180

Gl. 21. — e) Poctivosť, mravopočestnosť, sluš-
nosť. Ehre, Anstand. Jg. Pro č. něco učiniti
(že to slušno). D. Č. a kázeň chovati, zacho-
vati. V. — č. = panenská nevinnosť. Ehre,
Unschuld. Jg. Č. dívce odníti, vzíti; o č. ji
připraviti. Přišla o č. Ze cti panenské ob-
loupiti. V. - c) Pronešení dobrého úsudku
o jiných. Günstige Aeusserung über Andere,
Ehre. Jg. Jedna č. druhou stíhá. — Č., do-
bročinění, jakožto důvod, šetrnosti. Ehre,
Beweis der Achtung, Geschenk. Jg. Ctí
a darem dáti někomu něco (knihu). Sych. —
U kupcův. Přijmouti směnku pro česť. Rk.
Den Wechsel honoriren. Reš. — U vojínův.
Č. komu činiti, praesentiren. Us. — d). Či-
tedlnosť cti, úsudku jiných o někom. Ehre,
Gefühl für Ehre. Jg. Č. v těle míti. Cti
prázdný. V. — e) Č. = úcta, banket na něčí
česť. Ehren-, Gastmal. Jg. Prositi někoho na
č. k sobě. L. Býti u koho na cti. L. —

Čestě = častě, hojně, häufig. Výb. I.

Čestiti, vz. Ctíti.

Čestivý = ctivý.

Čestmír, a, m. Rkk.

Čestně někoho přivítati, mit Ehren, ehrsam,
ehrbar. Troj. — 2. = po částkách (zastr.)
Sal. Vz Česť, 1. Theil für Theil.

Čestnosť, i, f., ctihodnosť, poctivosť, Ehr-
barkeit, Ehrwürdigkeit. Tkadl.

Čestný, (dříve: čstný; nyní: ctný), cti-
hodný, poctivý, počestný, ehrbar, ehrsam,
Ehren-. Č. rozmlouvání, Troj., lidé, pověsť,
Zlob., přijmutí, peníz, úřad, měšťan (měšťan
ze cti, vz Česť), úd nějakého spolku, ozdoba,
manství, titul, stráž, J. tr., dar, jméno, místo,
smrť, slovo; čestným způsobem. Nt. Č. kříž,
medalie, legie, občanství, zbraň. S. N. —
Čestné, ého, m., dar sudímu. L.

Čestovati, vz Častovati.

Češalka, y, f., poutec, svrchek hlavy,
Scheitel des Kopfes. Ssav.

Češe, ete, n. Čech (s příhanou). Mus.

Čéše, zastr.,= číše.

Češi, vz Čech; 2. Česati ( = česám).

Češka, y, f. Böhmin. — Č, český zemák,
chutný, malý. Us.

Čéška, y, f., vz Číše.

Čéšnictví, číšnictví, n., úřad číšníka. M.uid-
schenkamt. D.

Čéšník, a, m., číšník. Mundschenk. Troj.

Češoun, u., m., rybí šupina (zastr.).

Češpivo, a, m., močhuba, pivodus, piják,
ein Bierbruder. D.

Češrati, vz Čechrati.

Čeština, y, f., na Slov. češina, vše, co če-
ského jest, způsob, obyčej, zvl. jazyk; etwas
Böhmisches, Gebräuche, bes. Sprache. Češtinu
známe ve dvou útvarech. Č. stará sahá od
doby Husitské nazpět do 10.—9. století;
č. nová od doby Husitské dosáhla v 16.
stol. znamenité výše, v 17. stol. pak počala
po úpadku českého statu rychle klesati a teprv
od konce minulého století k svěžímu životu
se zase probrala. Kt. Ta kázání z latiny na
češtinu vyložiti dal. Reš. Poněmčilá č. Puch.

Češtiti, 3. pl. -ští, il, ěn, ění; češtívati.
= Čechem dělati, böhmisch machen. — koho,
se.. —

Češuje = češule.

Češule, e, f., češulina, češulka, češulečka,
češulinka = skořepka, etwas Schalenartiges.
Č. želvová, slimačí; žaludová, dubová. (Schäl-
chen, Kelch). Jg. Nejez s pány třešní, aby
češulky i pecky mezi oči neházeli. Reš. 0. od
jablka, od hrušky. Reš. — Jg.

Čet, u m., hromada, tlupa. Kat. 1455.

Četa, y, f., Truppe (něm.), lat. turma. Č.
(v tělocviku) je souřadi z dvou členův se
skládající. Vz Člen. Tš. Četa vojenská dělí
se na dvě poločety a poločeta na dva roje
(Schwärme). Č. myslivecká, ženijní, zákop-
nická, pěších. V četu — vstup! Vz Povel.
Rf. — Č., pochod, výprava, der Zug. Po
vzetí těch míst vyslal z svého mocného,
vojska 3000 vojákův na čety. Díl své čety
učinili až do Štýrska a díl při Dunaji až do
vrchních Rakous. Sl. U. I. 28. Aby císař
Solimanovi město Corona, kterého Doria
dobyl a odtud s Španěly do turecké země
veliké čety činil, zase postoupil. Sl. U. I. 67.
Vz Četovati.

Četař, e, m., der Zugsführer, čsk.

Četba, y, f., způsob čtení. Leseart, Va-
riant. Stach. — 2. Vorlesung. — 3. Články ku
čtení. Lesestücke.

Četina, y, f., třetiny, štětiny, štět = je-
hličí. Na Slov.

Četnický. Č. pluk. Gensdarmerieregiment.

Četnictvo, a, n. Gensdarmerie. Rk. Č.
polní, vz Čsk. I. 5. 61.

Četník, a, m. Gensdarm. Nz.

Četný, četen, tna, o, zahlreich, gross;
mnohý, volný. Č. shromáždění (veliké). Č.
navštěvovaný. Us. č. daň, voje. Rkk. Zástup
sien bě čtyrie hlukóv četný. Rkk. 22. —
Četno = sudo. Na Slov.

Četovati = táhnouti. Kteří (škůdcové) od-
tud (z Algíra) přijížděli a četovali. Sl. 134.,
152. Vz Četa.

Čez, črez, cez = přes, durch. Na Slov.
Čez vodu. Jg.

Čež = če + že, če = co, vz Co. Na čež
řekl. D.

1. Či, či-li, či-že (čiž). Na začátku řeči =
zda, zdali, lat. an, num, Čili ne on je otec.
Ms. Ps. Co? či smrtelník mne snad zbouřiti
může? Gníd. — Či v prostředku řeči a) =
-li, něm. ob. Nevím, či mu dal. L. (Mkl.
S. 169.) Ohlédá sa za hory, oj čili slunko
vyjde. Sš. Pís. 330. — b) = anebo, nebo snad,
oder. Jdeš-li pak, či ne? Toms. Nevím, či
mu dal, či ne (dal-li neb nedal). Nevěděl,
zdaž to k dobrému povede či nie. T. Po zákonu
budeta (dual) im (dědinám) oba v jedno vlásti,
či sě rozdělita rovnú měrú. Rkk. 73. —
Lom., Br. — c) Li-či, čili, lat. ne-an, něm.
ob-oder. V závětí, zvláště když -li před-
chází. D. Má-li umříti, či nic. Lom. Potresci
nás, ať zhyneme, jsi-li král, čili nic. Flav.
Oknem-li či dveřmi vyšla, nevěděl. Lom. —
d) Či-či (čili) v přímých otázkách, či on?
či ne on? (= Jest to on či ne?). On to je,
on. L. V nepřímých otázkách. Či ty chceš,
či nechceš, musíš býti mojí. L. — Jg. — Pozn.