Mimo disjunktivnou otázku klademe či, čili,
na označenou téhož pojmu rozličnými slovy
naznačeného: prašiví či malomocní. Km.
Grammatika čili mluvnice učí atd. Vz víc:
Nebo. — e) Zdaž-či. Rozvaž, zdažť to k do-
brému, čili ne. Kom. — ť) Či s by, čiby =
zdaby, zdaliby, něm. ob denn, ob wohl. Krok.

— Vz Věta, tázací, Aneb, Nebo.
2. Či = čil, zastr. (od číti).

1. -čí, přípona jmen podstatných: krejčí,
výběrčí. D.

2. Čí, zájmeno přisvojovací, skloňuje se
dle „Dnešní" : sg. nom. čí, čí, čí; gt. čího, čí,
čího; dat. čímu, čí, čímu; akk. čího, čí, čí;
lok. čím, čí, čim; instr. čím, čí, čím; pl.
nom. čí; gt. lok. čích; dat. čím; akk. čí;
instr. čími. Čí kniha je to? V čích rukou to
bylo? Na čím voze sedíš? Ani se čí velikosti
báti bude. Us. — Pozn. Čí někteří chybujíce
neskloňují píšíce na př.: Již bylo ustanoveno,
v čí domě bude císař bydleti m. v čím domě.
Ale čí (strč. čí, čjá, čjé) skloňuje se úplně
jako dnešní: čí (dům, zahrada, slovo), gt.
čího (domu, slova), čí zahrady, dat. čímu
domu atd., vz na hoře. Mš. — V přímých otáz-
kách = komu náležející? wessen? Čí jest to
dílo? čího díla? čímu dílu? atd. Ros. S čím
služebníkem jsi mluvil? Ros. Čím rozkazem?
Br. — Čí, zájm. přisvoj. vztažné, wessen. Čí
kráva, drž se jí rohů i ocasu. Ten, čí jsou ty
věci. Us. Ten vyhrává, čí lepší zpráva. L.
Kdo čí chléb jí a pivo pí, toho píseň zpívej.
Ví pes, čí sádlo snědl. Prov. — Č. = něčí,
irgend Jemands. Aniž stojíme o čí bezživotí.
Br. Ani čím kde zasloužil toho. Solf. —
Číž, v přímých otázkách. Kníže se otázal:
Číž jsou tito hrobové? Háj. — Číž, čížto =
vztažné. Čímž se stalo, že jich mysl vždy
jedna bývala. Zák. sv. Ben. — Čížkoli, číž-
kolivěk, wessen auch immer. Čížkoli ruka.
Job. — Čís, čísi = kohos, irgend Jemandes.
Čís peníz nalezl. L. — Vz Patřiti komu.

Čiba! Tak se volá na Mor. a na Slov. na
čubky. Jg.
Číbek, vz Cípek. Tkadl.
Číbr, u, m., čábr, die Saturei. Jg.
Čibuk, u, m., tur., troubel k dýmce. Rk.
Číča = moč, čičání. Wasser, Harn. Ros.

— S číčou jíti, harnen. Ros. Dle Káča.
Čičák, a, m. = čičal. Brunzer. Zlob.
Čičal, a, m., kdo čičá, der Harner.
Čičál, u, m., penis. Harnröhe. Us.
Čičánky, pl., f., moč. Der Harn. V.
Čičati, čičávatí, u dětí = pičkati, čurati,

močiti, pissen, harnen, wiescherln. Dievčie
čičánie. Lex. vet.

Čiči, čičí, číčí, volání kočky. D. Hietz,
Mietz.

Čička, y. f. = kočka. Die Katze. D.

Čičořetka, y, f., černá jahoda, borůvka,
Schwarzbeere. D.

Čičrati, čičrávati = žvechtati ve vodě
(o husách, kachnách), mit dem Schnabel im
Wasser herumspülen. Jg. — 2. Bídně někoho
vychovati, mühselig auferziehen. — koho:
dítě. Koll. — se = bídně živu býti, küm-
merlich leben. Leška. - Jg.

Čída, y, f., střídavá práce jednotlivcův
ku společnému účelu. Us. na Mor. Brt.

Čidlo, a, n.= nástroj zevnitřní smyslový.
Sinneswerkzeug. Čidla chutnací (Geschmacks-
organe). Hš. Čidla: oko, ucho, nos, jazyk
a vnitřní dutina úst, povrch kůže. Jhl.

Čifryčák, u, m., ozdoba ze zlatých, stří-
brných neb hedvábných port a šňůrek na
uherských kalhotách. Na Slov. Jg.

Číh, u m. = číhání na ptáky, čižba. Der
Vogelfang. Na č. jíti. Ros. Kdo chodí na č.
ptačí s sitkami, ten bývá ve psí s ženou
i s dítkami. Rým. — Jg. Vz Číž, 1.

Čiha, y, f., kladka, přes kterou se hutní
provaz tahá, aby se nestřel. Us na Slov. Am.

Čihač, e, m. Der Aufpasser. Jg.

Čihačka, y, f. Na čihačku jíti = na číhanou.
Rs.

Čihadlo, a, n., spád, humenec, prsk, síť
na ptáky. Pt. Č, místo k číhání. Vogelheerd.
Na Mor.: tyky. Brt. V. Ptáky na č. lákati.
Br. Ďábelské č. Kom. Ptáčník č. přistrojuje
ptáky chytá. Kom. Na čihadla ptáky lapati.
Ms. 1584. Vz S. N. II. 542.

Číhálek, lka, m. Haftelmacher. Rk.

Číhaná. Na číhané býti. Auf dem Anstand
sein. Šm.

Číhání, n. Č. na ptáky. Der Vogelfang. V.

Čihař, V., číhař, (Kom., Jel.), e, m., čižeb-
ník, čížebník, čižbář. Der Vogelsteller, Vogler,
Vogelfänger. D. Horší je ptákům vábícího
čihaře lahodné pískání, nežli rataje toho,
kterýž je honí, hlas hřmotný. Jel. Sladce
pískali číhaři, ptáky lapati myslící. Kom.

Číhařský, čižebnický, čižbářský. Lauer-,
Vogelsteller-. Obchod č.; č. bouda. D. —

Číhařství, n., čižebnictvi, der Vogelfang,
das Vogelstellen. Jg.

Číhati, číhávati, lauern, passen, belauschen,
spähen, nachstellen, gattern, V.; hervor-
ragen, obec. mluvě: čouhati). Jg. —abs. Číhá
(čouhá) to ven. Us. — čeho. Ďábel dušie
číhá a mnoho jich tak potrhá. St. skl. Na
hubu chleba č. Na Mor. — na koho, na co :
na smrť něčí. Jg. Pes číhá na zajíce. Us. Na
úřad č. Jg. Myslivec číhá na srnu, číhař na
ptáky. Us. Kdo mele, na výmelek číhá (mlynář).
Kom. Číhá jako kočka na myš. — kde.
Myslivec číhá za pšenicí. Er. P. 395.

Číhavý, lauernd. Rk.

Číhnouti (zastr.) = tíhnouti, pryč se bráti,
weggehen. Ros.

Čihoun, a, m. Auflauer, Aufpasser. Rk.

Čihovitý, kreiseiförmig. Rk.

Čihý, vz. Čehý. Neví, co je č. ani hat,
Vz Hloupý. Č. Na Mor.: tihy. Brt.

Čich, u, m., (v obec. mluvě i v již. Če-
chách: čuch. Kts.) Čich od či (či-ji). — Č.
= smysl, něm. Sinn. Výb. I. Pět čichův. —
Čichové lidští vidie chléb. Vavř. z Břez.
čichové a smyslové tělesní nemohou těch
věcí pochopiti; čichy silnějšie mieti. Št. —
Č. = čichání, vonění, das Riechen, Wittern.
Čichu dobrého (nosu dobrého). L. Po čichu
(v obec. mluvě: po čuchu) jíti. D. Míti č.