193

tělo, Ros., obyčej, syn, život, chod, spasení,
maso, umění. Jg.

Člověčina, y, f. Smrdí tu č. Menschen-
fleisch, -geruch, -kotli.

Člověčisko, a, člověčiště, ěte, n. Jest
dobré č. Ein guter Kerl. Us., Jg.

Člověčný, člověčí, menschlich. By byl
člověk blahověčen, stal se za něho člověčen.
Star. pís.

Člověk, a, človíček, čka, m. Der Mensch.
Člověkb dle Miklosiče: člov-ěkb a člov: = slu;
skr. cru, řec. xIv, slyšeti, xleiw slavím, lat.
cluo sluji, goth. hliu-ma sluch, Fk., 49.,
co ve slovanském také mluviti znamená. Cfr.
slovo, Slovan, slavík. Schl. — Dat. sg. člo-
věku, ne: člověkovi; akkus. sg. starý (roven
nominativu) ve rčení: byli za jeden člověk.
Mk. Fok. sg. člověče. PI. nyní lidé, lidi,
lidem, lidi, lidé, v lidech, lidmi; u starých:
člověci, člověkové, Alx., často ve smyslu:
poddaní. Gl. 22. Dal mu tři člověky. Háj.
— Č. pláče, škytá, křičí, žvatlá, bleptá,
mluví, rozpráví, učí se, modlí se, směje se,
jásá, vzdychá, hořekuje, naříká, skuhrá bo-
lestí, stená, chroptí, kašle, kýchá, šeptá,
koktá, breptá, huhňá, skřípá zuby atd. Pt.
Č. vysoký, tučný, tenký, číplý, hubený, zdravý,
churavý, mladý, starý, letitý; řádný, pořádný,
správný, převrácený, převrhlý, dobrý, rytířský
(rytíř), duchovní (kněz), tupý, tělesný (smy-
slný), Jg., pracný, robotný, Er., obutý (1.
hloupý, 2. zatvrzelý, drzý), nevázaný, ne-
vycepovaný, nevycválaný, výmluvný, ne-
výmluvný, nevyopálený, nevystálý (k nevy-
stání), kovaný, Rk., lehkokrevný, horkokrevný,
těžkokrevný, chladnokrevný. Vz Letora. Já
nebohý č.; č. udatný, učený; kdo jest ten
č.? Nt. — Slovo „člověk" se u adj. často
vynechává: Moudrý (člověk) dobře jedná.
Zk. — To není pro mne člověk. Č. jako č.
Kabát dělá člověka, Šm. Člověk člověku
Bůh i ďábel. Pk., Č. Člověk člověku bohem
(vlkem, zhoubou). Č. myslí, Pánbůh obmyslí.
Č. míní, Pánbůh mění. Č. na jednom Bohu,
ale ne na jednom příteli dosti má. V. Člověka
po řeči poznáš. Není ten č. v témě (temeno)
uražen (není hloupý). Č. protřelého čela
(nestydatý). Jest tvrdé šíje člověk. Jg. Jeden
č., žádný č. (= svědek). Pr. Č. časem se
mění; Č. všady má své vady; Kůň jest jednou
hříbětem, člověk dvakrát dítětem; Čl. jako
dobrá hodina; Dobrý č. jako léto; Dobrého
hnízda člověk (ani kuře nerozhněvá); Jak
dudy ten člověk (1. povolný; 2. nejapný).
Č. Všecky lidi (Všichni lidé) všecko vědí.
Lb. Člověk není čáp, aby svět čistil; Až se
přestrojíme, i u nás lidé budou; Všecko se
lidmi přemůže. Pk. Vrchy sa neschodia, ale
ľudia áno. Mt. S. Člověk rosa na trávě;
Bůh č-ka č-kem trestá. Sk. — Č. vzhledem
na mravný stav. Jsem člověk (slabý, křehký).
By největší byl člověk, tedy přece je člo-
věkem. Jg. Nebudu člověkem, když to ne-
udělám (poctivým). Neřád člověk; prase
člověk (sviňák). D. — Č. vnitřní = mysl,
č. zevnější = tělo. V. — Č. = muž, Mann,
Mensch. Jest tu nějaký člověk. Us. Dobrý č.
Har. — Za jeden č. býti = dohromady držeti,
zusammenhalten. D. Ne jeden č., ne za jeden

č., ne za jednoho člověka = nesvornosť. V.

— Č. = poddaný, dědičný, chlap, poddaný
s celou svou rodinou, der Leibeigene. v.
Dal jim ves a ve vsi tři člověky s hojnými
dědinami. Háj. — Vz Gl. 22. — Č. = něm-
man. Mlčením obrátí člověk kam chce (nej-
dále dojde). Prov. Chce-li č. živ býti, musí
pracovati. Toms. Mohl by se č. potrhati. D.
Na to se nemůže č. spolehnouti. Č. nemůže
vše znáti. Č. by rád, ale často nemůže. Ml.,
Rk. Č. by řekl, že . . . Us. — Vz Vš. 563.

— Č. = já. Č. mu za blázna. Č. pracuje
a on lenoší. Us.

Člověkopis, u, m. Anthropographia. Men-
sehenbeschreibung. Jg.

Člověkosloví, n. (Anthropologie) duševní,
tělní. Nz.

Človíče, ete, n., dítě, ein Menschenkind.
Ros.

Človíček, čka, m. V. Ani človíčka není
doma (ani živé duše). Gar Niemand. Vz
Člověk.

Čluba, y, f., slupnice, die Pflugsäule. D.

Člun, u, člunek, nku, čluneček, čku, m.
= malá loďka, bárka, ein Nachen, Kahn,
die Zeile, Schnaue, Fahrzeug. Jg., V., Br.

— Č. rybářský. V. — Č. tkadlecovský. Das
Webschiff, Weberschiffchen, die Spule, das
Schiff, der Schütze. Jg., Br., Tkad. Tkadlec
přehazuje člunek, v kterém je cívka (—
s nitmi). Kom. — Člunek n. loďka na kadidlo
(v kostele). Us. Die Weihrauchbüchse. Us.

Člunař, člunkář, e, m., lodník, Schiffer;
2. Kahnmacher. Jg.

Člunkovitý = ke člunu podobný, nachen-
artig. Č. kosť. Presl.

Člunkový, člunový. Nachen-; Web-
schütz-. Jg.

Člup, u, člupek, pku, m. = kopec, vrch,
Hügel. Ros. Na Mor.: Čupek. Brt.

Čmalikovati = pomazati, besudeln. Zlob.

Čmalil, a, m., čmařič, kuchtič, der Sudler. D.

Čmání, n., čmanina, y, f. Unkraut. Na
Slov. Krok.

Čmáranice, e, čmáranina, y, f. Gekritzel. Rk.

Čmárati, čmárávati, špatně psáti, kritzeln,
schmieren. Us. — co čím kde: křídou na
tabuli. — co kam: na papír. Nt.

Čmarykati = mazati, čmárati. Jg.

Čmel, štmel, e, čmelák, a, m., čmela, y,
f., čmelík, a, čmoulík. Čmelík m. včelík n.
pčelík, Ht., rus. šmeľ, na Slov. šumel od
šum-ěti. Šf. Č. rod včel kosmatých v zemi
bydlících. Jg. Č., medojedka, die Hummel,
Erdbiene, Feldbiene. Leg., Dal., Jel.

Čmelík, a, m.= čmel; 2. die Hühnerlaus. Us.

Čmoud, u, m., čmud, smoud. Jídlo smrdí

čmoudem. Us., D. Dampf, Brandgeruch.

Čmouditi, čmuditi, il, děn a zen, dění

a zení, čmoudivati = čaditi, rauchen. Toto

dříví čmoudí. Us. — co: tabák = kouřiti.

Plk. Kouř čmoudí strop.

Čmouha, y, f., šmouha (na šatech). Ein
Fleck. Us.

Čmoulík, vz Čmel.