220

plátkové (špičky) a sem náležejí: hoboj, roura
anglická, fagot, kvinffagot atd.; 3. nástroje,
které mají roury plechové a z nichž vyluzu-
jeme ton nátrubcem; sem patří: trompeta,
lesnice či polnice, pozoun, ofikleida, bom-
bardon, bastuba atd. S. N.
Děchu = říkali. Výb. I. Vz Díti.

Deïaneira, y, f., choť Herakleova.

Deifob-os, a, m., syn Prianiův, po smrti
Paridově choť Helenin.

Deista, y, m., dle ,Despota', z lat.-řec,
ein Deist, kdo Boha poznává, ale jemu zevně
])odlé nižádného náboženství neslouží. Jg.

Děj, e, m., pl. děje, ův, dějiny. D. od dě
(dě-ji). Begebenheit, Ereigniss. Noc je ději
všemu máti (skutku, činu). Ms. Staré děje
vzpomínáš. L. Tento děj připadá na onen
rok. Šm. Děje života něčího (životopis).

Dějemalba, y, f., lépe: malba historická.
Km.

Dějepis, u, m. Dějepis (dějiny), die Ge-
schichte. D. starověký, středověký, novověký
(starého, středního, nového věku). Nz. — D.
církevní, všeobecný, speciální; vnitřní (ob-
sahuje: věroučení, bohoslužbu, zřízení, kázeň
a obyčeje církve), zevnější (o osudech církve).
Pomocné vědy: archaeologie, statistika, patri -
stika, symbolika, liturgika. S. N.

Dějepisec, sce, m.Geschichtsschreiber, Hi-
storiograph.

Dějepisectví, n. Šf. Oddati se d.; zanášeti
se d-tvím. Nt. Historiographie.

Dějepisný, historisch.

Dějeprava, y, f. = dějepis.

Dějezpyt, u, m. Geschichtsforschung. Šf.

Dějezpytec, tec, m. Geschichtsforscher.

Ději. Děje se mi, dalo se mi = zdá se mi,
zdálo se mi, es träumt mir. — kdy. Ve snách
dieti se. Lex. vet.

Dějieše sě = dělo se (zastr.)

Dějina, y, f., děj. Begebenheit. Kamar.

Dějino-, vz Děje-.

Dějinový, dějový, dějepisný, dějepravný,
historický.

Dějinstvo, a, n., dějiny vůbec. Krok. Die
Geschichte.

Dějiny, gt. dějin, pl., f. = historie, Ge-
schichte. D. římské, řecké, české, vzdělanosti.
Šm. Dějiny českého národa psáti, vypravovati,
líčiti. Viz o dějinách českých v S. N. II. str.
315. C. D. člověčenstva; prameny, zřídla dějin
(prameny dějepisné). Nz.

Dějiště, e, n., místo děje. Schauplatz. D.
války někam přeložiti; d. příběhu. Us., Nt.
Der Schauplatz einer Begebenheit. Rk.

Dějopis = dějepis.

Dejotar-us, a, m., král armenský za Ci-
cerona.

Dejsnouť v Krkonoších = něčím silně
hnouti; silně do něčeho vraziti. Kb.

Dějství, n. = jednání (rus.). Handlung. Jg.

Dějúcie sě = dějící se. Kat. 1199.

Děk, dík, u, m., díka, zastr. děka; díky,
gt. děk, f., nebo díků, m. — líbosť. Wol-
gefallen. V děk = k libosti, zu Dank, an-
genehm. Jg. Buď jim to vděk nebo nevděk.
V děk komu učiniti (aby spokojen byl). Jg.
Vděk přijati (vděčně, s líbostí). — D. =
dobrá vůle, Wille, Einwilligung, Dank. Bez
jich deky biskupem ho učiní. Dal. — D. =

osvědčení líbosti nad účinkem. Der Dank.
Diky činiti, vzdávati za dobrodiní. Jg. Díky
z vítězství Bohu vzdali. Novot. Díky věděti
(germ.), praviti, vysloviti, lépe: díky činiti,
V., Br., konati, skládati, Har., vzdáti. V., D.,
Jg., aneb prostě: děkovati. Dík n. díků činění
n. vzdávání (děkování). V. Povinné diky vzdáti.
D. Díka Bohu, jenž . . . Br. Buď tobě díka.
Br. S děkou Kor. Měj dík. Solf., Háj., Št.
Díka Bohu otci. Kom. Za to díky skládám.
Jg. Díky a chválu Bohu konati. Har. Díků
plný. Rk. Jsem ti za to díky dlužen. Šm.
Díkem n. díky zavázán býti komu. Nt. —
Kat. 1882., 2062.

Deka, y, f., z něm. Decke, přikryvadlo,
pokrov, pokryvka, přikryvka, nástelka, na
Slov. paplon; prostěradlo. Jg. D. jezevčí =
kůže, die Dachsschwarte. Us.

Déka, vz Dýka.

Dekada, y, f., z řec, deset, desetice, Rk.,
zehn Stück, eine Dekade.

Dekagram, u, m., činí 10 gramů či 0.5696
lotu (7 dekagramů as 4 loty).

Dekalitr, u, m., činí 10 litrů (as 7 mázů).

Dekametr, u, m., činí 10 metrů. — 1 čt.
d. činí 100 čt. metrův.

Děkan, a, m., pl. děkani (ne: děkané, vz
-an, é). Z lat. decanus; Dechant. O titulu vz
„Veledůstojný."

Děkanský, Dechant-.

Děkanství, n. D. obdržeti = úřad děkan
ský, die Dechantwürde, die Dechantei; na
d. zůstávati (v obydlí děkanském), die De-
chantei. Us.

Dekatovati co: sukno = močením upra-
viti, aby déšť mu neškodil. Techn. Tüchern
den Pressglanz geben.

Dekeleia, vz Deceleia.

Deklamace, e, f., z lat., přednášení. D.
mluvnická, povahoznačná, divadelní, hudební
(melodramatická). S. N. Eine kunstmässige
Rede; die Kunst des Vortrages, Deklamation.

Deklamatorní, deklamatorisch. Rk.

Deklamovanka, y, f., Deklamations-
stück. Rk.

Deklamovati co z čeho: z paměti; z knihy
něco d. (přednášeti). Kunstgemäss reden o.
lesen, mit Geschmack und Ausdruck etwas-
vortragen, deklamiren.

Deklarace, e, f., zlat., vysvětlení; odpověď;
osvědčení. Rk. Anzeige; Erklärung.

Deklinace (v mluvnici), vz Sklonění; S.
N. II. Wortbiegung, Beugung, Beugungsart.
— D., Abweichung (der Magnetnadel, der
Sterne). Úchylka, odklon, odklonění, odchyl
rovníkový. S. a Z.

Dekokt, u, m., z lat., odvar. Rk. Absud,
Kräutertrank.

Dekorace, c, f., z lat., okrášlení, okrasa,
ozdoba, Ver-, Auszierung; přístroj n. malba
divadelní, Rk., Bühnenmalerei.

Dekorační, Dekorations-.

Dekorovati, okrášliti, ozdobiti, verzieren,
ausputzen, dekoriren.

Děkov, a, m. = Děčín. Jg.

Děkovací řeč, modlitba. Dank-.

Děkování někomu činiti. Háj. Das Danken,
der Dank. D. zasloužiti. V. Jemu buď sláva
i d. Pešín. — D. z poručenství, vz Vš. 179.,