183

Činař, e, m., tkadlec dělající ubrusy, ruč-
níky. Kunstweber. Jg. Vz Čina.

Činčí = čenčí.

Činčouch, a, m., člověk velikatý. Jg.

Činek, nku, m., činka, y, f., u tkadlce,
Spannstock. Jg.

Činění a jednání. Das Thun. Dar n. moc
činění zázrakův. D. Náchylný k dobře či-
nění. V. Č. počtu. V. Dosti, zadosti č. Jg.

0. komu v hod. Kom. Měl jsem s ním své
č. (co činiti). Sych.

Činežný = činžový. Jg.

Čini, činieše = činil, a, o. Kat.

Činidlo, a, n., Wirkungsmittel. Rk.

Činitedlnosť, i, f. = činnosť, Thätigkeit;
možnosť činění, die Thunlichkeit. D.

Činitedlný = činný, thätig. Ros. — Č.,
co se činiti dá neb může, thunlich. Ros.

Činitel, e, m., pl. činitelé, kdo co činí.
Der Thäter. D. Buďtež pak činitelé slova
a ne posluchači toliko. Br. Odstupte ode
mne Činitelé nepravosti. Br. Divů činitelé.
V. — Č. počet, kterým se jiný počet množí,
faktor. Sedl. Č. společný (gemeinschaftlicher
Faktor). Pořad, tabulka činitelův. Společného
činitele vysaditi, vyjmouti (herausheben); roz-
ložiti v činitele; na činitele rozvésti, rozčiniti
(číslo, eine Zahl in Faktoren auflösen). Nz.
Činitel počet, který jiným se množí n. ná-
sobí; výsledek obdržený čili součin je pak
každým počtem tímto dělitelný; pročež slovem
činitel též každý počet se naznačuje, kterýmž
počet jiný dělitelný jest. Ku př. 3 a 5 jsou
činitelé počtu 15. S. N. — Č. = zástupce,
plnomocník. L. — Činitelka, y, f.

Činitelnosť, činitelný, vz Činitedl . . .

Činiti, 3. pl. -ní, čiň, čině (íc), il ěn,
ění; činívati. Činiti je vzorcem časoslov čtvrté
třídy. Kmen: čini. Přítomný čas a) Způsob
oznamovací: činím, činíš, činí, činíme, činíte,
činí. b) Zp. rozkazovací: čiň, čiňme, čiňte.
c) Přechodník: čině, činíc, činíc, činíce, d)
Konditional: činil bych, činila bych, činilo
bych. Čas budoucí: budu činiti. Čas mi-
nulý. Způsob oznamovací. Činil, a, o jsem
atd. Konditional: byl, a, o bych činil, a, o,
atd. Přechodník : činiv, činivši, činivši, činivše.
Příčestí min. času a) činné: činil, a, o; b)
trpné: činěn, a, o. Supinum: činit. — Pozn.

1. V rozkazovacím způsobě splývá kmenové
i s předcházející souhláskou: nosi — nos,
lovi — lov, hodi — hoď. Po skupeninách
souhlásek na konci slov neoblíbených obje-
vuje se samohláska i; v pl. zůstává původ-
nější ě: modli se, modleme se. Bž. — Pozn. 2-
Dlouhá kmenová samohláska se tamtéž krátí:
chrániti — chraň, obrátiti — obrať. —
Pozn. 3. V minulém trpném příčestí zten-
čuje se poslední samohláska i před e v hlásku
j, se kterouž se předcházející souhlásky d,
t v z, c směžďují a předcházející s, z, st, sl
se obměkčují v š, z, št, šl: souditi — souzen,
chytiti — chycen, kvasiti — kvašen, raziti

— ražen, pustiti — puštěn, mysliti — myšlen.
Výminku činí v češt. (na Slov. a Mor. se tyto
hlásky nemění) a) časoslova: cíditi — cíděn, ča-
diti — čaděn a čazen, kaditi — kaděn, zděditi

— zděděn, cítiti — cítěn, pečetiti — pečetěn,

spasiti — spasen, odcizen, zamezen; b) časo-
slova, která před dj a. tj ještě souhlásku
mají: drážditi — drážděn, křtěn, hyzděn, ctěn.
Vz Čas, D. Během času se u stj, slj, sj, zj
čení tak zanedbalo jako u bj, pj, vj, mj:
křestěn, kreslen, huben, lapen, loven. Kz. —
Č. = dělati, robiti, thun, thätig sein, handeln;
spraviti, spáchati, hervorbringen, zu Wege
bringen, machen. Jg. — abs. Jinak učí,
jinak činí. Us. Jak kdo činí, takovou odplatu
béře. Rb. — co, koho. Jedno myslí, druhé
mluví a třetí činí. Č. Činiti zázrak, pokání,
bezpráví, D., starosť, odboj, pomluvu, řeč,
kázání, prosbu, modlitbu, oběť, výklad, V.,
sváry, Háj., pohrůžky, díky, přísahu, vůli,
strach, spravedlnosť, Jg., otázku, Šm., svou
povinnosť. V. Čiň to, čiň jiné, tak ti čas mine.
Vz Práce. Lb. Co činiti? Us. Židká metla
dobré děti činí. Prov. Č. odpor. Us. Podsudí
činí odhádání. Vladisl. zřiz. zem. Má-li po-
hnaný svú při tím ztratiti, ponidž jest jej
činil poručník nemocna. Č. z Dubé. Jáť jsem
tobě to psal jakožto příteli, ižádného v tom
vinna nečině. Pr. — co komu: křivdu, Us.,
protivenství, Bart. 8.; zprávu o něčem, Bart.,
hanbu, starosť, V., pohřeb, odpor, soud, česť,
Jg., bezpráví. D. Nevděčnému čiň co čiň,
nic mu v dík (a by mu i na krk tlapil.).Prov.
Č. někomu díky, škodu, pomoc. Jg. Všecko
mu činila, i pomyšlení. L. Tak učinil Bůh
Israelským. Bl. — co komu čím: svým
nákladem. Arch. I. 77. — co k čemu.
Nic tak nečiní k šťastnému životu. L. Naději
k vítězství někomu činiti. Vrat. činí to
k svému prospěchu. Toho nedopúščej, aby
sama k tomu činila. Mus. — co s kým, s čím.
Co jest s tou věcí č.V Solf. Volno ti č. s ní,
co chceš. Jg. Co máme s tím nemocným č.?
Jg., Flav. Vojny s někým č. Jg. Míti s někým
co č. Šm., Th. Každý se svými věcmi č. má.
Kom. S velikými pány má co činiti. Kom.
S kým mám co č.? D. — čeho. Jiří jechu
se velikých jim slibův činiti. Dal. A počali
velikých škod činiti. Háj. Jechu (jali) se hradu
činiti. Dal. Ale lépe: co, než : čeho. Vz
stran tohoto gtvu: Genitiv, D. II. 7.; Spo-
dobení. Činiti rozdílu mezi ... šp. m.: rozdíl.
Km. Činilo mu to velikých nesnází, šp. m.
veliké nesnáze. Brt. Č. šlechtě úkorův, šp.
m. úkory. Brt. — co kdy. Na každý den
něco činím. Anth. I. 97. Za zdravého života
dobře č., po smrti času nebude. Jg. — V ži-
votu mu úklady činil. V — co z čeho.
Počet někomu z něčeho č. Jg., Rb. Prach
z kamene, z dřeva. Tys sobě ze mne smíchy
činila. L. Svědomí si z něčeho č. Us.
Z nepaměti (1515). Er. Pokání z něčeho č.
Vn. Vz Za co. Z moci svého úřadu. Mk.
Žerty sobě z někoho č. Us. Duch sv. z pyšných
pokorné činí. Pass. 392. C. něco ze zlosti.
Chč. 618. Počty z zemských příjmů a vydání
č. Bart. 1. 11. Zlé z úmyslu č. Arch. L 77.
Rozkoše z něčí bolesti si činiti. Chč. 445. Víno
a ženy z lidí blázny činí. Prov. — co (komu)
kde. Ve hře proměnu č. Jg. V tom dobře činil,
že.. Dal. V domě vždy třeba něco č. Má-li
kdo v městě co č. Jg. Č. něco v službě. Chč.
380. Mezi těmi nemá hněv co č. L. Co mezi
nimi činíš? Č. něco před soudem, Pr. měst.,
před diváky. Us. Strany, které při úřadech co