192

Čkavka, y, f. = škytavka. Die Schluchze.
Na Mor.

Čkavý, škytavý. Bern.

Čketa, y, f. = kůň. U přítele i čkety zbíti.
Prov. ( = i koně zabiti, ničeho nešetřiti). Jg.

— Č. hlupec. Dal. Że jest u vodění špatný
rytieř a že u boji jest pravá dczketa. O 4
stěž. ctn.

Článečný, Glieder-; artikehveise. Měst.
bož.

Článek, nku, m. Vz Člen. Č. přímý, ohnutý,
vypuklý, vydutý, prohnutý, vykroužený,
přibývající, ubývající, nosicí, přikryvací,
lemovací, spojovací, rozdělovací, dělicí,
samostatný, pridaný, hladký, okrášlený, po-
slední, Nz., krajný (Oberbegriff), větší, vyšší,
Hš., č. úvodní, Leitartikel, č. víry, Glaubens-
artikel, Us.; Voltaiův (Voltaische Kette).
Šm. Prst má 3 články, Glieder. Ml. Článkův
víry je dvanáctero. Ml. — Ostatně vz Člen.

Článkování, n. Gliederung. Us.

Článkovaný, gegliedert. Údy kostmi
článkované a spojené. Měst. Bož. — V botan.
Č. košťál (Stengel), osina, vlas, prašná nitka,
šešulina (Hülse). — Č. zvuk, ton. Artikulirte
Töne. Jg.

Článkovati = články opatřiti; spořádati,
gliedern. Jg. - co.

Článkovatý, článkovitý, článečkovatý,
článečkovitý = články mající. Gegliedert.
Ros., Rostl.

Článkovitosť, článkovanosť, i, f. Artiku-
lation; Gliederbau. Rk.

Článkový, od článku, Glied-. Č. bolesť.
Hlas.

Člap = žblunk, plump, patsch. Na Slov.

Člapkati, člepkati = stříkati, spritzen. Na

Slov.

Čle, člí, pl., f., nemoci, Seuchen. Čle pa-
nují. Na Slov.

Člen, (na Mor. član), u, článek, členek,
článeček, čku, článček, čku, m. = spojení
dvou těl, jímž se společně pohybují, zvláště
dvou údů těla živočišného, a to místo, kde
to spojeni je, slovo kloub. Das Gelenk, Glied.
Článkové rukou, nohou, prstů. Prst má 3
články. Us. Článek = kotník u nohy. Aqu.
Č. páteře. Krok. — Č. v řetěze, kroužek.
Glied an der Kette, Kettenring. Háj. — Článek
= petlice k zavírání dveří. Dvéře jsou na
Článek (zavřeny). Us. - Článek stébelnýn.
košťálný, souček n. kolénko na stéble, Halm-
knoten. Č. u třtiny, zeliny, dřeva (výrostky
popříčné). Jg. Sítí bez článkův (uzlíků). V.

— Č = částka těla živočišného. Das Glied.
Tělo člověčí složeno je z mnoha článkův.
Jg. — Článek = jedna kosť v prstu od jed-
noho příhbí k druhému. Das Glied. Č. hřbetní.
D. — Člen nějaké společnosti, úd, Mitglied;
č. jednoty řádný, mimořádný, Čestný (ze cti),
člen rady, akademie. Us. — Člen (v tělocviku)

= Glied, Reihe, pořadí nejméně ze čtyř cvi-
čencův se skládající (nehledě ku krajníkům).
Člen stojí čelně, bočně. Č. levý, pravý, kraj
členu; čl. prvý, druhý. Tš. — Člen (Glied
der Gleichung, der Proportion), krajný,
střední, prvý, druhý, třetí, čtvrtý; č. srovna-

losti. člen za členem, č. po Členu. Nz. —
Článek řeči. Podmět a přísudek v rozsudku
jmenují se články. Také: Absatz, oddělení
řeči. Ros. — Člen, das Geschlechtswort,
lat. articulus. Clen jest původem ukazovací
zájmeno a má předmět jakožto známý ozna-
čovati. Ve slovanských řečech nevyvinul se
konsekventně. Stará slovanština má člen, který
se na konec adjektiv (ne substantiv) připojuje
a s nimi jedno slovo činí a který se zájmenem
ukazovacím: j (ji), ja, je (on, ona, ono)
totožný jest. Tedy óoędę uv&(jm7toí; mądrt
člověka a: ô óoąbi- äv&QM7TO madryj (i. e.
madrbi) človeka; ale a.v&(jo)7toq človeka a:
ó ävQ-QOMoi; také jen: človéki». Mkl. S. 124.
Ostatní slovanské řeči shodují se se staroslov.
a to tím více, čím starší památky jich před
očima máme. Vedlé toho utvořil se napodo-
bením něm. členu samostatný člen, ku př. na
Slovinsku, v Lužici a v Čechách, který co
do zvuku totožný jest s ukazovacím zájmenem
,ten'. Slov.: Ktiro kravo si drajši prodal,
to pisano aľ to črno (Kterou krávu si dráže
prodal, tu straku nebo tu černou)? Kopitár.
Bůh jest ta nejvyšší moudrost'. Št. (Mkl. S.
127.). Vz Ten. Přisvojovací adjektiva z pra-
vidla členu ku konci nepřivěšují. Z ciesařova
rozkázanie. Kat. 204. Dceřinu odpověď. Pass.
Na císařově dvoře. Pass. Tvář královu. Br.
Který z těch obou učinil vůli otcovu? Br.
K císařovu dvoru jíti. V. — Naproti tomu:
za synem ciesařovým. Kat. 260. V rytýrovom
zamku. Pov. 291. Do rytýrovho zamku.
Pov. 287. (Mkl. S. 131.). — Adj. členem
v zadu opatřená mají často význam substantiv :
moudrý, hříšný. Mkl. S. 133. — Vz Přídavný.
Článek = punkt, artikul, paragraf. Der
Artikel. Č. víry, článkové víry. D. Č. vo-
jenský. Jg.

Členitosť, i, f., die Gliederung. Č. hor-
natiny. Die G. des Gebirges. Š. a Ž.

Členitý, gliederig, gegliedert.

Členný. Dvou-, tří-, čtyř-, více-, dvoj-,
troj-, čtvero-, kolikeročlenný. Nz. Gliederig.

Členosměr, u, m., Blüthendecklage. Presl.

Členovec, vce, m., gegliedertes Thier.

Členýš, e, m., živočich, polymeridon. Ssav.

Člověckosť, i. f. Menschliches Wesen,
Menschlichkeit, člověčí povaha. Ssav.

Člověcký m. člověčský, komp. človeč-
tější; člověčtěji. — Č. = člověčí, lidský,
menschlich. Č. přirození, právo, povinnosť, Jg.,
Pass., nemoc. St. skl. — Č. = zdvořilý,
vlídný, höflich. Ctib., Tkadl.

Člověctví, člověčství, Leg., člověčenství,
n. V., člověčenstvo, a, n. = člověčí přiro-
zení, stav člověčí. Die Menschcheit, mensch-
liche Natur. Jg. Od Marie Kristus vzal člo-
věčenství. St. skl. — Č. = poddanosť, slu-
žebnosť, otroctví. Arch. I. 160. Die Leib-
eigenschaft. V člověčenství uvésti. V. Člo-
věčenství někomu slibovati, připovídati
(huldigen), z člověčenství (z poddanosti) pro-
pustiti. V. — člověčenstvo, člověctvo =
lidé, pokojení lidské. Die Menschen, Mensch-
heit. L., Č. — Jg. — Vz Vš. 563.
Člověčí, lidský. Menschlich, Menschen-.
Č. přirození. Troj. Č. postava, tvář, hlas,