216

nač, uvážiti, auf etwas achten.. Jg. -- abs.
Co já dbám!. Jg. Jiní nedbali nic. Kom. Dbá
on, jakoby husa zapískala. Vz Neposlušný.
Lb. - čeho: rady, lidské pověsti, Kom.,
zákonův, slibu, smrti, nebezpečí d. Nt.

- Dal., Br., Har., Výb. I., Háj. Kat. 1058.,
3617. Horka, nedbali. Bls. Já svého koně
hlasu málo dbám. Sš. Pís. — o co, o koho.
Nedbej o to. Kom. D, o lidi, o Boha, o děti,
o ženil. L. Dbám o to, jako pes o pátou
nohu. L. O nic nedbati; jen o své d. Nt.
Dobře dbají o ně (koně); Pro statek o tě
nedbám. Er. P. 416., 185. — Br. — o čem:
o svém jazyku. Dal. O těle. Št. O něm
(břiše) viec tbáti, než o duši. Leg., Výb.
O kořistech nic netbachu. Dal. Ni o něm
juž tbají svoji; Ni o čsti ni o bože tbajúce.
Alx. 1125., 1106. — na co. Čerta dbá na
to. D. Dbáti na zimu, na bití. Us. Nedbám
na měsíc, ani na hvězdy, když mi slunce svítí.
D. Prov. Na sny nedbaj. Pass. 99. Nedbej na
to nie. Er. P. 465. Ani na tvú hrózu tbáme.
Výb. II. 9. (Pass. ) Netbají na Buoh za tiemto
světem. Št N. 257. Na žádného ned. Us. D.
na Boha. Št. N. 15. Na to nice netbajieše.
Kat. 137. D. na krále. Alx. 1114. Nic netbaje
na své rány. Alx. 1134. Jáz na ty nechci
tbáti. Alx. Svině když kaliště mají, na čistou
vodu nedbají. Prov. — L., Br., Troj. — po
čem. Nebudouť po nás velmi dbáti. V. —
za co. Někteří kněží za papeže nedbali.
Háj. Kterýž zaň (za Boha) nic nedbá. V. —
Reš., Koc. — s infinit. A což rychle po-
minouti má, kdo toho moudrý hledati dbá.
V. Ktož netbá držeti přikázanie? Št. —
Br., Jg.

Dbavý: dbav, a, o — dbalý. — čeho. Ne-
jsou toho dbavi. Št.

Dbenka, v, f. = másnice. Milchrührfass.
Na Slov. Plk.

Dbol, u, dbolec, lce, m.. = oul. Na Slov.
Koll.

Dc. Tuto skupeninu souhlásek píšeme
v násloví sice posud v dcera a v odvodech
tohoto slova, ale zamlčujeme v nich d. Ht.
Dcera, ale vyslovujeme: cera.

Dcát = deset. Jeden z sedmi dcát uče-
níkov. Vz Deset.

Dcáti = dštíti.

Dcera, y, f. (dříve: dci, gt. dceře, dat.
dceři, akk. dceř, vok. dci, lok. dceři, instr.
dceří), dceruška, dceřička, dcerunka, na Slov.
dcerečka; v obce. mluvě: cera, dat. ceři;
v Krkonoš, círa. V dat. a lok. sg. obyčejně:
dceři, málo kdy: dceře. Vz Dci. Die Tochter.
Poroditi dceru. D. Dceru vdáti, za muže vdáti.
D. Synové i dcery = dítky. V. Jakáž matka,
takáž dcera její. Br. Dítě po dceři. D. Měl
s ní dceru. Us. Na ty tanty vanty já se v nic
nedám, já svou dceru nevydám. Vz Pře-
mlouvání. Č. Ožeň syna, kdy chceš, a vdej
dceru, kdy můžeš. Vz Děvce. Č. Latinská
řeč jest d. řecké. Nt. D. po první ženě. Us.

— Vz Dci. — Vz Rb. rejstřík, str. 265. —
D. =- nevěsta, Schwiegertochter. D. — D.
mladá osoba ženská, panna. L. — D, v zemi
rodilá, d. městská. — D. = skutek čeho.
Nemoc dcera nestřídmosti. Jg. Pověra jest
dcera nevědomosti. Nt.

Dceřin, -a, o. Der Tochter gehörig. D.
pole. Us.

Dcerský, Tochter-, töchterlich. Ros. D.
právo. D.

Dcerství, n., dcérsky stav, Töchterlich
keit. Kom.

Dceruška, dcerunka, y, f. Vz Dcera.

Dceti, vz Dcte.

Dci. Zde stojí i m. er: dcer (z toho: dcera),
z d hter (ht v c, vz Ht). Sr. něm. Tochter,
řec. Ovyár^jiI, skr. duhitar, lit. dukté (gt. -ers),
strprus. dukre; goth. dauhtar; strsl. (dušti,
gt. duštere. Fk. 103. Skloňovalo se dříve
jako máti (vz Máti), ale zachovaly se jen
dat. a lok. sg..: dceři; ostatní pády berou
se nyní od slova: dcera. Vz Dcera, Tvoření
slov. — Kat, 94., 608.

Deka, vz Deska.

Dcpáti = cpáti.

Dcte, dste, cte, ct = deset, Dvěma na
dcte apoštolóm. Mk. Vz Číslovka.

Dčbán, u, m. D. břichatý: banda, ban
daska. Šp. Vz Čbán.

Dčber, vz Čber.

Dčkáti = čkáti.

- de, přípona místo, prostoru znamenající,
ve které se co děje n. něco leží. K-de, zde,
onde, jinde, vezde (nyní: všudy). Mkl. B.
208. — 2. Ve vých. Cechách v sedlském
různořečí m. bě: dehem m. během, řídě m.
hříbě. Jir.

1. Dě. Dě se = dělo se, dálo se. Výb. I.
— 2. V Opavsku a Přerovsku m. de: všadě. Šb.

3. Dě = děje, řka. Ten kus (viery) k ro-
zumu přivodie cierkev svatá, dě na mši v té
credě, že věří totiž i v ducha svatého. St.

Děb, a, m., druh psů hafanovitých. Presl.

Děbati: koho = bíti, mrskati. Ale Bože,
dej mi muže, já bych ho děbala. Pís. Já
jsem mu vyděbal. Us.

Debatta, y, f., rokování o čem. Debatte.

Debattovati o něčem - rokovati o ně-
čem, debattiren. Rk.

Debita, pl., n., lat. = dluhy, povinnosti.
Rk. Schulden.

Debka ‚ depka, y, f, klínek (u ševcův).
Šp., L.

Debnář, e, bednář, a, m. = bednář, Fass-
binder, Bötcher. Na Slov.

Débř, i, n. e, f. = dolina, údolí. Thal.
L., Us.

Debs, vz Deps.

Debsati, vz Depsati.

Debut (debý), fr., začátek; první vystou-
pení hercovo n. herecky na divadle, Rk., Nz.
Anfang; das erste Auftreten eines Schau -
Spielers im Theater.

Debytant, a, m., herec poprvé vystupu-
jící, hrající. Vz Debut. Nz., Rk.

Decele-a, e, f., místo v Artice. — De-
celejský.

December, bru, m., lat, = prosinec.

Decembristé, přívrženci Ludvíka Napo-
leona (2/12 1851. ).

Decemvir, a, m., lat., desítipán, jeden
z kollegia desíti. Decemviri členové úřadu
z desíti údův složeného. Vz víc v S. N.,
Vojáčkově lat. slovníku. — Decemvirat,
u, m., vláda desíti, Zehnherrschaft, Decem-
virat.