224

původu slova založená. Gg. Listy filolog,
a paedag. III. 201. - 205.

Delfi, vz Delphi.

Delfín, a, m., plískavice, štěk (ryba). Der
Delphin. — D. u děla = ucho, držadlo. Vz
Dělo. L. Die Delphine, Handhabe. — D. dříve
nástupce trůnu francouzského, der Dauphin,
Kronprinz, a žertovně starší syn vůbec,
nástupce, dědic, prvorozený, der erstgebo-
rene. L.

Delia, na Slov. = hrdina; topánky, botky.

Dělicí právo, D., znaménko. Vz Dělidlo.
Theilungs-.

Delici-um„ a, n., lat, pochoutka, rozkoš.
Lust, Wonne, Freude.

Dělič, dělitel, e, m., (divisor). Sedl. Der
Theiler- Scheider.

Dělidlo, a, n. D. liché, neplodné. Jd. Der
Theilungsgrund, Eintheilungsgrund. — D.
reči, písma: čárka (,), čárka- s tečkou n.
středník (;), tečka, (.), dvoutečka (:), závorka
((), znamení otázky (?), znaménko podivení
(!). NXz. Unterscheidungszeichen.

Delikatesse, fr., lahodnosť, něžnosť; la-
hůdka, pochoutka, Rk. Zartheit, Zartgefühl;
Leckerbissen, Köstlichkeit.

Delinquent, a, m. Zločinec, Verbrecher,
Missethäter.

Deliri-um, a, n., dle „Slovo"; blouznění,
třeštění, blabolení, mluvení ze spaní. S. N.
Wahnsinn, Irrsinn, Geistesverwirrung.

Dělitel, e, m., dělič; dělitelka, y, f., die
Theilerin.

Dělitelnost, i, ť. dílnosť. D. čísel. Nz.
Die Theilbarkeit.

Dělitelný, dělný, theilbar. Číslo na pět
rovných částek na čisto (na prosto, něm.
ohne Rest) dělitelné. Nz. — D., dílný,
theilhaft, D.

Děliti, 3 pl. -lí, děl, děle (íc), il, en, ení;
dělívati. Na částky rozděliti, krájeti, trhati
etc., theilen, schichten; různiti, dvojiti, theilen;
trennen, scheiden, absondern; vertlieilen; —
se = dělenu býti, getheilt sein, werden, sich
theilen; poděliti mezi sebou, sich in etwas
theilen; různiti se, sich trennen, absondern;
lišiti se. sich scheiden, unterscheiden. Jg. —
co: počet, město, peníze, Us., dědictví, D.,
užitek z hor. Vys. — se, co od čeho. Duši
od těla d. Alpy dělí Němce od Vlach. D.
D. se od čeho. V. Stříbro od zlata d. Vys.
Bránice dělí srdce a plíce od slezin a jater.
V. D. se od jiných (lišiti se). Us. — koho,
co, se čím (od čeho). D. koho losem,
rovným dílem, V., koláč nožem, Us., počet
počtem, Jg., něco pokusem. Nz. Šest děleno
třemi rovná se dvěma. Nz. Číslo samo sebou
děleno rovná se jednušce. Nz. Ničím se od
Sodomy nedělilo. Br. Rovným dílem se s někým
D. Us. Neděliti se úmyslem. V. Rozumem
dělí se člověk od zvířete. Ros. Kněží řečtí
nedělí se od lidu obecného ničímž. Har. I.
277. — Alx. 1107., Chč.452., Kom., Jel. - co
komu. Sousedovi své mysli d. L. Vz Sdíleti.
— se, co na co: svůj statek na tři díly, na
dvé. D. Čechy se dělily na kraje. Us. Něco
na rovné díly, V., na polovic. Er. P. 325.
Počet 15 na 3 částky se dělí. Jg. m: n. =
m děleno na n (t. j. rovných dílu). Nz. Řeka
na mnoho struh se dělí. Har. II. 145. - se

v čem (od čeho). Neděliti se v smyslu od
jiného. V. D. se v mínění od někoho. J. tr.
Oznámiv jim, co společného v právě mají
a v čem se od sebe dělie. Vš. Tu sumu máme
zaplatiti rukou společnou, tak aby z nás ru-
kojmí v tom slibu a dluhu jeden od druhého
se nedělil. Er. — co mezi koho: peníze mezi
chudé. Us. — V. — se, co s kým. D. co
s kým. Arch. I. 163. Kdažto sě noc se dnem
dělí. Alx. — co, se oč s kým kde: o pe-
níze. Let., Mitr. S mnohými dělil se o kořisť.
Dělili se v lese o kořisť. Ml. - se. Kde se
cesty dělí, stojí sloup. Ml. Tam se řeka dělí.
Us. — se z čeho, odkud. Když tvá duše
z těla se dělila. Ojíř. — se o čem. Pakli
by se páni o čem dělili (nesrovnávali se),
mohou kázati vystoupiti všem, aby povolně
potaz a rozmluvu míti mohli. Tov. — co
v co. Časy dělíme v absolutní a relativní.
Rs. — aby. Dělil to, aby nás uspokojil. Us.
Dělil své statky před svědky dle svých
zásad mezi své děti beze všeho váhání
proti vůli svého bratra.

Déliti, 3. pl. lí, del, déle (íc), il, en, ení;
délívati = delšiti, länger machen. D. co do
nekonečna, — co čím: čáru křídou.

Dělítko, a, n., znamení dělení. Sedl.
Theilungszeichen.

Dělivo, a. n., Theilungsstoff. Rk.

Délka, y, f., dýlka. D. mezi dvěma (věcmi)
= vzdálení. V. Die Länge, Entfernung. D.
zeměpisná, hvězdopisná; d. planety v dráze ;
d. planety heliocentrická n. slunostřední; d.
geocentrická n. zeměstřední; d. přísluní, od-
sluní. S. N. D. (dálka) ranní, večerní, Mor-
gen-, Abendweite. Š. a Z. D. slabiky, samo-
hlásky. Sr. S. N. VIII. 650. Vzhled do dálky.
Jednička, míra, míle délky. Průřez (průrys)
na délku. Nz. — Délkou (času, Länge der
Zeit) se přece něčemu naučím.

Dělko, a, n. = dělce. Kleine Kanone.

Délkoměr, u, m., nástroj k měření dálky.
Längenmesser. Světoz.

Dělna, y, f., dílna. Aqu.

Dělní dům = dílna. D.

Dělnice, e, f. V. To je dobrá d. Us. Ar-
beiterin. — 2. = dílna. Lom., Břez.

Dělnictvo, a, n. = dělníci. Die Arbeiter,
Arbeiterklasse, -stand.

Dělničí, Arbeiter-.

Dělník, a, m. Der Werkmann, Arbeiter.
D. ze mzdy najatý. V. D. nájemný. V. Děl-
ník na den najatý, d. denní (nádenník), V.,
pilný. Hoden d. záplaty (mzdy) své. Prov.
D. na vinici Páně. Kom. D. od kusu (Stück-
ąrbeiter, Stückwerker), na poli, v poli, polní.
Šp. Nevděčný platec činí tesklivého děl-
níka, Lb.

Dělný = ku práci ustanovený, Arbeits- ;
pracovitý, arbeitsam. Šest dní máš dělných
a sedmý odpočineš. Št. D. člověk, Hus., lid,
Ben. V., včela, D. (pracovitá). D. hovado,
kůň, Ros., dům, D., den = všední.

Délný = na dél. Lang, der Länge nach.
Údolí d. Krok.

Dělo, a, n. = dílo. Div. z ochot. — D.,
nástroj, Maschine. Troj. — D., ein Geschütz.
Stück, Kanone. Dělo je z děloviny (vz Dě-
lovina) n. železa a leží na dřevěných ložích
(lafetách). Trouba děla má na zadním konci