191

pisu pozor míti musíme lépe: čtouce dějepis.
Vz Abstrakta. Das öftere Lesen.

Čitánka, čítánka, čítanka, y, f. Cf. -átko.
V č. čísti. Čítací n. citací kniha. Rk. Č.
pro školy, ku potřebě škol. Das Lesebuch.

Čítaný = čtený, gelesen. — C, počítaný,
gezählt. Vlk i čítané béře. Prov. Jg.

Čítárna, y, f. Lesezimmer; Lesecasino.
Mus.

Čitatel, e, m., pl. čitatelé. Vz Činitel.
Troj., Jel. Lépe: čtenář. Der Leser. Jg. —
Čitatelka, y, f. Die Leserin. — Čitatelstvo,
a, n. Die Leser, Lesewelt. Krok.

Čítati, vz Čísti.

Čitedlně mohouc býti a) cítěno, empfind-
bar. Kom.; b) čteno, leserlich. Č. psáti. Us.

Čitedlnosť, čitelnosť, i, f., cítění, čití,
smysl. Empfindungsvermögen, Empfindung,
Empfindsamkeit. Jg. Moc čitedlnosti. V.
Hmotná č. = hmatání, tknutí. V. Pět čitedl-
ností = smyslů. Št. Nemající čitedlnosti =
čichu. V. Lékařství č. odnímající (cit). Kom.

— Č. cizí bídy. V., Kom. — Č., možnosť
čtenu býti. Leserlichkeit, Lesbarkeit. Č. písma.
Ros.

Čitedlný, čitelný; Čitedlen, dlna, dlno,
= čit n. cítěn býti mohoucí, empfindbar,
fühlbar. Vítr jest ve svém vanutí Č. Th. div.
Nečitedlné, což se ucítiti ani znamenati ne-
může. V. — Č. = kdo čije, cítí, empfindend,
empfindsam, gefühlvoll. Moc č. = smysl. V. Č.
nos. — čeho. Byl čitedlen mdlob našich.
Kom. Byl čitedlen bídy a soužení jejich. Br.

— Č = co se čísti může, leserlich, lesbar.
Troj. Lépe snad: čtitelný, zřetelný.

1. Číti, čiji, čij, čije (íc), il, it, ití; v obecné
mluvě: čouti, čuji, čul, ut, utí. Od kmene
čuv (m. čuvti), v se vysulo. Vz V. Ht. Dle
„Bíti". Č. = cítiti, fühlen, empfinden, wahr-
nehmen, spüren; voněti, riechen; pozorovati,
wittern, merken; uvažovati, bemerken, er-
wägen. Jg. — abs. Pes čije. Us. Tehdáž,
když spí, ani slyší, ani mluví, ani čije. Rad.
zvíř. Nos mají a nečijí. Br. Spíš nebo čiješ
(bdíš)? — koho, co: bodení, Jel., smrad,
vůni. Lom. Zvíře čije myslivce. D. Kočka
čije myš. D. Čije liška lécení. Jg. Čije kosa
kámen (= ten už čije pečeni). Us. Čila myš
chléb. On to již čuje. D. Aniž čijete kterých
pomocníkův, ješto by vás obránili. Troj. —
co kde: Čiji v sobě střely, bolesť. Us. Čiji
něco v duši. Us. V svědomí čil zoufání
a úzkosť smrti. Roz. Čije vlka v žitě (cos).
Jg. Duše čije chuť v ústech. Št. Č. chuť
v pokrmu. Št. Něco na sobě č. Jg. Boha
nad sebou č. L. Toť čije na svém svědomí,
že . . . Chč. 605. — Alx. — čím. Člověk
čije zrakem, sluchem atd. Lk. — co od čeho.
Pevné rány od ní čije. Troj. — co o čem.
Dříve než co číti bylo o té vojně. Hněv. —
co do koho, se do čeho. Šťastně umírá,
kdo nečije se do ničeho. Jg. Kdo co zlého
do sebe čije, mní, že všickni o tom mluví.
L., Šm. — komu odkud. Čije mu z huby
(páchne). L. — o čem - pečovati. L. — se,
sich fühlen, bei Gefühl sein. Jg. Ledva se
čila, kde stojí. Čijte se (= se stříci, na po-
zoru míti). L. Čije se to zlé daleko široko
(cítí se, pozoruje se). L. — se čím. Sluhou

boha se číti. L. Hořem sám nečije sebe. Výb.
I. 77. — se z čeho. Nečije se z radosti.
L. — se v čem. Kdo se sám v něčem čuje,
druhého v tom neviní. L. — s infinit.
Žádného po nich táhnouti nečil. Biancof. —
že. Čijeme, žes to udělal. Us.

2. Číti, čéti, čnu, čni, čal n. čel (čnul),
čat, četí. Užívá se ho jen ve složených:
načnu, počnu, začnu. Ale nalézá se: čeli =
začali. Jg. Vz ještě: Čnouti.

Čití, f, n. Empfindung. Sal. Močí bez čití
(aniž to cítí). Us. Vz více v S. N. II. 542.

Čitka, y, f., čití, Spur. Není o něm ani
čitky. Us. Petrovic.

Čitný, kdo hned všecko čije, vyčije, leicht
merkend. Na toho musíte z rána vstáti, jest
čitný. Us. (Jg.).

Čiva, y, f., čiv, u, m., nerv. Der Nerve.
Jg. praví, že „čiv" to jest, co se čije, ale ne,
čím se čije, je tedy spíše pro cizí slovo:
nerv. —

1. Číž, e, čížek, žka, čižík, a, čížeček, čka,
m., čižíček, pták, der Zeisig. Kdo chodí s le-
pem na číže, na sykory, ten vynosí sýr a chléb
z komory. Rým. Vz Číh — Čížky = pe-
níze. Geld, Füchse. Lom.

2. Číž, vz Čí.

Čižba, y, f., lépe než: čížba, jako z slou-
žiti — služba. Jg. Vz -ba. Č. = číhání na
ptáky. Das Vogelstellen, der Vogelfang. V.
Jíti na čižbu. Aesop. Čižby provozovati.
Rkp. 1584. — Jíti na čižbu = na civěnou, na
čumendu. Us.

Čižbář, e, m. = Číhař.

Čižebné, ého, n. Č. z panských čihadel

(plat). Gl. 22.

Čižebnictví, n. Der Vogelfang. Plk.

Čižebník, a, m. = číhař. Vogelsteller,
Vogler. Br.

Čižebný. Lock-, Steller-. Č. pták (vábní,
zpěvavý), V., Br., kocour. Ros.

Čížek, vz Číž. — Čížek, žku, m. Č. v kosti
= morek, tuk, mozk v kostech, lépe: čísek,
vz Čís.

Čížkový, od čížka, Zeisig-. Č. barva. Jg.

— Č., od čížku, lépe: číškový, vz Čís.
Čižma, y, f., čižm, u, m., uherská polo-

botka. Ein ungrischer Halbstiefel. V krpcech
musí člověk na peníze robiť, a v čižmách jich
tráviť. Prov. na Slov. Jaká jest to robota,
jedna č., druhá bota. (Oděv nevkusný). Lb.
Čižmy také = ženské pantofle. V.

Čižmař, e, m., kdo čižmy dělá. Jg.

Čižný = schytralý, kdo vše vyčíhá, leicht
erspähend. Us.

Čk. Skupenina čk se nedělí, tedy: ko - čka.

Čkajovati = vycpati, zandati, stopfen. —
co čím. Zedník čkajuje roztrženou zeď drob-
ným kamením. Us., Č. Na Mor.: držgáti. Brt.

Čkáti, čkám, al, án, ání; čkávati = šku-
bati, trhati, pflücken. — co: chmel. Us., D.

— Č. = čekati, vz toto. — Č. = schluchzen,
stkáti; čknouti, čknu, čknul n. čkl, utí =
škytati. Čká se mi. Bern.