221

276. - 277., 395. — 396.; Gl. 27. D.
z přátelské odpovědi. Břez.

Děkovati, děkovávati, ne: děkovati se.
Jg. Danken, zu verdanken haben, ablehnen.—
abs. Když uprosíš, očs prosil, poděkuj.
Kom. Když komu co dávají, rád každý dě-
kuje. Vš. VI. 24. — komu: dobrodinci. V.

— komu z čeho. Mám z čeho d. Troj.
Komu ze služby, z večere (říci, že k ní ne-
přijde). Us. Protož z toho Bohu d. dlúze.
Anth. I. 152. D. komu z novin (za noviny),
z milostivého psaní, Arch. I. 30., 81., z kvasu
ctného. Prot. 197. Děkujíce z toho Bohu.
Kat. 2026. D. někomu z poručenství. Žer.
Záp. I. 132. Děkuji ti z upřímnosti: Děkuji
ti z lásky. Er. P. 107., 161. Vz Děkování.

— Br., Kom., Vrat., Háj., Dal., Žer., Jg., V.
— jak. Věrným srdcem tobě z toho děkuji.
Tr. S vděčností velikou někomu d. Pr. měst.

— komu za co. Bohu za vysvobození. Flav.
Kdo neděkuje za málo, nepoděkuje za mnoho.
Pk., Č. (Mdr. 49.). Děkuji ti za milování. Er.
P. 161. — Br., Jg., D. —komu co. Máme
mu co děkovati, lépe: máme mu zač n. z čeho
d. Š. a Ž. — s adv.: vřele; služebně a přá-
telsky. Skl. — že. Děkuji mu, že žiji. Nt.

— aby. Děkoval mu, aby svou vděčnosť na
jevo dal. Us.

Děkovnosť, i, f., sklonnosť k děkování.
Dankberlissenheit. Bern.

Děkovný, dikčinný. Dank-, Danksagungs-.
D. oběť, píseň, modlitba, kázání, oltář; 2.
vděčný, dankbeflissen. Bern.

Dekreditovati koho: = připraviti koho
o vážnosť, o víru, o dobrou pověsť. Rk.

Dekret, u, m., z. lat., jmenovací, ustavo-
vací (Ernemmngsdekret), J. tr., dvorní, po-
chvalný. Us. Dekretem (usnesením, výrokem,
nálezem, rozkazem) něco poručiti, V., někoho
na úřad dosaditi, dekretem někoho něčím
udělati. Us. Vz List,

Dekretalie, vz Decretales.

Dekretář, e, m. = živnostník, jemuž de-
kretem (vz Dekret) povoleno živnosť provo-
zovati (bez pomocníkův). Rk. Dekreteur.

Dekretovati něco = dekretem ustanoviti,
naříditi. Vz Dekret. Dekretiren, beschlicssen,
festsetzen, verfügen, dekretiren.

Dekuria, dekurio, vz Decuria, Decurio.

Dél, dýl,i(Kat. 1848.; cf.Dál, i, f.), f. =

Němci). Us. — čím. Vlasy ženským obyčejem
dělané. Jel. Kostel pěkným dílem d. Pref.
287. Vz Dělati.

Dělař, e, m., kdo děla dělá, Stückgiesser;
z nich střílí, Kanonier. Ros., D.

Dělatel, e, m., Macher, Verfertiger, Er-
zeuger. Rk.

Dělati, dělám, -lej, -laje (íc), al, ání;
dělávati. D. od „dě" (dě-ji, díti). Šf. Dělati
= působiti, činiti, konati, jednati, thun,
wirken, machen, handeln; pracovati, arbeiten;
vzdělávati, strojiti, bauen, bearbeiten, bilden,
zimmern; obsahovati, vynášeti, obnášeti, činiti,
ausmachen, betragen; něčím se obírati, sich
mit etwas beschäftigen, an etwas sein; se,
vz konec. Jg. — abs. Dělej, ať jsi hotov.
Dělej, co ti patří. Jak čas míti chce, tak
dělej. V. Dělá, co musí. Vz Lenoch. Lb.
Jak staří dělají, tak se od nich mladí učí.
V. Jak děláš, tak máš. Us. Jak kdo dělá,
tak se má. Vz Osud. Lb. Kdož nedělá, nejez.
Chč. 381. Když jísť, tak jísť a když dělať,
tak se schovať. Sk. Dělej co dělej. Cf. Státi.
Brt. Kdo nerad dělá, tomu vždycky svátek
jest. V. Sám dělej, přátel nečekej. Jg. —
koho, co: pokání, křik, drahotu, křivdu,
povyk, řemeslo, nepokoj, zeď, rány, cihly,
řezanku, V., Kom., D., rybník, hráz, kolo,
důl, hory kovové, hory uhelné, hory olověné,
hory železné, štolu, kukus, díl. Vys. Ten
dělá dílo = ten řádí, vzteká se. Kts. (V již.
Cech. a jinde). To dělá veliké oko (píchá
do očí). Sm. To nic nedělá. Us. Všecko umíš
dělal, ale páté přes deváté. Sk. D. co kdy:
vz Čas. Dělá vždycky rozpaky, Umstände.
Šm. Slovo dělá muže. Us. Dělati darebáka.
Šm. Co děláte? Us. Kalendáře lidé dělají,
Bůh časy. Prov. Míti mnoho co d. D. Vz Co.
To dělá (= činí) pět zlatých. Us. D. oheň
= roznítiti. Us. Dělá svou potřebu (je na
straně). Us. Teprv závory dělá, když mu koně
vyvedli. Prov., Jg. Dělá hubu jako opice
(= ošklíbá se). Us. — čeho. Dělal kolem
sebe náramného hluku a prachu, šp. m. co.
Brt. Žijí v chodbičkách lykožroutů, aniž
sami chodbiček (šp. m.: chodbičky) dělají.
Vz Spodobení. — co k čemu: přípravy
k svatbě. D. Vše dělá lidem k oku. Č. D.
koláč k večeři. Er. P. 331. — co komu:
bratru křivdu d. Nic si z ničeho nedělá. Jg.
Sobě čáku d. D. Dělej čertu dobře, peklem
se ti odmění. Prov. To ti dělá česť. Us. — co
na koho, nač. Metlu na sebe d. — Vše na
odbyt ledabyle dělal. Kom. Lab. 28. - (si,
co) z čeho. Něco ze dřeva d. Us. Ze stravy
d., z peněz. Br. Ze mzdy. Rk. Smích si z ně-
koho d. D. Blázna ze sebe d. Us. D. si z ně-
hoho šaška, blázna. Šm. Nic si z toho nedělá.
Us. Z návodu tkadlci dělají. Prov. Ze starého
nové d. V. — Dělá se z něho chlapík. Us.
Z bití si nic nedělám; Z hloupých moudré
dělati. Er. P. 121., 53. — se, co čím. D.
něco robotou, V., nožem. Jg. Se pánem. D.
se nemocným. Br. Se drahým. V. Se nezku-
šeným. Šm. D. ohněm (v horn.). Vys. Ta paní
dělá celý den hubou (vadí se). Ml. Rána
suchá dělá se udeřením aneb zmožděním.
Lk. Dvůr rozvezen a tieni kamenem (instr.
hmoty = z tohoto kamene) hrad dělán. Arch.
I. 168. Omatem jako slepí vše dělají. Kom.

dlouhosť, dal

osť, die Länge. Na šíř a dýl

(něco roztáhnouti). V., Br. Oblý na dýl. V.
Na dýl něco rozkrájeti. Byl. Vz Dlí.

Dél, déle, vz Dlouho.

Děl, vz Díti; Dílo, Děla.

Děla, gt. děl, pl., n. = dělo, die Kanone;
2. = žně, Ernte. V děla se to stalo. Je pryč
již od děl. Po dělech. Us. (Vorlík).

Dělací, k dělání náležející. Arbeits-. D.
den. Na Slov. — 2. = dělající. Der Arbeitende.
St. skl.

Dělání knih, das Bücherschreiben; škody,
Verursachung des Schadens; polí, Feldbau;
hor, Betrieb eines Bergwerkes. Jg., Rk. —
D., dílo, die Arbeit. Kat. 3155.

Dělaný, gemacht, gethan. D. síra, stříbro,
(V.), nápoj, země (nedělaná, neoraná, V.),
cesta. Jg. Dělaná jest to = věc smyšlená.
Ros. Dělaná česká opposice (jak říkají mnozí