černým se stávati, schwarz
werden; se č . . Lidu tam, až se černá. Us.
Něco se tam černá. Us. Černání vína. Sk.

Černava, y, f. = černá země, Mohrerde,
D.; 2. černý oblak, schwarzes Gewölk. Na
Slov., Koll.

Černavosť, i, f., náčernosť. Die Schwärz-
lichkeit. Us.

Černavý. Č. peří, oči, tváře, vlasy, barva,
země, schwärzlich. Us., D., Jg.

Černě něco barviti, schwarz färben. Jg.
Lépe: na černo. Brt.

Černec, nce, m. Der kalte Brand; na
bobě (Bohnenflecken. Bern.).



	172

	Čepik, u, m. = čípek. Na Slov. Čepiti, 3. pl. -pí, čep, -pě (íc), il, en, ení; čepívati. koho. Po půl noci nevěstu čepiti (häubeln). Us. — se = čepec bráti. Haube nehmen. Us. Čepka, y, f. = čapka = čepice. Čeplák, a, m., druh hmyzu. Krok. Čepní kohoutek. Zapfen-. Čepobití, n., bubnování n. musika vojenská večerní, po které vojákům vycházeti nedo- voleno. Něm. Zapfenstreich, jež však nepo- chází od Zapfen = čep, nýbrž od Zaufen = coufati, couvati, tedy vlastně: couvobití. Ale to by se nám příčilo. Polské: ezapstryk, ezapstrych a ruské zarja (večernaja) se nám nehodí. Šm. a Rk. mají: čepotřesk. Také to se nehodí. Francouz má: retraite, Španěl: retrata n. retirada. Dle toho bychom mohli říci: návrat, večerní návrat vojenský. Tlouci, biti, bubnovati, troubiti, hráti na návrat, k návratu. Musika hrála k návratu večernímu. Slavný návrat vojenský. Bs. Večerní svolá- váni, bubnováni. Rk. Troubení k večerce. Šm., Čsk. Čepouch, u, m., veliký čep. Us. Čepovati: co: sud (čepem zacpati), ver- zapfen.— Č. pivo, víno, zapfen, lépe: Točiti ze sudu víno. Kom. Čepovec,vce, m., der zweite Halswirbel. Rk. Čepovice, e, f., čepová pánvice. Zapfen- pfanne. Ros. Čepovní nebozez, čepovník. Jg. Čepovník, u, m. Zapfenbohrer. Rk. Čepový. Zapfen-. Č. díra, bratr(pijan), šroub, Schwanzschraube. Jg. — Čepové, ého,n. (plat od čepu, od sudu). Cepového dáti, posud- ného. Jg. Čepýrati. To dieťatko čepyráše hledaje u mateře pokrmu a žalostivě pláče. Pass. Vz Čpýrati. Čepýřiti, 3 pl. -ři, -pyř, il, en, ení; če- pýřivati, sträuben. — co kde. Kohout jsa hněviv, čepýří na krku peří. Us. Strach mu na hlavě vlasy čepýřil. L. — se = durditi se, horšiti se, hněvem se rozpáliti, zornig werden; vypínati se (D.); rdíti se, pýřiti se, roth werden (vor Scham). Jg. Páv, kohout se čepýří. D. Panna se čepýří. D. Čerba, y, f. Kiemen-, Käferwurm. Rk. Čeřen, u, čeřínek, nku, m. Čeřen je čtyř- hranná sakovina na, čtyřech prutech na příč položených s dlouhou násadou. Jg. Die Taupel, das Wurf-, Senkgarn, Fischbärn. Jg. Rybář v jezeře a rybníku sítí rybářskou a nevodem aneb smykem, v potoce sakem (čeřenem) a vrší loví. Kom. — Č. = vrchní ploska hory. Der Kamm. Na tom čeřeně nic se nerodí. Us. — Č. nad pecí, pekelec. Leží na čeřeně. Us. — Č, čtverhranné, prkenné náčiní v lisu vinném, do kterého se hrozny házejí, aby tlačeny byly, Kelter, Torkel, Presskorb. Šk., D. Čeřeniti, il, ěn, ění = čeřenem loviti, mit der Taupel fischen. D. Vz Čeřen. Čeřep, u, m., zastr. = střep. Scherbe. Mat. verb.	Čerěslo, a, n., zastr. = tříslo. Mať. verb. Čerešne, f. = střešně. Die Kirsche. Čerevo, zastr. = střevo. Čercha, y, f., čára. Č-y na ruce. Strich. Us. Č. Čeříslo, a, n. (na Mor.), čereslo (na Slov.) = krojidlo, Pflugmesser. Čeřiti, 3. pl. -ří, čeř, čeře (íc), il, en, ení; čeřívati = hýbati, kostrbatiti, ježiti, kräuseln. — co: vodu, hlavu. Jg. — se kde. Vlna na hladině mořské se čeří (se vlni). Krok. — se také = šeřiti se, dämmern. Us. Čeřitý. Č. list (řeřabitý), kraus, wellig. Rostl. Čerkas, a, m. — Čerkaska, y, f. — Čer- kaský. — Čerkasy, gt. Čerkas, pl., krajina v Asii. Jg. Cirkassier, -rin, cirkassisch, Cir- kassien. Jg. Čermák, a, m., čermáček, čka, m., červenka, Rothkehlchen, pták. V. Čermák m. červák (červ), v přešlo v m. Ht., n. črtm-bm- = červený. Č. = červák, červeňák ; m jest pů- vodní a přešlo do v, vz Červ (původ, hned na začátku), Čermný. Prk. Dle Kom. čer- venka = Rothkehlchen, čermák Rothschwänz- chen; u Toms, naopak; u Turnova čermák a červenka Rothkehlchen, lejsek Rothschwänz- chen. Marek. (Jg.). Na Mor.: raška. Brt. Čermel, e, m., na Slov., černýš. Kuhweizen. Čermný, zastr. = červený, roth. Jg. — Čermný, Čermná jest jméno několika osad českých neb poli, zkaženě Černý, -á nazva- ných, od červené půdy, na př. severových. čásť obce Hoř. Břízy u Plzně. Prk.Vz Črmný. Čermucha, y, f., střemcha, ptáčnice, Trauben-, Ahlkirsche. Jg. Čern, vz Černý. Čerň, i, f., barva černá. V černi choditi, opak: v běli choditi. L. — Č. = luza. Pöbel. L. — Č. čeho = tma, veliký počet. L. — Č. brunšvická, činská, frankobrodská, knihti- skařská, kostní, lakyrská, pařížská, platinová, révová, skřidličná n. břidličnatá, slonová, španělská, tiskařská, Kh., železná, iridiová, mořenová (krapproth). Nz. Die Schwärze. Vz Černidlo. Černáček, čku, m., černý bob. schwarze Bohne. D. Černá hora, Ona gora, ital. Monte-negro, Černohoří. Vz S. N. II. str. 499.—506. — Černohorec, — Černohorský. Černastý = příčerný, schwärzlich. Baiz. Černati = černým se stávati, schwarz werden; se č . . Lidu tam, až se černá. Us. Něco se tam černá. Us. Černání vína. Sk. Černava, y, f. = černá země, Mohrerde, D.; 2. černý oblak, schwarzes Gewölk. Na Slov., Koll. Černavosť, i, f., náčernosť. Die Schwärz- lichkeit. Us. Černavý. Č. peří, oči, tváře, vlasy, barva, země, schwärzlich. Us., D., Jg. Černě něco barviti, schwarz färben. Jg. Lépe: na černo. Brt. Černec, nce, m. Der kalte Brand; na bobě (Bohnenflecken. Bern.).