21. 7

Decence, e, f., z lat., způsobnosť, mrav-
nosť, Schicklichkeit, Anständigkeit. Rk.

Decenni-um, a, n., dle „Slovo", lat. =
desítiletí.

Decentralisace, e, f., z lat., rušení cen-
tralisace. Rk. Decentralisation.

Deciáš, e, m., desetník. Cf. Dvaciáš (dva-
cetník). Jg.

Decigram, u, m. (čti: decigram, ne: desi-
gram). D. činí 0. l gramu či 10 centigramů.

Decilitr, u, m., stran vyslovení vz Deci-
gram. D. činí 0. 1 litru či 10 centilitrův.

Decima, y,, f. D. jest původu španělského.
Skládá se z desíti čtyrstopých veršů tro-
chejských o dvou nebo třech rýmech nejvíce
ženských. Počet sloh jest libovolný. KB. 187.

Decimalka, y, f. Decimalwage.

Decimální, z lat. D. soustava, rozdělení
na desítiny (v měrách, váhách, v počtech);
desetinný. Rk. Decimal-, zehntheilig.

Decimetr, u, m., stran vyslovení vz Deci-
gram. D. činí 0. 1 metru, či 10 centimetrův,
či 0. 9 pěsti (koňské míry); — 1 stopa činí
3. 16 decimetru. Decimetr as šířka mužské
ruky. — 1 decimetr činí 100 centimetrův
či 0. 01 □ metru. — 1 krychlový d. činí
1000 krychl. centimetrův.

Deeimovati, z lat., desátiti, každého de-
sátého vybrati a zastřeliti (ve vojsku). Rk.

Deci-us, a, m., jméno rodu římského,
z něhož nejvíce prosluli dva Deciové, otec
a syn (P. Decii Mures), kteří konsuly jsouce
otec r. 413. u. c. ve válce latinské, syn roku
458. u. c. ve válce samnitské smrť za vlasť
dobrovolně podstoupili. Vj.

Děcko, a, n., dětisko, dětsko (vz ts = c)
= veliké dítě n. jen dítě vůbec. Přichovala
si v službě děcko. Sych. — D. = dětinský
člověk, ein kindischer, läppischer Mensch,
rechtes Kind. Jg. Jsi hrozné d. Us.

Děckovati, jako děcko si počínati, sich
kindisch betragen. D., Sych.

Děcký, dětský, vz Ts., kindisch, Kinder-.
D. podíl, hříčka, hra, postel, šaty, nešto-
vice. Jg.

Děckyně, ě, f., dětinská žena.

Decomposita, lat., druhosložená slova,
dvakrát složená slova. Ein zweifach zusam-
mengesetztes Wort.

Decrescendo, lat., pořád ubývajíc, má-li
síly ubývati; abnehmend.

Decretal-es, ů, pl. m., papežská nařízení.
Rk. Dekretalien, päpstliche Verfügungen,
Kirchengesetze.

Děctví, n., vz Dětinství. Die Kindheit.
Od d., z d. Jg.

Decuri-a, e, f., lat., oddělení desíti, Ab-
theilung von Zehn.

Decurio, gt. decuriona, m., lat., desátník.

Děčín, a, m., mě. v Cechách, Tetschen-
—Děčínský (vz -ský). Tetschner-. —Děčinsko,
a, n., Tetschnergebiet. Jg.

1, Děd, a, dědek, dka, dědeček, čka, m.
Der Grossvater. D. otcovský, mateřský. D.
a bába. D. Ani u strýce, ani u děda, kdož
nic nemá, tomu běda. Jg. Prov. U strýce nic,
málo u děda, kdo svého nic nemá, tomu běda.
Rým. — Dědové =předkové. — D. = stařec.
Spomenula babka dědka plakati. Jg. Prov.

— V již. Čechách a na horní Bečvě: děda.
Kts. —

Děda, y, f. = bába. Grossmutter. Krok.

— Vz Děd.

Dědčich, a, m, = dědův bratr. Bruder
des Grossvaters. Rkp. z 14. stl.

Dědek, dka, m. Vz Děd. — Dědek, dku,
m., stolice, na které se šindel atd. řezá. D.
bednářský. Vz Bednář, Stolice. — Dedek,
vz Dudek. — Dědění po kom. Vz Děditi.

Dědic, e, m., lépe než dědič, Mkl. B. 336.;
pl. dědicové. Od „děd"; vz -ic. Der Erbe,
Erbnehmer. D. universalní, spoludědic; zá-
větní n. testamentarní; nápadní n. po zákonu;
ze smlouvy; přirozený. Vz víc v S. N. D.
hlavní. D. trůnu. D. D. pořádný se ohlásil.
Er. Otec mne poslední vůlí dědicem zůstavil.
Háj. Dědice někoho svého statku udělati. V.
Dědicem ustanoviti, býti. D. Bez dědicův;
dědicův nemíti. D. Dědic po dědici; statek
bez dědicův. Us. Dědice zříditi; zříditi, usta-
noviti někoho za dědice. J. tr. Ze zle dobytého
zboží neraduje se třetí dědic. Pr. Co nespra-
vedlivě získáno, na třetího dědice nepřichází.
Slav. Když d. pláče, v srdci se směje. V., Lb.
D. věčného života. V. D. dle (strčes. práva):
d. v 6 nedělích po vyhlášeném kšaftu ohlas,
chceš-li od kšaftu pustiti aneb inventářem se
opatřiti. Věřitelové byli první dědicové; vě-
řitel byl svrchovaný d. Vz více v Rb. 163.
a násl., č. 2570 a str. 265. Vz také. Dědictví
a Vš. 44., 175. — 177., 214., 222., 238., 292.,
310., 161. — D. vlastník. Druzí jsú dědici
statku toho, kteříž kupí neb právem dobudú.
Tov. K. 145. — D., svobodný sedlák. Dědici
villae Stadicz ab omni solutione liberi essent.
Zříz. — D., patron, ochránce. Václav, Vojtěch,
Vít, Zikmund, Lidmila dědici čeští. V. Ty
jsi dědic české země (Pís. k sv. Václavu). —
Vz také Gl. 24.

Dědický m. dědičský = dědičný, Erb-,
erblich. Jg. Mám to dědickým právem. Ros.
D. díl, V., podíl, daň; obdržel dědicky zemi.
V., Br. D. odkaz, Pr. měst., dědictví. Vš.

Dědictví, n., nápad po někom, die Erbschaft;
statek zděděný, dědičný, das Erbgut. Jg. D.
m. dědičství; m. čs píšeme před příponami
-stvo, -ství jen [c. Ht. D. jest vkročení do
práva člověka z světa sešlého. Er. D. nic
jiného není nežli vkročení ve všecka práva
a povinnosti, kteréž tomu náležely, jenž se
světa sešel. D. poslední vůlí se stvrzuje. D.
svěřené (hereditas fideicommissaria), budoucí,
očekávané (h. futura), posud neujmuté (h.
jacens), podmíněné, Rk., manské, zástavné,
dědičné, dědické, zápisné, královské, kostelní,
zádušní, duchovní, věnné. Vš. D. krátké
a úzké (= malé). Chč. 448. — Vz Vš. 48., 147.

— 149., 170., 173., 203., 226., 268., 379. —
380. D. v rozepři. D. D. po otci (otcovské),
po matce (po mateři), na gruntech, na zboží
nemovitém. V. D. poručené = od poručníka
spravované. Gl. Odcizený, odloučený od d.
(d. zbavéný). Reš. Nápadník v d.; pře o d.,
Vš., právo k děd., Rk.; ujmutí d.; uvázání
-se k d.; k d. oprávnění; způsobný k d.;
účastník v d.; zůstavitel d.; příjemce d.;
daň z d.; rozdělení n. rozvržení, užívání,
věřitel d.; žaloba v příčině d.; podstata d.;
věc k d. náležitá; dlužník d. J. tr. Všecko