189

(větřiti). Jg. Jelen a pes mají dobrý č. Ros.
Bez čichu. D. Čichem někoho vyslíditi. Rad.
zvíř. — Jg. Vz S. N. II. 525.

Čichati, (čuchati, čmuchati, v obec. mluvě),
čichávati; čichnouti, chnul a chl, utí = či-
chem, voněním ohledávati, riechen, schnuffeln,
schnüffeln. D. — Č. od či-j-ati, kde za j
nastoupilo ch; analog.: báchorka m. bájorka
od bajati = lichou, planou řeč mluviti. Bž.
abs. = vypařovati se, ausdünsten. Víno ne-
zatkané čichne, až vyčichne. Jg. — ke komu,
k čemu. Pes k němu čichal. Ros. Čichni
k tomu. Us. — po čem. Po stopě. Us.

Čichný, dobrého Čichu, gut riechend. Č.
nos. Us.

Čichový. Sinnes-. Č. nervy. Geruchsnerven.
Presl.

Čij = čili jest. Kat. 1474.

-čík, přípona jmen podstatných zname-
nající obyvatele. Od jmen míst a zemí.
Upomíná na něco matného, opovrženého:
Moravčík, Jihlavčík, Athenčík, Japončík. Ch.

Čík, a, m. = pískoř, Wettertisch, Schicke,
Jg.; číky = nudle. Nudeln. Na Slov., Plk.

Čikati = šilhati, schielen. Jg.

Čikavý = šilhavý, schielend, übersichtig.
Us.. (Bolesl.).

Čiklati = lektati, kitzeln. Na Slov. D.

Číkoli, čížkoli, číkolivěk. Vz Cokoli, Čí.

Čikoš, e, m., maď., pastýř koní v pustách
uherských. Rk.

Čikútkati = škytati, schluchzen. Na Slov.

Čil, včil, včilej, včilky = nyní, jetzt. Ros.

Číla, y, f., v číle = čitelnosť, Kat. 2323;
— čilosť, hbitosť, rychlosť. Kat. 1049., 3180.

Čile, čerstvě. Č. k něčemu se míti (leb-
haft). V.

Čili, vz Či.

Čilimník, u, m., laburnum, der Bohnen-
baum, slovo uvedené Preslem snad z rus.
čilimb. Mz. 139.

Čilinda, y, f., čepel u nože, Klinge des
Messers. Us. u Kr. Hrad.

Čilka, y, f., der Nerve. Rk.

Čílko, vz Čelo.

Čilosť, i, f. = tklivosť, Empfindsamkeit.
L., Ja, — Č, der äussere Sinn. Marek. —
Č. = bedlivosť. L., Ráj. — Č., hbitosť, čer-
stvosť, ochotnosť, bodrosť, Aufgewecktheit,
Rührigkeit, Lebhaftigkeit, Munterkeit. Jg.

Čilý; čil, a, o; komp. čilejší. Č. = čijící,
čití mající, fühlend, empfindend. Jg. Pět
čilých smyslů. Ráj. — nač: na něčí úsluhy,
gerührt sein. Nečilý na bolesti. L. — Č. =
nespící; bedlivý; čerstvý; wachsam, munter,
frisch, rüstig, aufgeweckt, rasch, lebhaft. Jg.
Churavý jest a čilým se staví. Sych. Č. jo-
nák, pachole, Ros., vojsko, Troj., duch. —
k čemu. Ke stvrzení té řeči velmi byli čilí.
Puchm. K zlosti. St. skl. Č. duch k umění.
Plk. — při kom. Řeč byla pozorná a všecko
při něm čilé. Kom. — v čem: v smysle
(bystrého rozumu). Kat. 602.

-čím, přípona jmen podst.: ot-čím. D.

Čím, instr. sg. zájmena: co. Čím schudl?

Čím ho uhodil? D. — Čím: lok. a instr. sg.,
a dat. pl. zájmena: čí. čím návodem stalo
se to? Jg. — Čím, adv. Čím nejspíše, čím
nejprudčeji. D. — Čím-tím. Jsou to ablativy
míry zájmen: co, to. Lejnem čím víc se hýbá,
tím víc smrdí. Čím víc kmotrů (strýčků),
tím víc šelem. Čím větší šelma, tím větší
štěstí. Čím lepší věc jest, tím řídčejší bývá. Nt.
Dobrý čím povýšenější, tím lidu milejší. Č. Čím
dříve, tím lépe. Tím tížeji padá, čím kdo
výš leze. Čím větší hlava, tím větší klobouk.
Čím dál, tím hůř. Jg. Vz Tím (ku konci).
— ,Tím´ se také vynechává: Chléb čím dále
menší je. T. Dluh bývá čím dále mladší.
Čím dále menším býti. V. Čím dále, vždy
hůř, jakž ona baba řekla (když se schodů
padala). Jg. — Místo čím-tím s kompara-
tivem klade se : jakž-tak se superlativem n.
kdo-ten s komparativem a superlativem. Jakž
kdo nejvíce účasten jest dobrého, tak i chva-
litebný jest nejvíce. Jel. Kdo nejvíce jest
účasten dobrého, ten i chvalitebný je nej-
více. Kdo hodnější, ten Bohu milejší. Zk.,
Mk. — Místo čím stává také -li. Více-li
chceš, tím méně dostaneš. T. — Čím, na
Slov. = hned jak. A čím (čim) se probudil,
hned si pýtal žráti. — Číms, čímsi, vz Cos.
Čimborasso, a, m., hora v již. Americe. Rk.

Čimelice, pl., dle Budějovice; ves v již.
Čechách.

Čimišník, u, m., rostlina. Rostl. Schoten-
dorn, Erbsenbaum.
Čímž, vz Čim. V.

Čin, u, m. = skutek, účinek, dílo. Die
Handlung, die That, das Werk. Čin dovršený,
dokonaný. Nz. Činění je dělání a čin, což
uděláno. Vážný v činech a řečech. Troj.
Všechny činy a řeči tam směřují. Ros. Chva-
litebný č. V. Č. svatý, hrdinský. Stateční za
hrdinské činy na rytířství se pasují. Kom.
Při zlém činu někoho postihnouti (ne: na
činu). Vz Postihnouti. Činy veliké provo-
zovati, konati. D. Z čina = v skutku. Kat.
93. Milostný čin, smilování. Kat. 891. — Čin
= způsob. Art und Weise. Jg. Počne Bohu
sloužiti a česť boží mnohým činem ploditi,
kláštery stavěti atd. Dal. Divie se tomu
smyslové, kterýmto činem množ býti, že ...
Pass. 1495. Jakožto přirozeným činem u vajci
počne se kuřátko ožívati, i bude z vajce
kuře odnikudž nepřišlé, ale tu se z vajce
obraceje jakožto přirozeným činem. Pass. 1495.
Mnohým činem, tímto činem. Rk. Pečlivým
činem ji Janu poručil. Hlas. — Leg., Pass.,
Ctib., Pulk., Tkad. Kat. 977., 1181., 1993.
Všemi činy někoho k něčemu míti. Anth. I.
55. — Č., pořádek. V čině = v pořádku,
pořádně. Kat. 1824. — Čin = činění, způsob
činění. Das Thun, was man treibt. Kassandra
všech utíkajíc ženských činóv, vieštie budú-
cích věcí. Troj.— Čin, činy = stroje vojenské,
věže, berany atd. L. Dřevo na čin. L.,

Čína, y,,f., Čínsko, a, n. = China. Číňan,
Chineser; Čínský., chinesisch.— Popis Číny
vz v S. N. II. 527. — 535.

Čina, y, f. = figura na tkanině. Muster
im Gewebe. Ten ubrus má pěkné činy. Hanka.

Činaný, činčaný, čičaný = hezký, hübsch,
niedlich (v dětské řeči).