214

nominativem jest rodu trpného. Kromě ko-
stela, není hříchům odpuštění (toho, aby hří-
chové odpuštěni byli). Št, - Pozn. Místo
dativu klade se i zde genitiv aneb přisvo-
jovací jména přídavná. Nepravím to ku po-
tupě vaší (vám ku potupě). Br. Vymyslil
ručnici na záhubu lidskou (lidem na záhubu).
V. Vystavěl město na památku matky své
(matce své). V. — Zk. (Vz Mkl. S. 605. —
611. ) - Vz Zk. Skl. 93. -115; Ml. II., 13.
—16.; Mkl. S. 583. - 620. Jir. Nákres staro-
české mluvn. str. 70. —72. — VII. Dativ
účelu. Pojal sobě ženě pannu vší cti dívku.
Leg. Dáti jej chci panstvo věně, chci ji
jmieti sobě ženě. Jir. Nákr. §. 313. — Mkl.
S. 612. — VIII. Dativ přísudku s býti
jest vazba starým velmi oblíbená. Dativem
přísudku může býti: 1. Jméno podstatné.
Nesluší pohanu zárovnu býti křesťanu: Takžto
mohúc obrániti, dachu z mála vojsku býti.
Dal. 41., 17. — 2. Parte, perft. pass. Pakli
se komu přihodí kletu býti a snad nevinně,
tu sluší opatrnu býti: Koho leč baba křstí,
netřeba jest jemu býti druhé křstěnu. Št. kn.
šest. 28., 240. Lépe bylo by Palamedovi
v svém království pokojně bydleti, než-li
v cizím kraji zabitu býti. Troj. 368. — 3.
Jméno přídavné neurčitého zakončení.
Sluší každému skrovnu býti; Ve všech ku-
tiech hledá, mně práznu jíti nedá; Nedajmež
mu živu býti. Výb. I. 747., 950., 1083. Jeden
druhému nedaj smutnu býti v túhách; Třeba
opatrnu býti každému. St. kn. šest. 94., 160.
Vz Lze. — 4. Jméno přídavné určitého
zakončení. Nenie tobě snadné býti udatnému,
mocnému nikoli. Výb. I. 92L I já Bohu
děkuji, že mi přítomnému býti dal. Prot.
205. — Pozn. 1. Co se týče grammatické
shody, tíže se dat. sing. jmen pod č. 2. a 3.
uvedených též k dat. podmětnému v pluralu
jsoucímu. Ot nich vám pobitu býti; Živu
jim býti nelze bieše. Dal. 19., 47. Nečistým
kaž čistu býti. Výb. I. 253. Priamus kázal
všem býti hotovu. Troj. 87. Křesťanóm slušie
býti pokornu; Slušie nám cistu býti. St. kn.
šest. 47., 114. Nedej nám zahanbenu býti.
Kom. Did. 189. Je-li dativ podmětný rodu
žen., víže se k němu dat. přísudkový jmen
přídavných neurčitého zakončení buď v rodě
ženském buď v mužském. By mi bylo
živě býti. St. skl. I. 138. Hodnéť jest ne-
bývati samé (vdově) rádu v kostele. Št. kn.
šest. 86. - Pozn. 2. Dat. podmětný, k ně-
muž se dat. přísudkový táhne, jest a) vý-
slovně vytčen, jako ve všech příkladech
svrchu uvedených. — b) Vazba jest neosobná
a dat. rázu obecného jest zamlčen, tak že
přimysliti lze, člověku´. Potřebie býti snažím
na modlitvách. Št. kn. šest. 70. Není-liž čistá
věc tak vyvýšenu býti. Kom. Lab. 84. Kde
naděje více nepozůstává, živu se býti ne-
chce; Vrat. 139. — d) Dativ přísudkový ne-
táhne se k žádnému dativu podmětnému
ani vyslovenému, ani zamlčenému a jest
pouhou obměnou nominativu a instrumen-
talu, s kterými pády přísudkovými se pra-
videlně střídá. Velikaj křivda, vezmúc od
Boha jeho dary i nebýti jich vděčnu; Snaž-
nost' přielišná chtieti býti bohatu oslepuje
srdce lidská; Boj se býti netbavu spasenie.

Št. kn. šest. 183., 277., 280. Neslušieť déle.
živu býti. Výb. I., 414. Volili jsme raději
umříti, než-li živu býti tak bídně. Prot. 188.
Jinak: Děvky žádají více umříti nežli ži vy
býti; Priamus běží do chrámu mně hned od
nepřátel umrtven býti. Troj. 413., 447. (Brt.
Mtc, 1870., str. 40. ) Vz také Pk. článek
o dativu přísudku v programmu slovanského
gymnasia v Olomouci 1874. str. 19. —22. (Pří-
klady ze Št. ) — IX. Dativ absolutní
v slovanštině. Vz Jir. Nákres strčes. mluv.
§. 327., Brt. Mtc, 1870. str. 42. a Mkl. S.
str. 617. Budú znamenie, vadnúcím lidem
pro strach (erunt signa, arescentibus homi-
nibus). A scházejícím jim s hory, přikázal
jim Ježíš (descencłentibus illis, praecepit eis. )
E Olom. Z Jir. — X. S dativem pojí se
předložky: k (ke, ku), proti, po. Vz tyto.

— XI. Koncovky dativu. Dativ sg. u první
dekl. měl -u, teprv později -ovi. Kt, Dat. pl.
prvního sklonění vycházel v -óm a -ovóm
(u, druhého sklonění v -em a -evóm. ). Kt. —
V dat. sg. třetího sklonění u jmen rodu muž.
v-a ukončených: -ovi (vozkovi). Vz-ovi. Vz
ostatně Skloňování, Dnešní, Nový, Otcův,
Přídavné jméno, jednotlivá zájmena a Čí-
slovky.

Datle, ovoce, z něm. Dattel. Vz Mz. 142.
Vz Datel, 2.

Datlík, vz Datel.

Datlovník, u, m., strom datlový, Dattel-
baum. Krok.

Dato. A dato = ode dneška. Šp. Směnka
á dato splatná = v jisté lhůtě ode dne, kte-
rého byla vydána. Řk. Vz Datum.

Datovati, datiren. D. = napsati den
a rok (a i místo) v listině. Rk. List datovati.
D. se od..., z té doby, když... Nz.
List datovaný z Vídně dne 1. prosince 1871.
Us., L. -

Dat-um, a, n., z lat. datum, dle „Slovo";

dáno. Vz Dáno. Pod datum (m. datem)

ve Vídni dne 7. června 1701. Pr. Datum

připsati, vynechati. Nt. Data. Gb. Vz Dato.

— D. — věc, podstata věci, Ausschlag, die
Sache. Všecka podstata a datum na tom zá-
leží. V. — D. = dar. V.

Datý = daný. Výb. I.

Dauli-s, dy, f., mě. ve Phokidě v Řecku.

Dauni-a, e, f., staré jméno Apulie v Italii.

— Dauniové.

Daun-us, a, m.. báječný panovník v Daunii.
Vz Daunia.

Dav, u, m., z du (douti), u se stupňovalo
v av. Vz U. — D. = tlačení, tisk, der Druck;
das Gedränge. V., Kom. D. lidu = tlačenice,
množství. D. Lutým davem hnáti. Rkk. V nej-
hustším davu nepřátelském. Us. — D. =
dávení, rdousení, škrcení, das Würgen, Ge-
würge. Troj. D. jehňat (od vlka). Puch. —
D. = úzkosť, utiskování, Drangsal. V., Br.
V každém stavu najdeš (dosti) davu. Lom.

— D. noční = když se zdá člověku, že ho
někdo tlačí, dus, můra. Der Alp. Kom., V.

Davací smlouva, Schenkungsvertrag.

Davač, e, dával, a, davatel, e, dávce, e,
m. Der Geber. Jg.

Dávanisko, a, n., místo, kde se ovce pře-
zimují. Na Slov., Bern.