226

Dementi (fr., demanti), vinění koho ze lži,
Beschuldigung einer Lüge; vyvrácení zprávy
v novinách, Widerlegung einer Zeitungs-
nachricht.

Dementovati, z fr., ve lži koho posti-
hnouti, odporovati někomu v něčem, vyvrá-
titi nějaké tvrzení. S. N. Einer Lüge Je-
manden beschuldigen; eine Behauptung wi-
derlegen.

Demetri-os, a, m., král macedonský;
slavný řečník; básník; grammatik.

Demikát, u, m., sýrová polívka, Käse-
suppe. Bern.

Deminuendo, lat. — decrescendo. Hd.

Deminutiva (verba), zdrobnělá jména pod-
statná, Verkleinerungswort.

Demirelief, u, m., řezba polovypuklá, Vz
Basrelief. Šp. Halberhabene Arbeit.

Demoiselle, f, fr. (demoasel), slečna, panna.
Rk. Fräulein, Jungfrau.

Demokl-es, ca (a), m., Atheňan; dějepisec.

Demokrat, a, m., z řec, přítel lidu, pří-
vrženec lidovlády, Volksfreund, Anhänger
der Volksherrschaft. — Demokracie, e, f.,
lidovláda, Volksherrschaft. Rk. D-cii za-
vésti. Nt.

Demokratický, demokratský, volksherr-
lich. D. zřízení, stat (demokracie); d. zásady
zastávati, jich hájiti; obec d-cky zaříditi, Nt.,
založiti.

Demokrit-os, a, m., slavný řecký filosof.

Demolovati, z lat., sbořiti, strhnouti (dům).
Niederreissen, abbrechen, schleifen. Rk.

Demon, vz Daemon.

Demona-x, kta, m., řecký filosof za časův
Hadrianových.

Demonstrace, e, f., z lat., důkaz, důvod,
Beweis; 2. vyložení, objasnění, najevo dání
něčeho, Darlegung; 3. výtržné dokazování
něčeho, J. tr., vyhrožování, pohrůžka. De-
monstration, drohende Kundgebung.

Demonstrativ-nm, a, n., lat. (d. prono-
men) = zájmeno ukazovací. Rk. Anzeigendes
Fürwort.

Demontovati, co: dělo, zničiti podstávku
(lafetu) děla, zničiti dělo. Rk. Unbrauchbar
machen.

Demonstrovati, z lat., dokazovati, uka-
zovati. Rk. Hinweisen, beweisen, darstellen.

Demoralisace, e, f., z lat., kleslosť, zrna-
látnělosť ve mravech, zkáza mravů, nemrav-
nosť. Rk. Entsittlichung, " Sittenverderbniss.

Demosthen-es, ea či a, m., slavný řecký
řečník.

Demu = domů. Na Mor.

Demuť, i, f. = douška, Thymian. Us. u Kr.
Hradce.

Den, den, dnek, denek, gt, denku, dníček,
čku, m. Na Mor. a na Slov. deň. Den, skr.
dina, lit. děna, lat. dies (nun-dina-e, pl. m.
novem-dina-e, devátý den), strslov. d&nb; koř.
div. (div -f- nt) = svítiti, světlým býti, vi-
děti (Cf. div-adlo, div-iti se, lit. dyv-a-s
a strslov. div-es = zázrak); nt je přípona
a v se vysulo. Schl., Ht., Fk. 93. V staroč.
se takto skloňovalo: den, gt. dne; dat. dni
n. dňu; lok. dni, dne, dnu (cf. ve dne); instr.
dnem; pl. nom. dnjé (dnové); gt. dní(dnóv);
dat. dnem; akk. dni; lok. dnech; instr.
dněmi. Mkl. Nyní skloňuje se dle 2. muž.

sklonění, dle „Meč". Sg. nom. den (deň); gt.
dne (na Mor. dně); dat. dni (dnu); akkus.
den; vok. dni (ne: dne, Jg. ); lok. dni (dnu,
ve dne); instr. dnem; pl. nom. a vok. dni,
dnové (ne: dny), gt. dní, dnů, dnův; dat,
dnům; akkus. dni, dny; lok. dnech; instr.
dni, dny (dněmi). — D. = světlo sluncem
působené, der Tag, die Anwesenheit des
Sonnenlichtes. Den slunečný, Sonnentag. Š.
a Ž. Den se dělá, býti počíná, d. se bílý
ukazuje (dní se). V. Již je den. Ke dni,
přede dnem, prve nežli den. V. Té noci svůj
život už ke dni dokonal. Bs. Se dnem (se
svítáním). V. Šestá na den hodina (z rána),
šestá na noc. V. Již dobře na den, pojďme.
V. Dlouho na den spáti. Již je vysoko na
den. D. Bílý den. Na den bude pěkně. Až
do bílého dne spáti. D. To je na bíle dni.
Vz Na bíle dni, Bílý. Ve dne běle, bei hel-
lichtem Tage. Mus. 1840. 295. Z r. 1395. Co
den = časné ráno. Přišel co den. Us. u Krásné
Hory v Táborsku. Ve dne, za dne (dokud
je den) někam dojíti, doraziti, přijíti. Ještě
za dne (za světla). D. Ve dne v noci, přes
den a noc. V. Ve dne i v noci. Ben. Čas
svůj dnem i nocí v tom trávil. Br. Dnem
i nocí (neustále) pracovati. Kram. Ve dne
v noci pokoje nemíti. Ve dne v noci, dnem
i nocí seděti. D. To jest jako den a noc
(tak rozdílné). Nech státi za den a za noc.
Byl. Den se od noci dělí, d. pomíjí, d. noci
ustupuje, den se s nocí rozděluje. V. Něco
na den vynésti (na světlo). Us. — Dobrý
den! dobrý a šťastný den! V., (dobré jitro).

— Míti dobré dni (časy = dobře se míti).
Udělal si z něho dobrý den, jest germanis-
mus. Km. Lépe: Z někoho si žerty tropiti;
někoho za blázna míti. Rk. — Den u hor-
níkův = povrch země, naproti dolům samým.
Rudu na den vynésti (z dolů nahoru, na po-
vrch země). Erz zu Tage fördern. Pam. Kut.
Rudu z dolů na den bráti, vyhnati, tahati
atd.; vodu na den vésti; z dolů na den vy-
lézti. Kdyby v dole díla nebylo, tedy aby
na dni dělal. Padesát later pod dnem. Pou-
štěti něco, lézti se dne do dolů. Vys. — D.
= vně, äusserlich. Rána na den malá.
Ros. — D. = čas denní, čas od rána do ve-
čera, od východu do západu slunce, den
přirozený, der Tag. Váleno (bojováno)
den, váleno den vterý (druhý). Rkk. Celý
den pracovati. Celý boží den. Jednou za den
jísti. D. Den se schyluje, nachyluje (k ve-
čeru), nakloňuje. V. Krásný, jasný, světlý,
deštivý d. (počasí). Jg. Dělá se tam na den,
na pěkný den (vybírá se nebe). Us. Dnové
letní, psí. V. Druhý den vždycky moudřejší.
Č. Hledá včerejšího dne. Vz Pitomý. Č. D. po-
šmourný, chmurný (pod oblakem). Us. — Den
všední. Šaty na všední dni. Ve všední den
pracovati. Kabát pro všední den. Den Páně

= neděle; soudný den. D. svatý, zasvěcený,
posvěcený, slavný, nedělní, robotný, sváteční.
Den sváteční světiti. V. — Den zasnoubení,
námluv, D., svatební. D. soudní, právní, d.
soudu a práva, neprávni n. zahájený. D. po-
ložiti, jmenovati (sročiti). V. K jistému dni
sročiti (čas, rok položiti). D. od práva ulo-
žený (k appellací). Er. Sešli se ke dni ur-
čitému. Držeti den a hodinu (v čas přijíti).