184

č. mají. (1658). Er. — co přes co: přes míru,
Ml., přes zákaz, přes napomenutí. Mk. —

— komu za co: za spravedlivé někomu č.
Kom. — co za koho, za co. Práci za někoho
č. Us. Prosby za někoho č. Arch I. 11. Po-
kání za hříchy č. Anth. I. 29. Tato se jim
pokuta činí za to. Tov. Co jest škod mimo
to, za to Beneš jemu má právo činiti. Půh.
I. 264. — jak dlouho: A to činil jest za let
dvaceti. Výb. I. 387. To má č. po 4 neděle při
obědě. Tov. 99. — co, koho čím, se čím.
Radostí co é. nevěděli. Vrat. 163. Č. se ná-
městkem. Chč. 305. Proč se jinou činíš nežli
jsi? Br. Tiem sě činil, jímž nenie. St. Nečiň
se tím, čím nejsi. Bl. Nečiň se nevinným. Us.
Nauky žití naše činí blahoslaveným. L. Učinil
krásnou řeč latinským jazykem. Háj. Oheň
nebeský činí strach blýskáním. L. Ten hoch
se činí zdvořilým. Jg. Hloupým se č. Jg.
Činiti se mocným věci (zmocnovati se jí).
Šm. Č. se veřejným úředníkem (vydávati se
za něho). J. tr. — (co) na co. Tato voda
činí na síru. Krok. Náklad, útraty na něco č.
V., Br. — o co. Často měl jsem o to činiti.
Čern. O to č. jest. Jg. Tuto jest č. o úřad
hejtmanský. Žer. Ví, oč jest činiti. Ml. Má
o hrdlo, o česť činiti. Vš. — s kým oč
= rokovati. O mír. V. Míti s někým oč činiti.
Us. Ktoby s kým oč právem měl č. zemským.
Arch. I. 58. — (co) o čem. O lesích (=vy-
jednávati). Kdo chce pokoje, nečiň zmínky
o boji. Us. — co o čem podlé čeho: soud.
Nz. Opis, nákres, obraz, stůl podlé jiného.
Us. — co bez čeho, bez koho: Bez Boha
co dobře č. nelze. Jg. Bez pomoci božské
nemůžeme nic č. Jg. Něčí kázání (rozkazy)
bez rozpači č. Kat. 2496. Bez odkladu něco
č. Us. — co na kom, na čem: na domě.
Us. Na tom zle mi činíš. St. skl. Č. na někom
otázku. Solf., Háj. — co pro koho, pro co.
Činím to pro otce. Us. Něco č. pro výstrahu.
Apol. Štědře pro Bůh činiti. Jg. — co proti
komu, čemu: odpor. Jg., Rk. Č. něco
proti Bohu. Výb. I. 248. Něco proti zápo-
vědi č. Mk. Proti své cti a zápisu něco činiti.
Arch. I. 149. — co po kom = jako on,
dle něho. Hos. — se (komu) kde. Činilo
se mi před očima = zdálo se mi. Plk. Činili
se spravedlivými před lidmi. Jg. — od
koho, od čeho. Čiňme ,od Boha počátek
a bude dobrý pořádek. Č. Od radosti, od
hněvu neví co činí. — Pozn. Tato vazba je
dobrá. — se. Ona se činila. Čiňte se ( = pospěšte
si). Us. činím se mu poručena. V. Činí se
(staví se) nevěda, vesela. V., Ros. — se
s čím (pospíchati). Čiňte se s polívkou! Rk.

— se komu. Činí, se mi = zdá se mi. Jg.,
Rk. — jakoby. Činí (činil) se, jakoby ne-
slyšel. Us. — Jel., Solf. — se komu v co:
v hod. Apol. — že. Lež činí, že často lidé
nevěří pravdě. Št. — aby. A učinils, aby
zemi naplnil. Br. Tak sobě čiňte, aby . . .
Nt. — adv. Č. dobře, zle, neprávě, ctnostně,
nešlechetně. V. Známo č. D. Č. si mužně,
zmužile, opatrně, hrdinsky. V. čiň dobře
a právě, neboj se císaře ani krále. Prov.
Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Jg.
Mnohý si skoupě činí a spoří. Reš. čiň dobře
a věz komu. Č. Čiň dobře netáže se
komu. Č.

Čink, čiňk, u, m., vz Činek. — Čiňk,
dřívko do jitrnic. Der Wurstdorn. I).

Činky, nek, pl., f., = dvě železné koule
dřevěnou n. železnou rukojetí spojené. Die
Hanteln. S činkami činíme veškeré pohyby
a výdrže paží, s poskoky, obraty a změnami
postojů je spojujíce. Č., paličky. Vz Tělo-
cvik a více: Tš. 104.

Činlivosť, i, f., možnosť činění, Thunlich-
keit; činnosť, Thätigkeit. Ros.

Činlivý, thunlich; 2. thätig. L.

Činník, a, m., činitel. Presl.

Činnosť, i, f. = sklonnosť k činění, die
Thätigkeit, Wirksamkeit, Aktivität. Jg. Č.
duševní. Ssav. Č. mysli. Mark. Okres činnosti,
Wirkungskreis. D. Kdo s činností vstáva,
s dukáty si hraje. Vz Pracovitosť. Lb. — Č.
= činění, práce. Die Thätigkeit, Beschäfti-
gung, Arbeit, das Geschäft. Jg. Sněm ve
svých činnostech postupuje. L. K činnosti
někoho pobádati. Nt. — Č. = povolání, za-
městnání, řemeslo. Das Gewerbe. Č. v povo-
lání, v č. uvésti, v č. nastoupiti. Šm. Č. uči-
telská. Rk.

Činný, sklonný k práci, thätig, wirksam,
aktiv. Jg. Muž č. = přičinlivý, D, život. —
Kůže není činná (dobře vydělaná). Us., Č.

Činoděj, e, m. Thatsache. Rk. Lépe:
skutek, děj, příběh.

Činodějný, činodějský, zastr., thatsäch-
lich. Rk.

Činodějství, n. (zastr.), zaměstnání. Jg.
Handlung.

Činoherec, rce, m., činohráč, e, m., der
Schauspieler (novější). Jg.

Činohra, y, f., drama. Vz S. N. II. 535.
Das Schauspiel. Mezi tragoedií a komoedií
stojí č., která se má ku tragoedii jako ro-
man k eposu herojskému. Veškerý její obsah
spočívá na základě vážném, nedosahuje však
k nejvyšším a posledním zájmům člověčen-
stva, poskytujíc zauzlení snadnější a výsle-
dek povždy příznivý. Druh tento básnictva
dramatického zvláště oblíben jest v době
naší, kdež záliba ve vážné tragoedii vždy
více v pozadí ustupuje. Předmětem jejím
může býti každá zajímavá událosť; nejvíce
se zamlouvají krasochuti činohry, v nichž se
projevují psychologické rozpory, šťastného
rozřešení docházejíce. KB 194. — Č. s hud-
bou, melodrama. Rk.

Činopis, u, m., Thatbeschreibung. Rk., Jg.

Činosloví, n. Č. rostlin, Morphologie. Rk.

Činovaný, Č. tkaniny, Formwaaren, faco-
nirte Waaren. Rk. Vz Čina.

Činovať, i, f., činovaté plátno. Doppel-
leinwand, Drillich. Us.

Činovatina, y, f. = činovať.

Činovatý, ze tří nití dělaný, dreifädig.
Č. plátno. Drillich. Kom.

Čínský, chinesich. Č. zeď, náboženství,
jazyk. Vz Čína a S. N. II. str. 536. a násl.

Činu, objevuje se jen ve složených: od-
počinu. Jg.

Činže, e, f., obyčejněji než: činž, e, m.; jako
něm. Zins z lat. census, vz s v ž. Č. na