186

rechnen. Leta naše číslena budú. Źal.— co:
domy. Us.

Číslnosť, i, f. Zählbarkeit. Jg.

Číslný = sčitelný, zählbar, Reš.; 2. = pe-
něžný, vermögend, reich; Th., 3. = číselný.

Číslo, a, n. Číslo m. čítlo od čt, (čbt),
v čísti, t před l v s, vz t. Zahl, Ziffer. Č. vše-
obecné, zvláštní, určité, neurčité, známé, ne-
známé, jmenné (pojmenované), bezejmenné
(nepojmenované), čísla stejnojmenná (stej-
ného jména), nestejnojmenná (rozdílno-, různo-
jmenná, nestejného, rozdílného jména), roz-
dílnojmenná druhu jednoho, stejnorodná (rodu
stejného), rozdílnorodná (různorodá, rodu
rozdílného), prostá (absolutní), protivná,
kladná (positivná), záporná (negativní); nera-
cionalné, ludolfské, ojednélé (2, 8, 5), jedno-
tlivé ; spojená (4 + x) (3 — x); jednoduchá,
prvá (prvočísla), složitá, složená, násobná,
(násobek), dobená (figurirte Z.), celé (celistvé),
lomené (zlomek), dané, sudé, liché, čísla po-
řád jdoucí, čísla o několika cifrách (něko-
liko-, víceciferná), číslo okrouhlé, řadové,
dvojné (dvojník), čísla souhlasná, stálá, smí-
šená, číslo hledané, losové (losu), čísla slo-
sovaná, jednotná, množná, Nz., číslo apoka-
lyptické ( = 666), Rk., dělitelné, základní,
vodové, poměrné, dražební, licitační, běžné,
nestálé, proměnlivé, tažené (tahem vyšlé).
Šp. Číslo podávací (numerus exhibiti). J. tr.
C. příčetné, odčetné, S. N., jednací, fortlau-
fende Nummer eines Geschäftes. J. tr. Rada
čísel. Čísla čísti, psáti, přečísti, vysloviti;
čísly něco vytknouti. Nz. Smíšené číslo
srovnati = na nepravý zlomek uvésti. Šr.
Zadržalosť číslem vytknutá. Šp. Bez čísla =
bez počtu. V. Bylo jich bez čísla. Reš. Č.
domu, bytovné: bydlí v domě číslem 1. Šm.
Pod číslem. Č. spisu podaného. J. tr. Osvo-
bozen od placení školného výnosem c. k.
zemské školní rady daným pod číslem 1375.
dne 18. srpna.1869. Číslem prěglědati = po-
čítati. Z Jir. Číslo od čísla k něčemu odpo-
vídati. Punkt für Punkt etwas beantworten.
Rk. — Čísla základní: jeden, dva, tři, čtyři,
oba, obadva atd. srovnávají se s jménem
svým v rodě, čísle a pádě. Tři dcery; čtyři
tváře, tří kloboukův, dvěma holubům, —
Čísla od 5—99 podržela moc substantiv
v nomin. a akkus. a pojí se v těchto pádech
s genitivem (vz Genitiv partitivní); v ostat-
ních pádech užívá se jich jako adjectiv
a srovnávají se potom se svým jménem
v pádě. Jména dvanácti apoštolův. Br. Čísla
sto a tisíc, dvě stě, tři sta jsou v nomin.
a akkus. vždy substantiva, v ostatních pádech
jsou za substantiva, a pojí se s genitivem
aneb jsou za adjektiva a jakožto adjektiva
srovnávají se se svým jménem v pádě. Po
mnohých stech a tisících letech. Vz Jed-
notlivá. — Čísla dva, oba, obadva pojí se
nyní s pluralem, ale v instrumentale také
s dualem. Seděl mezi dvěma branama. Br.
Není spokojen s oběma stranama. V. — Při
jménech číselných pod 20 jde číslo menší
před větším bez spojky: jedenáct, šestnáct;
od 20—100 klade se menší číslo se spojkou
před větším aneb bez spojky za větším
číslem (a tak lépe): jeden a dvacet, padesát
pět; čísla, která jsou nad 100, mají menší počet

za větším se spojkou aneb bez ní: sto dvacet
pět, sto pět a dvacet. — Zk. Cf. nívxe xai gaxovta.
Her. Vz víc v článku : Číslovka. —
Čísla řadová (n. ordinaria), násobná (n. mul-
tiplicativa) a neurčitá srovnávají se se sub-
stantivem v rodě, čísle a pádě. Roku pátého.
Roucho mají krojem mnohonásobným. Byly
tu ženy mnohé. Br. — Pozn. 1. Přidá-li se
„každý" k číslům řadovým, výraz ten obec-
nosti opětavé nabývá. Každé druhé, třetí
léto. — Pozn. 2. Když čísla neurčitá povahu
substantiv na sebe berou (mnoho, málo, ně-
kolik), pojí se v nomin. a akkus. s genitivem,
v ostatních pádech taktéž nebo se jich jako
adjektiv užívá. Vz jednotlivá. — Zk. —
Pozn. 3. Řadová čísla s půl, vz Půl. —
Pozn. 4. Jak se čtou řadová čísla, je-li jich
více pohromadě. Buď se užívá jen řadových,
tak že čísla větší bez spojky předcházejí: léta
tisícího osmistého sedmdesátého prvního, aneb
vynášejí se první části čísly základními, části
pak konečné čísly řadovými: léta tisíc osm set
jeden a sedmdesátého. Zk. Vz více v: Čí-
slovka. — Čísla rodová: jedni, dvojí, trojí,
čtverý, paterý atd. nebo dvůj, trůj, čtver, a,
o, srovnávají se se substantivem v rodě,
čísle a pádě. Jich se užívá: a) Mají někdy
význam více věcí v jedno shrnující. Desatero
božích přikázání. Er. Pomsta proti desateru
pokolení israelskému. Br. - b) Při sub-
stantivech, která jsou toliko čísla množného
n. která v čísle množném jednotný svůj vý-
znam pozměňují aneb která, ovšem v plu-
ralu, řadu věcí k sobě patřících označují. Tu
stála čtvera vrata otevřena do kořen. Št. Ně-
kolikery ty brýle sobě jsem zjednal. Kom.
Kolikery jsou hodiny? čtvery. Kolikeré za-
sadil dvéře? troje. Żk. Dal mu patery šaty.
Mkl. S. 60. Desatery knihy o právích. Vš.
Dvoje hodiny, čtvery dvéře, jedny dvéře. —
c) Označují často druh. Dvojí víno. Er. Dřevo
života přinášející dvanáctero ovoce. Br. Ko-
likery jsou borovice? Byl. Trojích lidí ne-
návidí duše má. Jg. — d) Označují jsouce
substantiva počet živých bytostí, nepřihlíží-
me-li k rodu jejich aneb předpokládajíce, že
jsou rozličného rodu, a jako o rodu, tak i o
věku totéž říci sluší, běží-li o děti aneb o do-
spělé lidi; v tomto případě označují vlastně
druh, který rodem aneb věkem se činí. Obé
dítek brzo zemřelo. V. Má troje dětí. Jg.
Lidí patero zahynulo. V. Pozůstavil sedmero
dětí. V. S devaterem dětí svých. Bart. S man-
želkou a desaterem dítek. Kom. — e) Když
počítaný předmět jest abstraktum anebo subst.
verbale: troje oddělení, psaní etc., šp. tři. Brt.
Osmero blahoslavenství. Er. Dvůj zámutek
přišel na mne. Br. Čtverá moc, čtverý skutek.
Byl. Pro trojí nešlechetnosť Tyru. Br. Sedmera
ohavnosť. Br. On v několikerém tažení s cí-
sařem přítomen byl. V. — f) Označují počet,
není-li počítaný předmět vyjádřen. Vol ze
dvého, kteréž ráčíš. Kat. 2698. Šátek na
dvoje složený (na 2 díly). Svěd. Představím
jim to čtvero. Br. Rozkroj ji na několikero.
Byl. — Zk.; Mkl. S. 59. - 67. - Pozn. 1.
Čísla rodová neutra mají do sebe moc sub-
stantiv a pojí se s genitivem oddílným sto-
jíce místo základních. Patero knih Mojžíšo-
vých. V. Tré (m. tři) jich umřelo. Háj. —